Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

křehký, poetický, duchovní k ý č ... zřejmě jsem si při sledování nevybral svou sentimentální chvilku, prostě to vůbec nefugovalo. příběh se vleče a od začátku je nezdravě průhledný. takže výsledkem je vlastně něco jako Baraka, odyssea bohužel jen malého koutku Země, se špetkou děje. to je IMHO ale pro TOP 200 trochu málo. 60% (28.11.2008)

DVD/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +zůsob vyprávění, nádherná příroda, příjemná hudba -myslím si že film toho mohl obsáhnout ještě více, takhle je velice jednoduchý a přímočarý/// Téměř bezeslov odvyprávěná lyrická báseň. Pohladí po duši, nechá vás meditovat a rozjímat a nádherně si u ní odpočinete. Vidět tento film a ani netřeba podobné místo navštívit. Režisér nám ho zprostředkoval v celé své přírodní kráse. Stejně tak i odvyprávěný příběh má co říct. Po jaru vždy příjde léto .-)/// Celkem 74%/// (17.05.2008)

Pre milovníkov poézie možno jedna z najkrajších filmových básní, pre mňa ako jasného priaznivcu prózy dielo, ktoré asi nedokážem naplno oceniť. A pritom môj druhý Duk ovplýva elementami, ktoré dokážu zapôsobiť, rada scén dýcha príjemnou atmosférou a výčitky nemám ani ku vkusne použitej symbolike ročných období. Ale ani to nestačí, tento pokus na mňa síce zapôsobil v častiach, ale bohužial nie v celku. (05.08.2009)

Film, v ktorom sa mi dostalo peknou poetickou formou mnohých ponaučení o veciach, ktoré rozhodne stoja za to pripomínať. Cyklus ročných období v symbolike ľudského života a duchovného vykúpenia hriechov minulosti... Obrazová a sluchová nádhera s hlbším významom, v niečom takomto je Ki-duk Kim naozaj majster. 85/100 (20.04.2016)

Scéna pokání více než připomíná tu s Robertem de Nirem v Misi(i), avšak zatímco Mendoza putuje se svým břemenem za odpuštěním a na konci své cesty se setkává s vykupující láskou, která smývá viny, mnich z "Jara, léta, podzimu, zimy... a jara" hledá asketické sebeočištění, ne spásu. Film vedle svých vizuálních kvalit působí především jako autentické duchovní podobenství zakořeněné v úctyhodné buddhistické tradici; ta se v tomto podání zdá ve své prostotě a čirosti být hlubší než křesťanství plné dogmat, pouček, přikázání a katechismů. Z tohoto snímku skutečně vane podmanivé kouzlo Východu, avšak jsou v něm nevědomky naznačeny i meze buddhismu, jakožto učení bytostně individualistického, pragmaticky sebezachranitelského, ukazujícího cestu k vysvobození jedince z utrpení.... Avšak je to dost? Skutečně k tomu nemůže křesťanství se svým učením o Bohu, který se stal z lásky člověkem, proto aby člověka zachránil a k sobě v lásce připodobnil, již nic podstatného říci? (20.06.2007)