Na dotek

K filmu „Na dotek“ jsem přistupovala velmi ostražitě, protože jsem dosud nezapomněla jakým šokem pro mě byla Nicholsova prvotina „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. Obojí podle divadelních předloh a obojí v kvartetu. Zatímco ve Virginie Woolfové si čtveřice ubližuje způsobem dryáčnickým , tady se ubližuje „ohleduplně“. Je to bludiště osudových setkání, náhod a propletených sebezničujících vztahů. Podivná hra vzájemných podrazů a podvádění z kterých není cesty zpět. Pravda nemá v těchto vztazích cenu symbolickou, je to rafinovaná a nevyzpytatelná zbraň schovaná většinou za „Nechci ti lhát, protože tě miluji“. Skutečně velice zajímavá a poučná podívaná. (06.02.2005)

Brrr.. jednoduše zvláštní film na hollywoodské poměry, ovšem příjemně jízlivý a místy zatraceně pravdivý. Na jednu stranu vtipné repliky, ale na tu druhou vulgární dialogy, vyhrocená slovní agresivita a především chladné milenecké vztahy. Odcizenost a odlidštěnost hlavní čtveřice navíc podtrhují interiéry, jejich studené barvy mají jasný úkol: ještě víc poukázat na citovou vyprázdněnost. Je patrné, že látka přišla z divadelních prken, tohle bitevní pole nicméně chutná i ve filmové podobě. A to díky jisté Nicholsově režii a pochopitelně hercům. Všichni hrají s obrovským nasazením, zřejmě nejlépe z nich dopadl Clive Owen, paradoxně toho času ten nejméně hvězdný, ovšem jeho výstupy nemají chybu – třeba ten při hysterické zpovědi manželky z detailů její nevěry. Natalie Portman odvážná, Julia Roberts kvůli své postavě možná nejméně zajímavá a Juda Lawa bych kvůli jeho sobeckosti a slabosti nechtěl na ulici potkat. Hodně konverzační a docela ostré. (12.12.2005)

Kdyby na Zemi jednou přistáli mimozemšťané a zeptali se mě, jaké nejsložitější věci jsme my, lidé, vytvořili, odpověděl bych kvantovou fyziku, matematiku a… lidské vztahy. Tenhle film je toho důkazem. Ještě před jeho zhlédnutím jsem si mnohokrát říkal, proč se na nás valí ty špatné snímky, kdy je nám vše servírováno (někdy přímo nacpáno) pod nos a kdy ti lidé nepůsobí reálně… Ale Closer je jiný. Divák často neví, jaká doba uplynula mezi scénami (dozvídáme se to jaksi mimochodem), nejsou zde žádné jednoduché pohnutky hlavních postav a hlavně, ty postavy se nepohybují jako šachové figurky na předem zmapované šachovnici! Kolikrát jsem byl překvapený, kolikrát jsem doslova žasl, kolik geniality se v tomto (na pohled skromném) snímku objevuje. Jméno Mike Nichols mi něco připomnělo, a jakmile jsem se podíval do jeho režisérského profilu, byl jsem doma. Vždyť on už podobný film natočil, akorát s jiným ansámblem - ano, mluvím o klasice The Graduate. A pevně věřím, že co byl právě Absolvent pro generaci let 60. a 70., to bude Closer pro naši generaci. Lépe jsem si svůj 2900. film ani nemohl vybrat. 100 %. (30.05.2011)

Absolútne chladný film bez štipky citu. Divadelné aranžmá (klasická hudba na pozadí, miestami vskutku neskutočne silné a ostré dialógy) s rozkúskovanosťou na jednotlivé, časovo oddelené epizódky - to všetko bolo a je určite režisérovým zámerom, ktorým formálne posiluje chladnosť zobrazovanej témy ako aj citovej vyprahlosti hlavných hrdinov. Lenže žiaľ u mňa toto "vykostenie" intimity a vrelosti až na samú dreň prispelo aj k tomu, že s pribúdajúcimi minútami citové vákuum začalo riadne narúšať charakterizáciu postáv, ktoré viac ako životne prirodzene začali pôsobiť ako figúrky na vopred pripravenej šachovnici (výnimkou je ovšem famózny Clive Owen, ktorý aj napriek časovým skokom v sujete, dokázal zabezpečiť svojej postave cynického bastarda dôveryhodné kontinuitum výrazových polôh). Najviac som to pocitoval v samotnom závere, kedy malo prísť aj na skutočné city, lenže tie iba slovami vyjadriť už nestačia. Prebudeniu resp. objaveniu lásky u jednej z postáv, chýbala expresívna uveriteľnosť.3,5* (16.02.2005)

Jeden z opravdu mála dobrých filmů, které dobře vystihují stav novodobých společenských a milostných vztahů. 4 postavy, 4 osobnosti, naprosto rozdílné charaktery v dokonalém milostném čtyřúhelníku. Film je podán zcela civilně. O to bylo těžší dosáhnout přesvědčivého výsledku. Díky, nebojím se říci dokonalého hereckého výkonu celé hlavní čtveřice, se to podařilo. Vypjaté vztahy, plné hrátek, přetvářek, lidských slabostí, lži, lásky a nenávisti, sobeckosti, zrady a odpouštění, přináší řadu emocí. Málokde je vidět téma, tolik vlastní současné společnosti, jako je trvalý neklid lidské duše a s ním spojená nestabilita vztahů v osobním životě. Zde se toto téma projevilo velmi silně a varovně. Nichols natočil skvělý snímek. Za jeho úspěch může děkovat především hercům, mezi jejichž super výkony ještě lehce vyčnívá Natalie Portman. 92% (23.08.2011)