Reklama

Reklama

Starý dub

  • Velká Británie The Old Oak (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Starý dub je příběhem vesnice na severovýchodě Anglie, kde se zavřel důl a lidé se tu cítí odříznuti od zbytku světa. Hodně mladých lidí odešlo a kdysi prosperující a hrdá komunita se snaží udržet staré hodnoty. Roste však hněv, zášť a nedostatek naděje. Domy jsou tu levné a dostupné. Díky tomu je vesnice ideálním místem pro syrské uprchlíky, které Británie v posledních letech přijala. Jak budou Syřané přijati? A jaká bude budoucnost Starého dubu – poslední zbývající hospody ve vesnici? (Film Europe)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (12)

Conner.s 

všechny recenze uživatele

Předvídatelné, často velmi doslovné, možná i lehce sentimentální v pár momentech, ale stále angažované jako vždy. Loach drží prst na tepu doby s obdivuhodným vytrváním navzdory svému věku. Je kritický i empatický zároveň a nepřestává věřit v sílu komunity a soudržnosti. Vše co mi vadilo přehlížím ve světle toho, že Loachovu zápalu a přesvědčení bezmezně věřím. Ukazovat společnosti jak být lepší umí málokdo tak dobře a relativně nenásilně jako on. 75% ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF] ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Solidarity, not charity, builds community. *** Klíčovým slovem celého příběhu je beznaděj, která se možná překvapivě, ale rozhodně pochopitelně stává novým prostorem jednoty, rovnosti, klidným spojovníkem obou rozdílných kulturních komunit, které se nečekaně ocitly ve stejné pasti nulové šance na odchod někam jinam, za jakýmkoli pomyslným lepším. *** Třebaže obecně z jakési setrvačnosti považujeme naději stále ještě za pozitivní věc, ve společnosti od základu postavené na nespravedlnosti, nerovnováze, exkluzivitě jedněch a odepsanosti druhých je to právě individuální naděje na lepší život, daná výhodnějším postavením, privilegovanější pozicí, co trhá komunity, rozděluje bratry a sousedy, zasévá nenávist - ať už je to naděje reálná, nebo vylhaná. Jak ostatně poznamenává hlavní hrdinka ústy své kamarádky: Naděje je nemorální. *** Ken Loach nás nechává rychle pochopit, že syrští uprchlíci, stmelení tím, že si ve společné beznaději svorně a odevzdaně pomáhali přežít bombardování svých vesnic a měst a přežít vědomí, že přišli o všechno, o domovy, rodiny i o všechny naděje, mají hodně společného se starousedlíky, kteří v důsledku ekonomických krizí a inflací také postupně o všechno přišli, včetně snů a iluzí o lepší budoucnosti, nebo i jen o teplém jídle pro děti (v nejbohatším státě Evropy)... Na tomhle existenčním základě pak nejen sledujeme, ale skrze pochopení i spoluprožíváme, silnou a velice důvěryhodnou zkušenost propojení, skrze příběh, v němž nuzota a bída v obou skupinách postupně prolomí ledy a nedůvěra a nevraživost se samospádem promění v soucit a solidaritu těch, kteří sami nemají nic než nulové vyhlídky. Jediná naděje na opravení hospodského sálu a na společná pravidelná jídla ze surovin získaných přes církev vezme za své dřív, než se jí dalo kloudně uvěřit, ale komunitu beznadějných už to může jedině posílit. Jedno je jisté: nic pro nikoho nedopadne dobře, všechny čeká jen nekonečná řada dalších a dalších ztrát, ale právě proto najednou není vůbec těžké držet spolu a vypomáhat si, být si navzájem po hornicku "marras", parťáky za všech okolností. Najednou už nejde odplavat osaměle pět kilometrů do moře  - a jestli je to dobře nebo špatně, je úplně fuk. *** Ken Loach to zase dokázal, s prstem v nose, a tentokrát úplně opačnými prostředky než minule. V minulém bravurním snímku Sorry We Missed You s žádným příběhem, který by před námi chytře rozvinul, aby tím něco okomentoval nebo sdělil, nepřišel, tam nechal děsivou realitu dobře odpozorovaných a na plátno se zenovou přesností a odstupem přenesených vyděračských kapitalistických mechanismů, ať  ve zdrcujícím tempu a nevyhnutelném rytmu představí tragické drama, ve kterém dávno žijeme, sama o sobě - pochopil, že nejvíc, co může udělat, je do toho ničím nezasáhnout, jen nechat hnusnou skutečnost, kteoru jsme si sestrojili, aby nás drtila, přesně odzrcadlenou působit. *** Ve svém posledním filmu nám naopak posílá prostou, ale silnou osobní zprávu, kde jedině lze v té všeobecné zkáze a marnosti hledat poslední pevné bašty nefalšované lidskosti - a já s ním z duše souhlasím. Byť to vůbec neznamená, že by nám z toho snad do budoucna globálně plynula nějaká dobrá naděje. *~ () (méně) (více)

leila22 

všechny recenze uživatele

Točiť sociálne drámy chce veľkú odvahu, pretože sa dotýkajú pálčivých spoločenských tém, ktoré vždy dokonale polarizujú. 87-ročný Ken Loach tú odvahu stále má a odo mňa má za ňu obrovský obdiv. Hoci je jeho najnovší film príbehovo predvídateľný, rozcítil ma až príliš rýchlo. Pretože to nie je filmový príbeh, je to realita našej spoločnosti. A verte mi, že sa zapotíte, kým sa pod tými vrstvami ťažoby prederiete k akej-takej nádeji, ku ktorej to tento dvojnásobný držiteľ Zlatej palmy, koniec koncov smeruje. | Videné na Be2Can 2023. ()

ink flo 

všechny recenze uživatele

V anglické vesnici ubytují syrské uprchlíky. Jedna z nich se spřátelí s majitelem místní hospody, na uvítanou jí jeden borec rozmlátil foťák a když si v zadní místnosti hospody při prohlížení černobílých fotek z hornické minulosti všimne fotky pořízené během stávek s podtitulem "who eats together, stands together", tak jí napadne, že by tu místnost mohli společnými silami zrenovovat a dělat tam zadarmo společné večeře. Velkej respekt za to, že Ken Loach ve svých 87 letech pořád točí. Další jeho trademark civilní sociální drama, tentokrát trochu melodramatičtější, než je u něj zvykem. Hezkej příběh hledající naději v beznadějné situaci. ()

Galerie (23)

Související novinky

Desátý ročník Be2Can začíná zítra!

Desátý ročník Be2Can začíná zítra!

03.10.2023

Be2Can, přehlídka výrazných filmů ze tří největších filmových festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes, oslaví jubilejní desátý ročník. Odehraje se mezi 4. a 11. říjnem a do programu ji zařadí 28… (více)

Reklama

Reklama