Fedrelandet
Piesne zeme
Songs of Earth
Režie:
Margreth OlinScénář:
Margreth OlinKamera:
Lars Erlend Tubaas ØymoHudba:
Rebekka KarijordObsahy(1)
Hornatá krajina Norska tvoří monumentální kulisu tohoto filmového zážitku z přírody. Na pozadí velkolepé existenciální cesty, jejímž lidským rozměrem jsou režisérčini rodiče, se rýsují prapůvodní síly země. Margreth Olin vytvořila ohromující filmové dílo o životě, smrti, přírodě a prosté přítomnosti ve světě. Na pozadí závratně nádherných horských scenérií rodného Norska se Margreth Olin vydává na existenciální cestu s vlastními stárnoucími rodiči, jejichž lidská přítomnost slouží jako měřítko rozlehlosti nekonečných přírodních prostor. Její rodina zde odpradávna žije bok po boku s přírodou navzdory dobám, kdy prapůvodní síly země ukazují svou nemilosrdnou tvář. Vzájemná láska a celoživotní věrnost jejích rodičů jsou tichým svědectvím o tom, jak se příroda odráží v lidské duši a naopak. Ale ani ta nejpevnější hora není neměnná – a už vůbec ne v době, jako je ta naše. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (19)
Songs of Earth. Příroda zde byla před námi, bude i po nás a my jsme její maličkou součástí. Upřímně mi film vůbec neutíkal, i přes neskutečné výjevy z norských bájí a pověstí, které zdají se být reálné. Fjord a střídající se roční období v životě jednoho vitálního norského páru udělali spolu s hudbou perfektní kulisu k hloubání nad otázkami našeho bytí a celé to působí místy meditačně a místy možná i trochu znepokojivě. Co po nás zůstane, máme se vzpouzet věcem nad námi a do jaké míry se mísí tradice s novodobým stylem života. Tohle je zase jiný typ filmu a já jsem rád, že nám kinoart tento typ poskytl, no a ještě větší sranda byla, že na ten stejný film šli známí a ještě seděli vedle nás. Náhody života a to praskání ledu. ()
Po zhlédnutí jsem přijala Písně země jako film meditační, vzpomínkový, který je natočen s úctou k rodičům. Norsko má nádherné scenérie a pohled na ledovce, jezera a přírodu bere dech. Líbilo se mi prostřídání ročních období. Záběry krásné, ale často zaměřeno na detail. Perfektní detail, ale uvítala bych víc širších záběrů na celou krajinu. Nemám srovnání a přiznám se, dokumentů o přírodě jsem viděla málo. Ale v rámci partnerského kompromisu ( ON Písně, JÁ Winton ) jsem byla mile překvapena. Film na mě zapůsobil jako klidný a pozitivní prvek v chaosu všedního dne. ()
Jako mínus vidím, že v traileru je 100 % času jen příroda, kdežto v samotném filmu jsou pak pasáže, kdy manželé sedí ve svém domě a povídají, což dojem z filmu, který měl být ódou na přírodu, trochu kazí. Norsko je krásné, ale ve filmu není ani nějaká moc TOP inspirativní myšlenka a je to takové víc pro starší. ()
Majestátními záběry a milými básničkami vystavěná osobní esej. Protagonista Fedrelandetu, stařičký pán bydlící v říčním údolí, je hrdinou tohoto magického místa, ke kterému patří duší i srdcem. Jeho perspektivou objevujeme krásy Oldedalenu, a to od stromů až po ledovce. Film nenabízí jen norskou krajinu, ale příjemně prolíná také osobní život protagonisty a jeho lásky (své ženy i Oldedalenu), což dává tomuto údolí komplexnost a sympatie tak vysoké, že tam chce člověk sám zavítat. Režisérka Margreth Olin má zkrátka talent pro vyprávění, a to jak obrazem, tak zvukem. [TNIFFH 2023] ()
Zprvu jsem byl poněkud skeptický, že to je vlastně jen nějaká osobní zpověď páru seniorů z norského fjordu, a že si to hraje na větší hloubku, než to ve skutečnosti má. Ale postupně jsem se do toho dostal a nějak to do sebe začalo všechno zapadat. Nakonec skvělá podívaná na krásnou norskou přírodu. (kino Varšava, 16.2. 2024) ()
Galerie (52)
Photo © Norsk Filmdistribusjon
Zajímavosti (2)
- Hlavní představitel, který filmem provádí, je otec režisérky Margreth Olin. (Azurose)
- Jednoho dne režisérku pozval její otec domů, aby ji ukázal okolní krajinu a ona pochopila, co na ni tak obdivuje. Poté dostala režisérka Margreth Olin nápad natočit tento film. (Azurose)
Reklama