Na dotek

K filmu „Na dotek“ jsem přistupovala velmi ostražitě, protože jsem dosud nezapomněla jakým šokem pro mě byla Nicholsova prvotina „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. Obojí podle divadelních předloh a obojí v kvartetu. Zatímco ve Virginie Woolfové si čtveřice ubližuje způsobem dryáčnickým , tady se ubližuje „ohleduplně“. Je to bludiště osudových setkání, náhod a propletených sebezničujících vztahů. Podivná hra vzájemných podrazů a podvádění z kterých není cesty zpět. Pravda nemá v těchto vztazích cenu symbolickou, je to rafinovaná a nevyzpytatelná zbraň schovaná většinou za „Nechci ti lhát, protože tě miluji“. Skutečně velice zajímavá a poučná podívaná. (06.02.2005)

Brilantní hodinu a třičtvrtě trvající rozhovor mezi čtyřmi rozpolcenými dušemi. Prostředí sychravého Londýna přímo vybízí k takovému filmu a Mike Nichols se ho rozhodl vzít pod svá křídla a natočil tak úžasně komorní příběh, který vám vyrazí dech. Nejsem první koho při sledování filmu napadla otázka, zda je pravda tím nejlepším lékem na uzdravení duše. Ne asi ne! Zkrátka úleva po vyřčení pravdy není tím, čím se zdá být. Mám toho na mysli mnoho, ale zrovna nejsem schopen popsat něco tak psychologického a velmi deprimujícího. Závěrečná chůze Natalie Portman po rozpáleném chodníku New Yorku mě i přes svou jednoduchost naprosto okouzlila. (06.02.2008)

Napriek tomu, že ide o adaptáciu hry, až na občas patetické dialógy, to vôbec nepôsobí divadelne. 70 ročný Mike Nichols točí riadne dravo (scéna zo strip clubu!), casting je fantastický (najmä božská Natalie), atmosféra Londýna a začiatku milénia podmanivá, akurát ta kanonáda zvratov je v poslednej tretine už trochu pritiahnutá za vlasy. (18.01.2021)

There's a moment, there's always a moment, "I can do this, I can give into this, or I can resist it", and I don't know when your moment was, but I bet you there was one. Tenhle film je neslazený anglický čajíček. Hořký, po kterém zbyde jakási pachuť v ústech.. Řekla bych, že jediné, čím ten film skutečně vyniká jsou inteligentní dialogy (taky ne vždycky) a závěrečná zpomalená scéna, kdy se Natalie prochází po New Yorku. Jsem člověk, kteří věří v sentimentální nesmysly co se lásky týče a který neuznává - ba co neuznává, nenávidí - nevěru a tak tomuhle čaji zkrátka nepřijde tolik na chuť. Vlastně čaje celkově nemusím :-)) Charaktery byly naprosto bezcharakterní, jak už tu snad někdo psal, jsou to plytké postavy bez psychologie, stejně uvažující a stejně iracionálně chovající se. Občas když se lidem dostane toho, co chtějí, začnou toužit po něčem zcela jiném a tak pořád dokola. Nijak tohle příběhu nevyvracím, ale tady to bylo až moc průhledné a jak tam každý šel s každým a jednou miloval toho a podruhé zase onoho, aby se zase zamiloval do toho původního, připadalo mi to nudné až nereálné. Řekla bych "možná tomu filmu podlehnu až budu starší", ale já, doufám, BUDU ve čtyřiceti vědět, co chci. (18.01.2013)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +bravurní, drsné a mnohdy chladné dialogy, prvotřídní obsazení, skvělé herecké výkony -není pro každého, odehrává se převážně v interiérech (přesto to ale nemá rušivý efekt)/// Rozhodně ne film pro každého a mnohdy se u podobných kousků nudím. Tento je však výjimka. Zaujalo mě výborné obsazení. Na Natálku jsem se těšil (vypadá moc dobře) a i ostatní herce mám celkem rád. Nejvíc mě však odrovnali, potažmo zaujaly dialogy. Absolutně všechny věty a slova co pronesli herci mě zaujali nebo se mi zdáli být zajímavé. Vetšina z nich je hodně sprostých, drsných, upřímných, asi takových jak já bych se nikdy s nikým nebavil. A to, že to někdo propašuje do filmu je trošku věc nevýdaná. I když tam si to může tvůrce dovolit. A něco na tom určitě bude, jestli-že se mi zdá zajímavým i to, že si dva herci (Law a Owen) píšou přes chat... Opravdu, neměl jsem šanci to ani pauznout. Takže překvapivě áno. Tenhel film mě ohromil./// Celkem 74%/// (15.09.2008)