C'è ancora domani
Aj zajtra je deň
There's Still Tomorrow
There's Still Tomorrow
Režie:
Paola CortellesiKamera:
Davide LeoneHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Paola Cortellesi, Valerio Mastandrea, Romana Maggiora Vergano, Emanuela Fanelli, Giorgio Colangeli, Vinicio Marchioni, Francesco Centorame (více)Obsahy(1)
Delia (Paola Cortellesi), manželka Ivana a matka tří dětí. Manželka a matka, to jsou role, které ji určují a to ji stačí. Ocitáme se ve druhé polovině 40. let dvacátého století, tato obyčejná rodina žije v Římě rozpolceném mezi pozitivní vlnou osvobození a chudobou, kterou zde právě skončená válka zanechala. Ivano (Valerio Mastandrea) je šéf, hlava rodiny, tvrdě pracuje, aby domů donesl mizerný plat, a nenechá si ujít jedinou příležitost, aby to ostatním připomněl. Někdy jen pohrdavým tónem a jindy rovnou opaskem. Jediný vůči komu cítí respekt je jeho otec, Sor Ottorino (Giorgio Colangeli), mrzutý despotický stařec, kterému Delia dělá ošetřovatelku. Jedinou její úlevou je přítelkyně Marisa (Emanuela Fanelli), se kterou sdílí chvilky oddychu a které se svěřuje. Je jaro a celá rodina je nervózní z blížícího se zasnoubení milované prvorozené dcery Marcelly (Romana Maggiora Vergano), která jen doufá, že se rychle vdá za sympatického kluka ze střední třídy Giulia (Francesco Centorame) a konečně se zbaví své trapné rodiny. I Delia nedoufá v nic jiného, přijímá život, který ji osud nadělil, a výhodný sňatek její dcery je to jediné po čem touží. Pak v ní ale jeden tajemný dopis vzbudí odvahu vzbouřit se nastaveným pořádkům a představit si lepší budoucnost nejen pro ni. (MittelCinemaFest)
(více)Recenze (3)
Jako by se ve 40. letech mezi tvůrci fenoménu zvaného neorealismus objevila režisérka, která podobně pronikavě zachytila poměry zdecimované poválečné Itálie, jen se svěžím uplatněním praktického a emancipovaného ženského pohledu. Paola Cortellesi ve svém debutu i magnaniovsky živelném ztvárnění hlavní role takřka dokonale dosahuje této iluze a nabízí úchvatnou poctu mojí srdcové kapitole filmové historie. Její suverénní pohyb mezi veristickým zachycením dobových reálií, humornou vyřídilkou a bezprostředně rezonujícími emocemi (vyjadřovanými i skrze organicky zapojené hudební vložky) je zkrátka odzbrojující. Úděl žen, které se musely na troskách poraženého režimu pořádně ohánět a přitom našly prostor, aby umocňovaly vlastní hlas ve společnosti, nemohl dospět ke krásnějšímu a upřímnějšímu smeknutí pomyslného klobouku. Amsterdam, půvabné kino Rialto. ()
Fantastické a svieže spracovanie témy povojnového Talianska...film sa s divákom výborne zahráva - od smiechu, cez neskutočne napätie, až po slzy. A ten záver je úplne bezchybný! ()
Film, na který je lepší jít absolutně nepřipraven. Ten konec a hra s divákem je absolutně geniální. Rozhodně jeden z nejlepších italských filmů, který kdy vznikl. Tržby v Itálii to dokazují. Paola Cortellesi je před kamerou i za kamerou famózní. Ta kombinace černobílého obrazu a děje z 40. let se současnou hudbou byla neskutečně osvěžující. ()
Související novinky
XI. ročník MittelCinemaFest
V Praze se opět zvedá opona MittelCinemaFestu, středoevropského festivalu současné italské kinematografie, který se v České republice koná již pojedenácté a jehož projekce probíhají od 30. listopadu… (více)