Moebius

Přiznám se, že Moebius je moje první setkání s argentinským filmem (pokud tedy o tom vím), a je to pro mě zároveň dost divné a svým způsobem originální setkání. Filmu se nedá upřít specifická stísněná a samotářská atmosféra ... velmi odlišná od filmů z kontinentální či severoamerické produkce v žánru sci-fi. Ale Moebius vlastně asi ani nepatří do této skupiny filmů. Děj stojí na originální myšlence, avšak její jakoby vědecké vysvětlení je příliš přeexponované a víceméně zmatené. Já nejsem příliš v matematice znalá, ale základní princip moebiových kroužků mi něco říkal i před shlédnutím filmu, a mám pocit, že kdo této problematice rozumí víc, se asi musel bavit. Nakonec však ono vysvětlení vlastně zůstává v mezích katolicky lidského vnímání světa (Které se dost často sváří v argentinské kultuře, pokud tedy usuzuji z románů argentinských slovotepců, kterých jsem narozdíl od filmů přečetla docela dost). (17.02.2006)

Pochopil -li sem to dobře, tento film natočili studenti. Natočili-li ho studenti, nezbývá mi, než smeknout. Moebius je po filmařské stránce velmi vyzrálým počinem. Práce s Atmosférou, světlem, hudbou... Způsob, jakým se jim podařilo natočit "zblázněný" semafor je úchvatný. Ačkoliv je Moebisu v podstatě sci-fi, nenajde se zde jediný trik, jedna jediná "akční" scéna, když se na hl. hrdinu vyřítí metro, tvůrci spoléhali na atmosféru (tunely metra plní svoji úlohu na výbornou - viz maďarští Revizoři) a na herecké výkony (velmi civilní a přesvědčivé). Taktéž dabing se povedl. Zůstává nám tu tedy akorát konec filmu, jehož smysl mi opět nějak uniká. Což ovšem nic nemění na faktu, že Moebius je naprostá špička v žánru "malých sci-fi" (20.07.2006)

Velmi zajímavé dílo. O tom, že existuje nějaká "Moebiova páska", jsem se díky snímku dozvěděla poprvé. Ne že bych díky její definici byla schopna plně porozumět tomu, co se tam ve spletitém systému metra událo:) Poutavě natočený příběh s výbornou hudbou a osobitou atmosférou (nekonečna). Příjemně jsem byla potěšena přítomností dvou herců, které si už vždy budu pamatovat jako postavy mafiána Doménica Rizza a dedečka Sergia Costy z Divokého anděla:) Scéna setkání hlavní postavy s profesorem v metru, které se nikdy nezastaví, velmi působivá, s myšlenkou, která člověka podnítí k zamyšlení:) (15.10.2017)

Na mnohá doporučení jsem si dnes udělal čas na tento studentský filmek a věru nejsem zklamán. Za prvé ani nepůsobí jako studentský film a za druhé ten příběh stál opravdu za to. Celá ta myšlenka Moebia je velmi zajímavá a zde z toho bylo jistě vyždímáno mnohé. Víc nehodnotím jen díky mizerným hereckým výkonům, protože jsem to těm lidem prostě nevěřil. Škoda. (16.02.2011)

Tohle jsem viděl na ČT 2 a udrželo mne to v napětí až do konce, i když to šlo pozdě a už jsem původně chtěl jít spát. Nápad je zajímavý, zpracování horší, ale celkově příjemná scifárna. - EDIT 2/4/2020 - Viděno podruhé a pořád se mi to moc líbí. Nebýt tam trochu nesmyslně ta holčička a některé zbytečně zpomalené záběry na ty nevěřící potentáty, klidně by to na slabých 5* bylo. Zaujala mě jedna ze závěrečných myšlenek - žijeme ve světě, kde nás nikdo neposlouchá. A to ani, kdyby se zpomalil čas, jak vidno. Až na určité výjimky jako paradoxně ta holčička. :-) On ten film ale vlastně o paradoxech je. V nás, světě kolem nás, našem chování. Začne to jako detektivka (v metru se ztratil beze stopy vlak a semafory se samy přepínají), u níž postupně převládá mysteriozní až surrealistický (útěk před vlakem chodbičkou a výlez na WC) prvek. Hlavní gró se pak nachází v profesorově vysvětlení situace včetně tvrzení, že lidé a čas nechávají své stopy, a tyto stopy jsou propojeny s duší člověka. Škoda, že než dořečení se tvůrci nakonec spolehli na komičtější verzi všech ztracených vozů. Jinak ale atmosféra i hudba skvělé a ty tajemné chodby a tunely metra navozují skutečně zvláštní pocity. A tohle natočili študáci. (08.05.2011)