Reklama

Reklama

Strom na dřeváky

  • Itálie L'albero degli zoccoli (více)
Trailer 1

Filmová poéma evokující život několika rodin bezzemků, žijících v kraji kolem Bergama na konci 19. století. Základem širokého epického toku jsou vzpomínky a úvahy Olmiho babičky. Hrdinkou je utrápená vdova, která se svým otcem vychovává šest dětí. Každodenní život se rekonstruuje s důrazem na drobné detaily, prostá gesta a dobové reálie; zachyceny jsou přípravy na oslavu Vánoc, tragédie vdovy, které onemocní kráva jakožto jediný zdroj obživy, vztah mladé Magdalény a plachého Stefana, který vrcholí svatbou a svatební cestou do Milána, tragédie Batistiho, který je propuštěný ze statku spolu se ženou a třemi dětmi. Film je rovněž filozofickou úvahou o věčně platných hodnotách, jakými jsou víra, pokora a láska. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (90)

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Spíš než film dal by se Strom na dřeváky označit jako sonda, obraz každodennosti italského venkova koncem 19. století. Až jako podružný mi přijde příběh, který není tak výrazný. Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů. Prostě agrární venkov se vším, co k němu patří. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Zasiahnutie priamo do srdca. Sám neviem presne určiť čím, možno kombináciou všetkého čo mi tento nádherný a výnimočný film poskytol. Takmer 3 hodiny som sledoval bežný život štyroch chudobných sedliackych rodín lopotiacich na pozemkoch patriacich bohatému pánovi. Striedajúce sa ročné obdobia, ťažká práca prerušovaná len svadbami, večernými posedeniami v pospolitosti, zabíjačkou, jarmokmi. Veľmi realistické vykreslenie sedliackeho spôsobu života. Doslova vykreslenie - nádherná kamera sníma jemne rozmazaným obrazom výjavy zo života týchto jednoduchých ľudí, ktorí ani slovkom neprotestujú voči svojmu údelu.Ani náznak rebélie, nespokojnosti s ťažkým údelom pod kuratelou zámožného pána. Olmi popisuje, nesúdi, nenadŕža, zobrazuje rôzne stránky života veľkého štvor rodinného sedliackeho domu. Pristupuje k zobrazeniu s úctou, no nie s jednoznačným ospevovaním. Sympatie si títo jednoduchí ľudkovia získajú zobrazením jednoduchých životných úkonov príslušníkov všetkých generácií žijúcich spolu. Svoj údel prijímajú s pokorou a veľkou zbožnosťou. Rozprávajú sa veľmi málo, porozumenie a lásku v rodine je však cítiť. Celý film bol natočený s nehercami, potomkami sedliakov bergamského kraja, kde sa dej odohráva. Počas sledovania som mal dojem akoby obrazy starých maliarov vystúpili na plátno i s príznačným koloritom, možno pôsobilo geniálne podfarbenie obrazu Bachovou hudbou, tvoriacou výraznú zložku celého diela. Po skončení veľmi pekné (smutnopekné) pocity a v nich obsiahnutá mystická atmosféra práve zhliadnutého, ktoré pretrvali- a pretrvávajú dlho po skončení. Na okraj - z porovnania filmu a rozprávania predkov, či čítania dobovej literatúry mi vyvstal veľmi podobný spôsob života sedliackych bezzemkov na Slovensku a V Taliansku (no nielen tam: v celom katolíckom územnom okruhu). Tvrdá práca, hlboká zbožnosť, pokora, mlčké znášanie údelu, láska k rodine, odreagovanie alkoholom a veselými historkami v pospolitosti usadlosti, či lazu. ()

Reklama

Lavran 

všechny recenze uživatele

Strom na dřeváky vnímám jako protiklad Felliniho Amarcordu. Antitezi cukrkandlového vzpomínání, v němž se minulost jeví jako pestrobarevná pohlednice - nejlépe se západem slunce nad mořem nebo vinicemi. Oba filmy přiznávají paměť za výchozí inspiraci, Olmiho dílo však není laciné turistické leporelo (prosycené nevkusně stereotypní "italskostí"), nýbrž pokorná historická rekonstrukce. Oživení vyčerpaného neorealistické smyslu, skrze které se mi připomínal Flaherty, jeho zaříkávání pradávného mýtu. Potomci původních bergamských sedláků se vtělili do rolí svých předků. Opakovali jejich gesta, každodenní činnosti a způsob mluvy, podobně jako když Flaherty nutil Allakariallaka, představitele Nanuka, aby předvedl onen Bazinem velebený lov na tuleně. Olmi se však nikdy nesnižuje k levné nápodobě dokumentárních konvencí, ačkoli si zachovává objektivní odstup. Cizí je mu banální idealizace venkova, která by jej proměňila v dětské omalovánky. Dobré i zlé je v rovnováze, pozitivní aspekty nejsou kladeny nad negativní. <> <> Venkovská existence, jak ji můžeme vidět a prociťovat zde, není zdaleka tak příjemná, aby nám mohla sloužit jako filmový ekvivalent pro falešný eskapismus a vciťování se do prožitku "obyčejných". Ani jako náhrada hluboké pastorální touhy, jež byla ještě za časů Marie Antoinetty ukájena hrou na pastevce a selky. Film uplývá pozvolna, jako by modelován dlouhými tempy ročních období, hmatatelnou pomalostí, která prozrazuje vyzrálost a nezištnou moudrost. Koloběh práce, přírodních tajemství, neštěstí i drobných radostí, to vše se nevzrušivě rozpíjí v tlumených barvách a odbíjení zvonů. Strom na dřeváky není radostný, ale ani krutý. Snad zemitý, mozolnatý, protrpěný. Proto jej chápu zejména jako bohatý zdroj duchovní a morální inspirace, důvod k zamyšlení se nad povrchností vlastního bytí - zkrátka střízlivé poučení minulostí. Tedy nikoli jako návod pro (nemožný) návrat do lůna přírody, do jakéhosi vysněného bodu, kde vládne nevinnost a čistota. Příklad: Když jedné z rodin onemocní kráva a doktor nemůže pomoci, nikdo nepropadá panice. Matka se pro pomoc obrátí na Boha a ten zařídí zázrak - požehná vodě z potoka, s níž matka krávu napojí a tak ji uzdraví. Moderní člověk, který podle Campbella ztratil spojení s mýtem, by v takové situaci pravděpodobně upadl do deprese. Neměl by se kam obrátit pro útěchu, nepočítám-li krátkodobá rozptýlení - alkohol, hazard, sex. Jiný příklad: Hrozí, že rodina, jež přišla o otce (a s ním zdroj obživy), bude muset dvě malé dcerky odložit do sirotčince. Nejstarší syn, který je novou hlavou rodiny, to odmítne se slovy: "Raději budu pracovat od rána do noci, než abych své sestřičky poslal pryč." A konečně: Otec riskuje budoucnost celé rodiny, když potají pokácí strom, který mu nepatří, aby svému synovi vyřezal nové dřeváky, a ten díky tomu mohl jít druhý den do školy. Kolik z nás je dnes schopno pomáhat druhému, obětovat se pro někoho, aniž by nás vedlo skryté přání opájet se leskem dobrodiní? <> <> Psychoterapeut Thomas Moore napsal: "Intuitivně tušíme, že duše má něco společného s původností a hloubkou." Strom na dřeváky - alespoň pro mě - toto tušené spojení potvrzuje. Olmi onu původnost i hloubku, jež by však neměla být zaměňována s fotogenií, dokázal vydestilovat ze skutečnosti: z lidských i zvířecích tváří, otisků kročejí v blátě, řinčení povozu, mokrého prádla i rozoraného pole. Hloubku navzdory zakoušené nepřízni. Původnost navzdory sisyfovské dřině, z níž nikdy nevzejde hmotné bohatství, která však posiluje víru ve vlastní schopnosti, odpovědnost, solidaritu i tichou, pokornou lásku. Něco spodního, co je nám blízké svým povrchem. Snadno tak lze nabýt intenzivnímu dojmu, že sledujeme samou podstatu skutečnosti, její duši. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Ocitla jsem se v úplně jiné době kdesi v Lombardii a stala se součástí nepředstavitelně těžkého života tehdejších rodin bezzemků. Nejen, že na mě v celé své síle zapůsobila ponurá atmosféra, ale i jejich silná a nezlomná víra a s tím související velká pokora, tak důležitá pro jejich z mého pohledu těžký životní úděl a jestliže to jsou reálné vzpomínky Olmiho babičky, tak jí tu dobu nezávidím ani omylem. Ale je moc dobře, že můžeme vidět i takové filmy na kterých poznáváme jaké jsou v reálu opravdu důležité hodnoty. A určitě bylo i zajímavým faktorem, že celý film byl točen neherci z dané oblasti. Nicméně jsem film viděla nadvakrát, protože stopáž se mi zdála přece jen neúnosně a zbytečně dlouhá. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Ke Stromu na dřeváky jsem přistupoval se skepsí. V roce 1978 vyhrál na festivalu, kde se koncentruje na kilometru čtverečním nejvíc snobů na světě, tedy v Cann, Zlatou palmu, a to je pro pozorovatele, který má představu o sebestřednosti festivalové scény dostatečným varováním. Instinkt mě nezklamal. Olmi mohl být v 70. letech považován za vynálezce dnes tak populárního a masově využívaného žánru hraných dokumentů. Maximum energie věnoval navození autenticity při zachycení života vesničanů v italské Lombardii. Pracoval s neherci pocházejícími z příslušné oblasti, aby dokonale zachytil místní dialekt. Film zachycuje život pěti rolnických rodin žijících pospolitě na statku a pronajímajících si půdu od velkostatkáře. Srovnání s moderními hranými dokumenty ale bohužel není na místě. Vznikly, aby dokumentární žánr zatraktivnily, oživily a přiblížily divákům. Pracují se střihem a profesionálními herci, podobně jako zábavné hrané snímky. Průšvih Olmiho experimentu spočívá v tom, že pracuje s reálným časem, je tudíž velmi pomalý a při své vražedné stopáži je z mého pohledu otravný a nudný. Olmi se dostává až někam k dnešnímu fenoménu tzv. slow TV, a to je záležitost zcela mimo obsah mých zájmů. Znám tříhodinové filmy, kde si dlouhou stopáž divák nestačí uvědomit, a znám takové, co subjektivě trvají dvakrát tak dlouho. Strom na dřeváky bych bohužel zařadil do druhé kategorie. Celkový dojem: 25 %: ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

  • První a jediný film, ve kterém se mluví pouze bergamským dialektem. (Kulmon)
  • Všichni herci ve filmu byli skuteční sedláci z italské provincie Bergamo bez jakýchkoliv hereckých zkušeností. (Kulmon)

Reklama

Reklama