Fedrelandet
Piesne zeme
Songs of Earth
Režie:
Margreth OlinScénář:
Margreth OlinKamera:
Lars Erlend Tubaas ØymoHudba:
Rebekka KarijordObsahy(1)
Hornatá krajina Norska tvoří monumentální kulisu tohoto filmového zážitku z přírody. Na pozadí velkolepé existenciální cesty, jejímž lidským rozměrem jsou režisérčini rodiče, se rýsují prapůvodní síly země. Margreth Olin vytvořila ohromující filmové dílo o životě, smrti, přírodě a prosté přítomnosti ve světě. Na pozadí závratně nádherných horských scenérií rodného Norska se Margreth Olin vydává na existenciální cestu s vlastními stárnoucími rodiči, jejichž lidská přítomnost slouží jako měřítko rozlehlosti nekonečných přírodních prostor. Její rodina zde odpradávna žije bok po boku s přírodou navzdory dobám, kdy prapůvodní síly země ukazují svou nemilosrdnou tvář. Vzájemná láska a celoživotní věrnost jejích rodičů jsou tichým svědectvím o tom, jak se příroda odráží v lidské duši a naopak. Ale ani ta nejpevnější hora není neměnná – a už vůbec ne v době, jako je ta naše. (Film Europe)
(více)Recenze (20)
Zprvu jsem byl poněkud skeptický, že to je vlastně jen nějaká osobní zpověď páru seniorů z norského fjordu, a že si to hraje na větší hloubku, než to ve skutečnosti má. Ale postupně jsem se do toho dostal a nějak to do sebe začalo všechno zapadat. Nakonec skvělá podívaná na krásnou norskou přírodu. (kino Varšava, 16.2. 2024) ()
Když jsem šťastný, musí to tak cítit i ostatní. Je paradoxní, že jakožto takový gaučák jsem ze Scandi festivalu stihl pouze jenom tenhle film oslavující krajinu a turistiku. Asi už dlouho jsem neviděl takhle přírodní film (asi od takových bomb jako Vily z Inisherinu a Vejce-Příběh natvrdo pro moudré...), asi si budu muset každou zimu nějaký dávat. Výpravný dokument o stárnoucí manželské dvojici (pána vidíme daleko častěji než manželku.) vyniká i pro mě opravdu nádhernými záběry, které jsou mnohdy skutečně pastvou pro oči. Také se zajímavě zaměřují na detaily a úhly pohledu (záběr do kvetu atd.) S kamerou se tady dokážou udělat vážně krásné věci. Navíc to celé dýchá příjemnou nezávislou citlivou atmosférou a je obohaceno o autentické civilní vypravování. Za takového provedení mě i tak oslava přírody dokázala svým způsobem nadchnout, ačkoli jsem se musel smát pánovi přede mnou, kterého poklidného tempo malinko uklimbalo...Ano, je to trochu monotónní, ale bylo to i tak hezké. ()
Dobrý nápad spojit krásnou norskou přírodu s lidským příběhem, ale něco tomu chybělo - šmrnc. Kino Atlas. ()
Reklama na Norsko. A moc pěkná! ()
Za mě klasická tříapůlhvězda. Když to ale srovnám s Napoleonem, tek musím dát tentokrát ty **** ()
Songs of Earth. Příroda zde byla před námi, bude i po nás a my jsme její maličkou součástí. Upřímně mi film vůbec neutíkal, i přes neskutečné výjevy z norských bájí a pověstí, které zdají se být reálné. Fjord a střídající se roční období v životě jednoho vitálního norského páru udělali spolu s hudbou perfektní kulisu k hloubání nad otázkami našeho bytí a celé to působí místy meditačně a místy možná i trochu znepokojivě. Co po nás zůstane, máme se vzpouzet věcem nad námi a do jaké míry se mísí tradice s novodobým stylem života. Tohle je zase jiný typ filmu a já jsem rád, že nám kinoart tento typ poskytl, no a ještě větší sranda byla, že na ten stejný film šli známí a ještě seděli vedle nás. Náhody života a to praskání ledu. ()
Majestátními záběry a milými básničkami vystavěná osobní esej. Protagonista Fedrelandetu, stařičký pán bydlící v říčním údolí, je hrdinou tohoto magického místa, ke kterému patří duší i srdcem. Jeho perspektivou objevujeme krásy Oldedalenu, a to od stromů až po ledovce. Film nenabízí jen norskou krajinu, ale příjemně prolíná také osobní život protagonisty a jeho lásky (své ženy i Oldedalenu), což dává tomuto údolí komplexnost a sympatie tak vysoké, že tam chce člověk sám zavítat. Režisérka Margreth Olin má zkrátka talent pro vyprávění, a to jak obrazem, tak zvukem. [TNIFFH 2023] ()
Život, láska, hory a a smrek. ()
Nádherné záběry norské přírody prolínající se záběry a komentářem rodičů režisérky./BBC/.(70%) ()
Ráda se dívám na dokumenty o přírodě a od tohoto filmu jsem čekala, že mi ukáže především krásy norské přírody. Kamera byla ale hodně umělecká, často se zaměřovala na nějaký detail, aniž by na závěr ukázala celek, jehož byl součástí. Občas mě rušily násilné střihy. Nicméně jako pocta přírodě/krajině a režisérčiným rodičům to funguje dobře. ()
Malá historie jednoho fjordu. ()
Norsko. Nejpůsobivější kontrast vody a hor. ()
Za mňa určite to najlepšie z tohtoročného SCANDI. Neskutočne dojemná a emotívna spoveď dvoch ľudí, pre ktorých boli hory všetkým. Nie je to štandardný dokument o faktoch, je to audiovizuálna dokonalosť a dychberúci kontrast vody a hôr. Dánske noviny Politiken napísali, že by bol zločin nevidieť tento film v kine a ja som veľmi rád, že sa mi to na veľkom plátne podarilo vidieť... ()
Reklama na norské fjordy s neuvěřitelnou kamerou. škoda že v posledních 20 minutách tomu spadl řetěz. ()
Pohledy na přírodu dechberoucí a staří manželé neskutečně milí. Ale chyběly pohledy na přírodu v jejím nepříznivém hávu, v bouři, dešti, v mlhách. Lidé nebyli sledováni při obyčejných činnostech a všední práci. O těchto aspektech přírody a lidského života se zde jen stručně vyprávělo. Výsledek na mě působil uměle. Velkolepé obrazy, vytržené z celku, který by jim dodal živoucí krásu. ()
Přes velkolepé záběry ledovce někde v okolí Odedalenu, je bohužel banalita sdělení obou rodičů natolik frustrující, že tento kousek nikdy neměl bez přesahu (komentář dcery, kamera, která by opustila to klaustrofobní údolí), opustit domácí filmotéku. Nicméně, lístky byly ve slevě v Edisonu za 100, tak tolik netrpím. ()
Jako mínus vidím, že v traileru je 100 % času jen příroda, kdežto v samotném filmu jsou pak pasáže, kdy manželé sedí ve svém domě a povídají, což dojem z filmu, který měl být ódou na přírodu, trochu kazí. Norsko je krásné, ale ve filmu není ani nějaká moc TOP inspirativní myšlenka a je to takové víc pro starší. ()
Po zhlédnutí jsem přijala Písně země jako film meditační, vzpomínkový, který je natočen s úctou k rodičům. Norsko má nádherné scenérie a pohled na ledovce, jezera a přírodu bere dech. Líbilo se mi prostřídání ročních období. Záběry krásné, ale často zaměřeno na detail. Perfektní detail, ale uvítala bych víc širších záběrů na celou krajinu. Nemám srovnání a přiznám se, dokumentů o přírodě jsem viděla málo. Ale v rámci partnerského kompromisu ( ON Písně, JÁ Winton ) jsem byla mile překvapena. Film na mě zapůsobil jako klidný a pozitivní prvek v chaosu všedního dne. ()
Oslava prvotní lásky - lásky k přírodě. Film se dotkne i jiných témat - strach ze smrti, odkaz předků, vlastenectví, víra, tragédie ale motivy přírody jednoznačně dominují. Vše podtrhuje nádherná hudba a kamera i skvěle promyšlený scénář. Bavili mě střihy z přírody na podobný tvar lidského těla. Očekával jsem, že ještě víc prostoru dostanou vztahy - mezi manžely nebo mezi nimi a dcerou. Celkově je film velmi pozvolný až melancholický. ()