poster

Strom na dřeváky

  • Itálie

    L'albero degli zoccoli

  • Francie

    L'Arbre aux sabots

  • Slovensko

    Strom na dreváky

  • Velká Británie

    The Tree of Wooden Clogs

  • Austrálie

    The Tree of Wooden Clogs

  • USA

    The Tree of Wooden Clogs

Drama

Itálie / Francie, 1978, 170 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • charge
    **

    Chápu, že se jedná o lyricky vyprávěný realityshow italskýho venkova předminulýho století ukazující těžkosti doby tj. chudoby, poddanosti statkářům apod., ve který je hlavním dějem spíš obraz, ale přepálit stopáž na tři hodiny, kde se neděje zhola nic zajímavýho? Rození dětí, dětský hry, zabijačky, stravování, kolotoče, nudný knírači meloucí hovna, nebo naopak retardovanej Stefan s jeho ženou, mlčící jako ryby v tůni - opravdu párek k pohledání a navíc jejich svatební průvod a především plavba do Milána je nejdepresivnější částí, ve který si nikdo s nikym nepovídá a jedinym zvukem je akorát čvachtání říční vody, což je zase na druhou stranu pozoruhodná sonda, neboť přesně tohle se může na svatbě stát klidně i dneska. Jinak je film nafutrován prací lidí na poli, v chlívku, nebo na dvorku, což můžu brát jako filmovou exkurzi skanzenem, jako dobrý, ale to se rovnou můžu na nějakej skanzen zajet provětrat a ne čučet tři hodiny na bednu a ještě se nudit, nebo si vystřihnu pasáže z Marečku, podejte mi pero, kde dělníci hákujou ve fabrice a vyjde to nastejno. Sorry, ale i Žena za pultem je zábavnější. 30%(5.10.2016)

  • Kulmon
    ****

    Spíš než film dal by se Strom na dřeváky označit jako sonda, obraz každodennosti italského venkova koncem 19. století. Až jako podružný mi přijde příběh, který není tak výrazný. Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů. Prostě agrární venkov se vším, co k němu patří.(7.1.2010)

  • slunicko2
    ****

    Pocta italskému venkovu a jeho lidem. 1) Svět řádu, víry a lásky představuje 47letý Ermanno Olmi (režie, scénář, kamera, střih). 2) Nabízí se srovnání s Boženou Němcovou. Pravda, jsme v Lombardsku o pár desítek let později a na rozdíl od poněkud barvotiskového vylíčení nejznámější ze všech českých babiček Olmiho dílo připomíná spíš didaktický věcný dokument. Ale ta zemitá pohoda navzdory všem strázním života je tu patrná. 3) Víra a náboženský život jsou organickou součástí života. Lidé vědí, kam patří. Nesnaží se utéci ba ani násilně měnit svůj život. Jsou zakořeněni. 4) Neherci i bergamský dialekt jen umocňují autenticitu díla. 5) Škoda, že takový film musím sledovat pouze v televizi. Vychutnal bych si ho daleko více v IMAXu ve formátu 3D. A kdyby pan Olmi trochu hbitěji zapracoval na střihu, byl by můj divácký zážitek úplný. 6) Zasvěcený koment: Lavran, Aidan.(26.7.2016)

  • Aidan
    *****

    Je snadné vylíčit předindustriální venkov jako zidealizovanou selanku, je snadné jej také naopak vypodobnit jako svět útlaku a náboženského tmářství již dávno smetený pokrokem. Olmi se nepouští ani jednou z těchto ošidných cest, ale ukazuje život rolníků s opravdovým vcítěním, v duchu "soucitného realismu". Děj nechává plynout jen pomalu, jeho film je spíše básní než prózou (a k poezii je zvláště těžké psát komentáře). Vizuální - spíše bych měl říci "obrazová" - a hudební stránka nemají chybu. Jednotlivé záběry jsem doslova hltal, a i když se zrovna nic nedělo, přál jsem si, aby trvaly déle. Krásná je však nejen forma - tento snímek má totiž srdce a dává divákovi vsoupit do světa svých hrdinů a sdílet jej s úctou a obdivem. Kdo měl to štěstí a ocitl se někdy na onom "odvěkém" katolickém venkově, který dosud v ostrůvcích přežívá na východním Slovensku, v Rumunsku a jinde daleko od Bruselu, tomu život lidí z Olmiho snímku bude podivuhodně známý. Člověk je přitom nucen zpokornět a uvědomit si, jak ošidné slovo je pokrok. Kam jsme vlastně pokročili? Namísto radosti a bolesti známe dnes zábavu a nudu. Lépe si žijeme, ale určitě nežijeme lépe. V očích rolníků z tohoto filmu (a také těch slovenských, které znám ze zapadlých rumunských kopců) je - bez všeho romantického přikrášlování - tolik pokory, trpělivosti, čistoty, úžasu a moudrosti, že srdce potom ani neví, zda nad tím jásat, anebo podlehnout sklíčenosti nad světem, v němž žijeme (či spíše nad způsobem, jakým v něm žijeme). Sentimentální návraty do minulosti sice nejsou pro dnešek lékem, to však neznamená, že se není možné od pradědů lecčemus učit: třebas víře a naději a také té největší - lásce. Anebo tomu, jak se může každý okamžik života stávat modlitbou.(14.7.2007)

  • Dr.Zhivago
    *****

    Rekonstrukce každodenního života v rozlehlé severoitalské usedlosti na konci 19. století. Obrazy úmorné dřiny se prolínají s líčením koloběhu ročních dob a duchovních tradic zaniklého společenství. Z drobných příhod se vynořuje několik dramatických příběhů. Jeden z nich sleduje námluvy a svatbu mladého páru. Hrdinou dalšího je otec, který porazí strom svého domácího, aby mohl vyrobit boty pro syna. Kultivované vyprávění - inspirované vzpomínkami a úvahami režisérovy babičky - si všímá také venkovských rituálů a lidského soužití s přírodou.(31.3.2009)

  • - Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Je zařazen v kategorii filmů, které jsou významné svou morální hodnotou. (gjjm)

  • - Jeden z nejoblíbenějších filmů Ala Pacina. (Kulmon)

  • - První a jediný film, ve kterém se mluví pouze bergamským dialektem. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace