Je tu ještě zítřek

Delia (Paola Cortellesi), manželka Ivana a matka tří dětí. Manželka a matka, to jsou role, které ji určují a to ji stačí. Ocitáme se ve druhé polovině 40. let dvacátého století, tato obyčejná rodina žije v Římě rozpolceném mezi pozitivní vlnou osvobození a chudobou, kterou zde právě skončená válka zanechala. Ivano (Valerio Mastandrea) je šéf, hlava rodiny, tvrdě pracuje, aby domů donesl mizerný plat, a nenechá si ujít jedinou příležitost, aby to ostatním připomněl. Někdy jen pohrdavým tónem a jindy rovnou opaskem. Jediný vůči komu cítí respekt je jeho otec, Sor Ottorino (Giorgio Colangeli), mrzutý despotický stařec, kterému Delia dělá ošetřovatelku. Jedinou její úlevou je přítelkyně Marisa (Emanuela Fanelli), se kterou sdílí chvilky oddychu a které se svěřuje. Je jaro a celá rodina je nervózní z blížícího se zasnoubení milované prvorozené dcery Marcelly (Romana Maggiora Vergano), která jen doufá, že se rychle vdá za sympatického kluka ze střední třídy Giulia (Francesco Centorame) a konečně se zbaví své trapné rodiny. I Delia nedoufá v nic jiného, přijímá život, který ji osud nadělil, a výhodný sňatek její dcery je to jediné po čem touží. Pak v ní ale jeden tajemný dopis vzbudí odvahu vzbouřit se nastaveným pořádkům a představit si lepší budoucnost nejen pro ni. (MittelCinemaFest)