Snoubenci

Toto je najlepsi film rezisera Ermanna Olmiho a ne Strom na drevaky. Typicke crty Olmoho tvorby su volny styl vypravania, dalej Olmi ako reziser rad hovoril o obycajnych temach, ako tuna konkretne mladik odide za pracou na Siciliu, doma - asi v strede Talianska - nechal mladu snubenicu a svojho dedka.Poezia vsedneho dna, nadherna Kamera a ateisticky /Jo, Olmi bol ateista na rozdiel od vacsinou katolickych Talianov/ vrucny pohlad na radosti i starosti vsedneho dna obycajnych ludi. To je to, preco davam maximalne hodnotenie + este aj za to, ze Olmi sa rozhodne odmieta vyzivat vo vrazdach, ako to robili tie dva vyjebance /jo, aj s vulgarizmom, ide o Harrelsona a Juliette Lewis v tej velkej teplej odpornej smradlavej sracke Takovi Normalni zabijaci. Apropo sudim, jakozto ateista ktory zije moralnym zivotom, ze NBK nema pravo na zivot a ten film musi byt zniceny. 94 % (16.11.2019)

Klenot. Klenot. Klenot. Vedle psychologickýho portrétu dvou milenců zde najdeme naprosto fascinující obraz Sicílie v 60. letech 20. st.. Strhující záběry slavností, venkova, krajiny, života lidí. Do toho kontrastně a taky skvěle nasnímaný dění v chemickej továrně, s rychlýma a přesto tolik vypovídajícíma portrétama dělníků. Olmi je neuvěřitelně vnímavej pozorovatel, chápavej a skvělej filmař. Výkon Cabriniho v hlavní roli je taky úctyhodnej. Promiňte, já u takovýhleho filmu nemůžu šetřit superlativy. (26.11.2010)

Olmi má mnoho podobného např. s Formanem (začátek) nebo s ranou Chytilovou (konec) ovšem postrádá jejich sílu a údernost, protože mezi začátkem a koncem je velmi mnoho dokumentárních popisů s minimem dialogů. Samozřejmě, pocit nudy a jednotvárného života je prefktní a čpí téměř z každého záběru - tedy nudí. Umění určitě, ale nic pro mě. (14.12.2005)

Jeden z najmenej tradičných milostných príbehov v histórii kinematografie. Ani zďaleka tu totiž nejde iba o vzťah dvoch hrdinov príbehu, napriek tomu sú nám blízki a vytvárame si k nim vzťah. Je to dané samozrejme aj tým, že sú sympatickí. Po celý čas sledujeme sled záberov na industriálnu krajinu, na poľnohospodársku krajinu, na výjavy zo života typu: pes s deťmi v kostole urobia rozruch alebo kúpanie v nie príliš čistej vode pri novom sídlisku, pri ktorom naša dvojica prežíva šťastné chvíle. (06.10.2021)

Stejně jako v Místu (1961) sledujeme na vztahu (ale na vyšší úrovni) dvou lidí střet mezi naplněním citové realizace člověka a světem průmyslu. Sociální téma neslouží v žádném případě jen jako pozadí milostných problémů, migrace továren a kvalifikovaného personálu ze severu na divokou Sicálii tvoří druhou stranu mince známější migrace nekvalifikovaných vesničanů na bohatý sever (zpracované např. v Rocco a jeho bratři (1960). Film nadchne především po formální stránce, díky níž se nejen hojnými flashbacky seznamujeme s bolestnými rozhodnutími hlavního hrdiny, ale pomocí krásných záběrů továrny a sicilské krajiny i s jeho aktuálními pocity. Kvůli tomu byl film kladně přijat především mezi tehdejšími režiséry francouzské nové vlny. (01.03.2014)