La signora di tutti
Režie:
Max OphülsScénář:
Hans WilhelmKamera:
Ubaldo ArataHudba:
Daniele AmfitheatrofHrají:
Isa Miranda, Memo Benassi, Lamberto Picasso, Nelly Corradi, Carlo Romano, Elena Zareschi, Mario Ferrari, Achille Majeroni, Friedrich Benfer, Carlo Lombardi (více)Obsahy(1)
Deska se otáčí na gramofonu, zpěvačka pěje a dva muži se dohadují, vášnivě, o reklamě a o penězích. Otevíráme příběh krásné Gaby Doriot (Isa Miranda). Od střední školy, ze které ji vyloučili, protože se do ní zamiloval profesor hudby (a později spáchal sebevraždu), přinášela nechtěně neštěstí mužům, kteří ji obletovali. Stala se slavnou filmovou hvězdou, ale její vztah s finančním magnátem Leonardem Nannim (Memo Benassi) skončil smrtí jeho invalidní manželky Almy (Tatiana Pavlova) pádem z krásného spirálového schodiště, po které se Gaby poprvé nervově zhroutila. Leonardo rozhází peníze a skončí ve vězení za dluhy. Gaby milovala jeho syna Roberta (Friedrich Benfer), ale ten se ožení s její sestrou. Další nervové zhroucení končí pokusem o sebevraždu a Gaby mezi životem a smrtí ve flashbacích rekapituluje svůj život. Dostane se z toho a najde štěstí? (Peabody)
(více)Recenze (4)
Mussoliniho pohár - výběr ()
Musím přiznat, že s mým diváckým vkusem a nastavením se La signora di tutti poněkud minula a svým příběhem ani emocionálně vypjatými momenty mne zrovna strhnout nedokázala. Nicméně nemůžu moc šetřit hvězdami u filmu, který vyniká natolik úchvatným stylistickým zpracováním. Virtuózní vedení kamery, která elegantně pluje prostorem v dlouhých, složitě komponovaných záběrech, opravdu mnohokrát bere dech. Připočtěme si k tomu nelineární, na flashbacích založené vyprávění a získáme film, který působí velmi moderně - až se člověk diví, jestli náhodou v datu uvedení není nějaká chyba a celý snímek není tak o 20 až 30 let mladší... Stejně jako zarazí, že film nemá na CSFD tisíce hodnocení a není považován za osvědčenou klasiku. Některé komentáře na IMDb v souvislosti s La signora di tutti vzpomínají Občana Kanea, což mi nepřipadá jako nijak přehnané. ()
ocenenia : MFF Benátky 1934 - "Pohár "Ministerstva korporácií"" ()
neprávem zapomenutý film a myslím, že Orson Welles ho hodně znal. Kamera (krásná práce se stíny na stěnách), střihy (třeba paralelní jízda muže v autě a Gaby veslující na lodce), kompozice scén a totálně nelineární vyprávění příběhu předběhlo svou dobu o desetiletí. hned první záběr odvíjející gramofonovou desku, píseň a dialog dvou mužů (aniž bychom moc věděli o co jde), který se prolne do rotaček s plakátem Gaby a to do dramatické scény natáčení v ateliéru. Lahůdka, skoro pětka bych řekl, ale přece jen ta melodramatičnost mi odečítá. ()