Sním či bdím?

10 / 10 Hodiť Waking Life do odpadu so slovami, že ide o narcistickú, do seba zahľadenú masturbáciu nad útržkami z filozofických traktátov, popredných existencionalistických diel a výňatkov z ročenky modernej psychológie by bolo príliš jednoduché a hlavne scestné - Linklater nám tu nerozpráva ucelený príbeh, nesnaží sa nám vnútiť nejakú ideológiu či svetonázor, ale poskytuje nám odrazovú plochu na ceste k poznaniu, akúsi barličku, o ktorú sa budeme môcť oprieť opúšťajúc zabehané koľaje racionálneho myslenia. Klasické naratívne prostriedky udržujúce filmy a ich štruktúru pokope tu boli zavrhnuté v prospech jednotlivých logicky nesúvisiacich úsekov, každý z nich individuálny a od ostatných nezávislý, každý z nich jedinečný - rovnako ako táto prechádzka ríšou snov, ktorá, aspoň v mojom prípade, vyústila v inšpiratívnu a podnetnú debatu s priateľmi nad pohárom červeného vína a s cigaretkou v ruke. No povedzte, neznie to lákavo? (21.02.2006)

Animačné postupy možno inovatívne, kreatívne a technologicky obdivuhodné. Druhá vec je tá, keď sa tieto nevšedné mihotavé obrázky spoja s hutným filozofickým obsahom. Vznikne "ťažký" divácky materiál - farebný blikajúci vizuál sa zmieša s dialógmi, ktoré svojim obsahom vyžadujú pokojné vstrebanie. Linklater tieto dva kontraproduktívne elementy spojil v jedno a síce ukázal svetu, že také niečo tú ešte nebolo, ale čo z toho, keď je to taký nápor na psychiku, že by necelá hodina v pohode stačila. A v takej podobe by som si to celé vedela aj viac vychutnať. (29.01.2015)

Pseudointelektuální? Podle mě ne, Linklater a spousta lidí, která s ním na tomhle snímku spolupracovala, dle mého názoru měla jasno co chcou říct. Ale přece jenom je tam těch myšlenek a úhlů pohledu tolik, že je to k nestrávení. Některé spizody byly výborné (za všechny ta o svobodné vůli), jiné jsem zkrátka nepochopil a u některých jsem měl opravdu pocit, že Linklater vaří z vody (viz. štěk "Poslední Kirkegaardova slova byla rozprašte mě"). Neprůbojné dílo, kde se o tempu snad ani nedá mluvit, které vás v případě, že nemáte rádi ukecané filmy, či si jen chcete odpočinout, zoufale unudí... Na druhou stranu film, který mě po dlouhé době opravdu překvapil, dílo stejně originální jako podnětné (souhlasím s Meliesem v tom, že poskytne opravdu hodně témat k probrání, osobně však preferuju rozebírat je nad pivem) a v neposlední řadě důkaz Linklaterovy odvahy a nezávislosti - neumím si představit jak na tenhle film mohl sehnat peníze, klobouk dolů. Nemůžu (než) doporučit. (vyberte si;-) 80% (12.09.2006)

Film o snech, ideálech, myšlenkách? Tato témata se ve filmu objevují. Řekl bych, že si to hraje na filozofický film, ale jedinou novinou pro mě bylo, že buňky regenerují každých sedm let. Na film bude spoustu názorů, u mě převládá negativní názor. Nic objevného se zde neukazuje, spíše pár názorů na život atd., které by dal dohromady každý trochu schopnější středoškolák. Nejhorší je, že film Vám své názory předkládá jako nejlepší a Vám nedává možnost volby, zda s těmi názory souhlasíte. Označení film mi hrubě nesedí, dalo by se říct, že je to delší dokument, možná hraný komentář, to by sedělo více. Jediné, co se mi na filmu líbilo, byla animace, bylo docela odvážné natočit takto dlouhý film(?) takovým způsobem. Nejvíce jsem se nasmál Ethanu Hawkovi, což byla asi nejlepší pasáž filmu. Jinak se mi zde vůbec nelíbila hudba, přitom by to šlo skvěle hudebně doprovodit... Celé to smrdělo amerikanizací, ale americké myšlenky jsou bezesporu nejlepší, že? :-)))) Řekl bych, že Američané v tomto filmu čerpají z Dostojevského (to je vlastně ve filmu víceméně řečeno), ale jeho myšlenky si poupravili po svém, aby je mohli šířit jako nejlepší...... (18.02.2004)

Mějme monolog Architekta z Reloaded roztažený do sta minut. Nikoliv tedy citáty velkých myslitelů vkládané mezi každodenní švitoření, jak je ve filmech běžné, ale miniaturní planetky obíhající kolem obří rudé intelektuální hvězdy. Pozor, to není katastrofický scénář, protože tím získáme prostor k rozparcelování a vytyčení světa, který není tak docela skutečný - představuje pandán ke skutečnému světu -, čemuž odpovídá i od skutečnosti odstředěná gondryovská animace – režisér Linklater postupoval metodou empirických experimentů s vlastním zrakovým ústrojím a sebepoznáním; plánovitými umělými podněty (extrémním světlem, tlakem na zavřené oko, omezením přítoku krve do hlavy, elektřinou, narkotiky, intenzivním dýchaním atd.) si navozoval vnitřní vizuální počitky, kterým neodpovídá žádná vnější skutečnost. ____ Snímek Waking Life se dost vehementně přimlouvá za to, abychom rozlišovali iluzivní obraz od simulakra (falešný obraz reality). Simulakrum v podstatě nevyvolává úplnou iluzi (letový simulátor pro výcvik pilotu nikdo nebude zaměňovat se skutečností, je však dokonale funkční imitací), pouze částečnou, nicméně dostatečnou silnou na to, aby byla funkční; simulakrum je uměle vytvořený předmět, jehož cílem je být při určitém způsobu použití považován za jiný předmět – aniž se mu musí podobat absolutně. Původní předlohu simulakra můžeme najít ve vábení ptáků, ale u lidí je předlohou, jak upozorňuje Lacan, spíše divadelní maska nebo přestrojení. Nám jako divákům, a v tom je ten zásadní rozdíl, je svět filmu simulkarem (protože „víme“), kdežto hlavnímu hrdinovi iluzí (protože „neví“). Následkem čehož dochází k ojedinělé podvojné identifikaci - jsme jak ti chytrolíni (protože „víme“) moudře hovořící s hrdinou, tak hrdinou, s nímž se do jisté míry pochopitelně ztotožňujeme. Hranice mezi hovořícím a naslouchajícím se stírá. Film je autoterapií. (21.06.2009)