Strom na dřeváky

Skvělá forma, film, který voní a je až fetišistický - klapot dřeváků, praní prádla... Přesto ale rozhodně není mým šálkem čaje. Lépe řečeno - je přesným opakem mého šálku. Za tři hodiny se mi nedostalo žádného příběhu nebo silnější emoce, zato teď už vím, že na rajčata je nejlepší kuřecí trus. Čili jako Receptář prima nápadů dobré, ale jinak ,,v dnešní uspěchané době" (haha) téměř k neukoukání. Dobrým příkladem je pasáž, v níž dva mladí snoubenci cestují lodí do Milána. Chápu - dva mladí lidé, co žijí celý život na vesnici, plují do velkého města. Okouzlení, napětí, myšlenky atd. Jistě. Ale opravdu je třeba ukázat, jak loď pomalu připlouvá, jak se přivazuje lano, jak se nosí na loď barely s olejem, jak všichni cestující, jeden po druhém, pomalu nastupují... Opravdu by nešlo udělat záběr na naše mladé na břehu, střih, a jsou na lodi - a aspoň trochu tak ulevit tříhodinové stopáži? Hezký film, ale spíš jako by mě zavřeli na tři hodiny do muzea. Do muzea o životě italských bezzemků ve 2. pol. 19. století. (19.08.2018)

Zaužívalo sa hovorievať "sprostý sedlák". Tento film ukazuje ako to bolo naozaj. Že neboli o nič sprostejší ako "mestskí ľudia" Naopak. Boli múdri svojimi skúsenosťami, silní vo svojom presvedčení a zvykoch po stáročia dedených, Neskutočne pokorní, pobožní a zároveň poverčiví. Že nevedeli mnohí čítať alebo písať im nevadilo svoju kultúru a vedomosti si prenášali ústne . Film mne osobne priniesol mnoho spomienok na rozprávanie starých ľudí a z bývalej republiky , či konca storočia. Dole na juhu žili v takýchto majeroch - usadlostiach tzv bíreši. Pracujúci (lopotiaci na statkárových poliach od svitu do mrku. Nemali také "poschodové byty" ako vo filme, ale vôkol celého dvora v rade vystavané "byty" v poradí: komora - -kuchyňa - izba - mastaľ , a takto sa to vrúbilo okolo celého dvora na statku. A v takýchto bytových jednotkách bývali často so šiestimi ôsmimimi deťmi (moja svokra dokonca pochádzala z dvanástich deti) najstaršíi spávali v kuchyni male deti naprieč postele po troch :). Do školy sa chodilo len v zime (známa otázka nie "do ktorej triedy chodíš", ale "koľkú zimu chodíš do školy") . V lete sa robilo vratne detí pomáhali zbierať chrobač z cukrovej repy, alebo vypichovať pichliače z porastov jačmeňa. Kone sa nechovali to mali iba veľkí gazdovia bíreši mali kravku a ta slúžila na všetko na mlieko na odchov teľaťa aj na zvoz krmy z poli. Ked bola zabíjačka tak domáci si nechávali šunku, slaninu, masť a trocha kaše a kosti na kapustnicu vždy sa navaril kotol kaše a hurky a tie sa roznášali (naši až na osem miest) takto od predvianoc až do februára maca vždy o d niekoho prišlo so zabíjačky hurka , trochu kaše, oškvarky a trocha pečeného mäsa a vždy čerstvé. Svadby ? svadby bývali male a rozdelene zvlášť hostina bola u ženíchovej rodiny a zvlášť u nevesty.. každý podával čo mohol (keď sa vydávala babka mali perkelt z králikov a z kohúta polievku) na svadbu chodili pomáhať tetky každý niečim pomohol či trochou muky alebo sliepkou ci vajíčkami. Nevesta so ženichom bývali do polnoci doma , po polnoci šli svadbiť k ženíchovej rodine, kde už ostala natrvalo. Deti sa vždy tešili lebo zrazu bolo o jedného menej a bolo viac miesta na spanie :) Oj rozpísal som sa napriek dlhej chvíle filmu nebanujem a s milou spomienkou dávam plný počet bodov. (05.06.2013)

Těžko hodnotitelný film. Na jednu stranu zajímavý a dobře natočený snímek, který se svým prostým námětem nese jednoduché humánní a duchovní poselství, jenž uvádí diváka k zamyšlení nad obyčejným způsobem života vesničanů, kteří nemají skoro nic a skoro nic jim nechybí. Svým nedějem někdy dokáže i docela vtáhnout, hlavně díky podmanivé a "spirituální" hudbě, která ony obyčejné výňátky z života povyšuje na vyšší úroveň. Na druhou stranu ale snímek zabíjí nehorázná rozvleklost a roztáhlost, která neaspiruje ani jedním dramatickým prvkem a tudíž se v něm nedají najít nějaké výrazné momenty, které by stály za zapamatování. A to u tříhodinové stopáže docela vadí. Divák by klidně mohl na půl hodiny zaspat a o nic by nepřišel. Chápu, že režisér toto polodokumentární pojetí zřejmě zamýšlel, aby ukázal chod lidského života dané doby, ale svou "rozvleklou čistotou" spíše patří do doby minulé než přítomné, kde tříhodinové filmy dosahují mnohem jiných parametrů. Sice se jedná o velmi zcestné srovnání, ale pravou filmovou poému hledám úplně někde jinde nehledě na to, o jak kvalitní film se jedná. A to Strom na dřeváky nepochybně je. (22.10.2009)

Téměř všechny recenze vyzdvihují Olmiho film jako poetickou rekonstrukci toho, co tu všude kdysi bylo a nikdy už nebude. Vydělávat si na život prací (a drobnými podfuky, o kterých víme, že sice nejsou dobré, ale jsou prospěšné) je hudbou minulosti. A tak ještě něco k hudbě; Kulmon píše: "Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů". V tom má pravdu, ale ani hudba a písně, které tu zpívají, se příliš neliší od našich horňáckých. A navíc, kdo by necítil sympatie s malým školáčkem, uvážlivou rodičkou nebo rajčatovým dědou. A ještě navíc je tu pohyb; žádný špacírgang, ale co nejefektivnější přesun z jednoho místa na druhé. Pohyb který odděluje jednu práci od druhé,  pohyb nutný, ale je to jen vložka, zdržení mezi dvěma nutnostmi, ať už při cestě do školy nebo do chléva. Zvláštnost v naší době, kdy je "procházkám" vyhrazena nezaměnitelná hodnota. Film hodnotím vysoce i jako "projekt". Pro jeho zařazení do filmového myšlení doporučuji komentář: Lavran *****. (30.07.2021)

Jediná vec, ktorá by sa objektívne dala Olmimu v tomto filme vyčítať, sú až príliš pokojné decká. Tie najmenšie nikdy neplačú, tie pár ročné nebobehujú sem tam a nevystrájajú, ako je to v skutočnosti. Inými slovami život týchto roľníkov bol ešte ťažší, než nám ukazuje samotný film. Nikto sa nesťažuje, pretože iný spôsob života nepozná a aj keby sa niekto chcel, tak niet komu. Film v poslednej tretine trochu zmení smer a jeho záver je pomerne prekvapivo pesimistický. Ale opäť sa nikto nesťažuje, pretože nejako proste bude. A Boh sa stále iba prizerá... (05.10.2021)