Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Filmová poéma evokující život několika rodin bezzemků, žijících v kraji kolem Bergama na konci 19. století. Základem širokého epického toku jsou vzpomínky a úvahy Olmiho babičky. Hrdinkou je utrápená vdova, která se svým otcem vychovává šest dětí. Každodenní život se rekonstruuje s důrazem na drobné detaily, prostá gesta a dobové reálie; zachyceny jsou přípravy na oslavu Vánoc, tragédie vdovy, které onemocní kráva jakožto jediný zdroj obživy, vztah mladé Magdalény a plachého Stefana, který vrcholí svatbou a svatební cestou do Milána, tragédie Batistiho, který je propuštěný ze statku spolu se ženou a třemi dětmi. Film je rovněž filozofickou úvahou o věčně platných hodnotách, jakými jsou víra, pokora a láska. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (99)

Martin741 

všechny recenze uživatele

A to som si myslel ze tito obycajni taliani ziju niekde v okoli vecneho mesta Rima. Hovno, teda pardon, som sa pomylil a chcel napisat. Bergamo je talianske mesto pri Milane, na severe v Padskej nizine. Hned som si vsimol - jakozto clovek venujuci sa filmovej praxi namiesto teorie - ze Olmi ako reziser mal uvolnenu strukturu vypravania, nema tu ani jedneho slavneho herca, naopak film obsadil nehercami, obycajnymi Talianmi. Film nema uceleny dej, skor je to sled volnych asociacii- rocne obdobia sa striedaju, sem tam nejaka ta zabijacka, svadba a trhy. Nudny namet na film, najma ked ma 3 hodiny. Suhlasim s tym, co pise Pierre, abych si film uzil, musel by mat o polovicu menej minut, no a za seba dodam ze aj plechovu prdel : 50 % ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Spíš než film dal by se Strom na dřeváky označit jako sonda, obraz každodennosti italského venkova koncem 19. století. Až jako podružný mi přijde příběh, který není tak výrazný. Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů. Prostě agrární venkov se vším, co k němu patří. ()

Reklama

Aidan 

všechny recenze uživatele

Je snadné vylíčit předindustriální venkov jako zidealizovanou selanku, je snadné jej také naopak vypodobnit jako svět útlaku a náboženského tmářství již dávno smetený pokrokem. Olmi se nepouští ani jednou z těchto ošidných cest, ale ukazuje život rolníků s opravdovým vcítěním, v duchu "soucitného realismu". Děj nechává plynout jen pomalu, jeho film je spíše básní než prózou (a k poezii je zvláště těžké psát komentáře). Vizuální - spíše bych měl říci "obrazová" - a hudební stránka nemají chybu. Jednotlivé záběry jsem doslova hltal, a i když se zrovna nic nedělo, přál jsem si, aby trvaly déle. Krásná je však nejen forma - tento snímek má totiž srdce a dává divákovi vsoupit do světa svých hrdinů a sdílet jej s úctou a obdivem. Kdo měl to štěstí a ocitl se někdy na onom "odvěkém" katolickém venkově, který dosud v ostrůvcích přežívá na východním Slovensku, v Rumunsku a jinde daleko od Bruselu, tomu život lidí z Olmiho snímku bude podivuhodně známý. Člověk je přitom nucen zpokornět a uvědomit si, jak ošidné slovo je pokrok. Kam jsme vlastně pokročili? Namísto radosti a bolesti známe dnes zábavu a nudu. Lépe si žijeme, ale určitě nežijeme lépe. V očích rolníků z tohoto filmu (a také těch slovenských, které znám ze zapadlých rumunských kopců) je - bez všeho romantického přikrášlování - tolik pokory, trpělivosti, čistoty, úžasu a moudrosti, že srdce potom ani neví, zda nad tím jásat, anebo podlehnout sklíčenosti nad světem, v němž žijeme (či spíše nad způsobem, jakým v něm žijeme). Sentimentální návraty do minulosti sice nejsou pro dnešek lékem, to však neznamená, že se není možné od pradědů lecčemus učit: třebas víře a naději a také té největší - lásce. Anebo tomu, jak se může každý okamžik života stávat modlitbou. ()

mcb 

všechny recenze uživatele

Těžko hodnotitelný film. Na jednu stranu zajímavý a dobře natočený snímek, který se svým prostým námětem nese jednoduché humánní a duchovní poselství, jenž uvádí diváka k zamyšlení nad obyčejným způsobem života vesničanů, kteří nemají skoro nic a skoro nic jim nechybí. Svým nedějem někdy dokáže i docela vtáhnout, hlavně díky podmanivé a "spirituální" hudbě, která ony obyčejné výňátky z života povyšuje na vyšší úroveň. Na druhou stranu ale snímek zabíjí nehorázná rozvleklost a roztáhlost, která neaspiruje ani jedním dramatickým prvkem a tudíž se v něm nedají najít nějaké výrazné momenty, které by stály za zapamatování. A to u tříhodinové stopáže docela vadí. Divák by klidně mohl na půl hodiny zaspat a o nic by nepřišel. Chápu, že režisér toto polodokumentární pojetí zřejmě zamýšlel, aby ukázal chod lidského života dané doby, ale svou "rozvleklou čistotou" spíše patří do doby minulé než přítomné, kde tříhodinové filmy dosahují mnohem jiných parametrů. Sice se jedná o velmi zcestné srovnání, ale pravou filmovou poému hledám úplně někde jinde nehledě na to, o jak kvalitní film se jedná. A to Strom na dřeváky nepochybně je. ()

vok 

všechny recenze uživatele

Olmi natočil výsostný, duchovně laděný film. Je omylem těch, kteří si myslí, že jde o oslavu člověčenství nebo něčeho takového. Ze snímku přímo dýchá hluboké náboženské zakotvení prostých venkovanů, ve kterém dokáží snášet svoji bídu, výhazov z domova, těžkou práci .Dojemně působí rozdíl mezi duchovně založeným sedlákem a rozbouřeným proletářským davem ve scéně milánských revolučních ulic. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

  • Všichni herci ve filmu byli skuteční sedláci z italské provincie Bergamo bez jakýchkoliv hereckých zkušeností. (Kulmon)
  • Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Je zařazen v kategorii filmů, které jsou významné svou morální hodnotou. (gjjm)
  • První a jediný film, ve kterém se mluví pouze bergamským dialektem. (Kulmon)

Reklama

Reklama