Bal-Can-Can

Oficiální text distributora psal zase někdo, kdo z filmu viděl sotva úvodní titulky. Mrtvá babička pečlivě zabalená v koberci byla původně sice určena k propašování, ale záhy je kýmsi ukradena. A protože Trendafil s manželkou si neví rady, zavolají přítele svého otce. Najde se nakonec jen ten koberec... Není úplně fér tohle nazývat komedií, protože je to pouze vyobrazení kruté reality Balkánu. Střelba, mrtvoly, krev, drogy, prostituce, prodej dětí na orgány, to všechno se zde nachází v nejryzejší podobě. 95% (02.02.2014)

Džango šel přímo z kriminálu dobrovolně do armády a protože byl jedním z mála, kdo to udělal ještě v předvečer války a zároveň má nejvlastenečtější kecy ze všech, kroutí si fešáckou vojnu pěkně ukrytý před střelbou a možnou smrtí při roznášení povolávacích rozkazů a nahánění dalších "dobrovolníků". Kromě toho taky ve válkou rozvrácené zemi rozjel byznys s mafií. Kdybych nevěděl, že koukám na hraný film z r. 2005, vsadil bych se že mám puštěný o osmnáct let mladší dokument o Ukrajině a ukrajinském ТЦК. (19.05.2024)

Zpočátku se tenhle snímek netvářil, že by mě chtěl nadchnout. Ale od přestřelky u stolu neuvěřitelně zbalkánštěl. Balkánské filmy mají tu vlastnost, že jejich "humor" nepůsobí jen jako rozmar cynického autora, ale jako krutá výpověď o něčem, co se někde skutečně děje. Chladit pivo v rakvi ještě není to nejhorší. (03.08.2007)

Bal-Can-Can měl zřejmě být jakýmsi černohumorným podobenstvím o stavu mysli post-Jugoslávského (mikro)světa. Ale vůbec se mu to nepovedlo. Nemíním komentovat neexistující scénář, mizernou výpravu či zoufale přehrávající herce. Konec konců i amatérské pásmo skečů může být zábavné. Humor (či jeho absence) je však paradoxně největším kamenem úrazu tohohle filmu. Není černý, nekorektní ani sarkastický. Většinou prostě není. A pokud ano, tak vesměs jen hloupý a prvoplánový. (27.02.2015)

Výdatná porcia čierneho humoru v drsnej road movie o pátraní po ukradnutom koberci a po tele, ktoré bolo v koberci zabalené. Pôsobiská miestnej mafie vždy iného balkánskeho štátu sa striedajú podľa toho, kam vedie hrdinov zachytená stopa. Takýto spôsob posilňuje alegorickú líniu filmu ukazujúcu rozdiely v povahe jednotlivých národov, ovplyvňujúce správanie ľudí, fungovanie organizovaného zločinu a jeho formy. Výsledkom je Billymu Wilderovi venovaný vydarený mix komédie, drámy a dobrodružstva, ukazujúci exkurziou svetom podsvetia explozívnu zmiešaninu kultúr a jazykov na území, v ktorom sú obdobia kľudu zväčša len tlejúcim napätím pred ďalším konfliktom. (11.12.2006)