Slzotvůrce

Jedním slovem-nuda. Když si chcete (jako já) po dlouhém ale úspěšném uspání dítěte pustit romantickou jednohubku, co nemá 3,5h-tak tohle fakt ne, pusťte si radši "Hříšňáka". Soužití v sirotčinci není ve filmu skoro vůbec ukázané, takže strasti, které v něm prožívali a o kterých je celý film vám jsou tak trochu šumák.Hlavni hrdinka je fakt kočka, ale její mužský protějšek je těžce nesympatický a chemie mezi nimi vůbec nefunguje.Film mě absolutně nevtáhl do děje,jejich lásce jsem tak nějak nefandila a bylo mi to vlastně jedno.Klavírni hudba coby soundtrack mě vrhala do těžký depky a držela jsem se zuby nehty abych neusla.Knihu jsme nečetla, takže možná v ní tenhle celý příběh vyznívá lépe. (18.04.2024)

Snaha posunout reálie příběhu kamsi do anglo-amerického světa s italským hereckým ansámblem je dosti divná a musím říci, že s radostí bych snesla reálie domácí. Vnitřní přemrštěný monolog hlavní hrdinky dohání nedomrlé a vizuálně maximalizované herectví obou mladých představitelů. Ale jinak mě příběh překvapil, čekala jsem fantasy young adult romanci a dostala jsem romantický skoro psychologický příběh o kolektivním traumatu z děcáku! 50% PS: Tak teda tu přechválenou YA knížku jsem zbaštila za dva večery a dobrý, film se trošku lépe popasoval se závěrem. Román na šestisetstránkách řeší vnitřní svět dvou mladých traumatizovaných lidí, kteří se po vypuštění z děcáku začnou sexuálně sbližovat a trošku jim do toho zatne sekeru adopce, která z nich má udělat sourozence! V knížce je více rozpracován vztah adoptivní matky Anny a Nicy a Rigel je tam větší tvrďák! (07.05.2024)

Mě se to moc nelíbilo, zcela určitě ovšem nejsem cílovka - ale, Stmívání se mi líbilo moc a i to všemi opovrhované After, se mi líbilo taky mnohem víc... A důvod je jasný, zatímco Nica je krásná, milá a její příběh je dojemný, Rigel je divný, chladný a nezmění se to a chemie mezi ním a Nicou vůbec nefunguje... Zároveň příběh je zvláštní (asi jsem na to starý), a když dva se snaží natočit totéž - a sice fantasy romantiku, není to totéž. Na jedno podívání, nic víc...40% (09.04.2024)

Kolem tohoto filmu jsem na Netflixu neustále potichu našlapoval. Nezdálo se mi to, vypadalo to hrozně už v té aplikaci. Jenže jsem nějak měl pocit, že kombinace fantasy, drama a romantický nemusí být úplně shit. Dokonce i první scéna mi přišla docela dobrá. Taková stylovka s dobrou epickou hudbou. Jenže když se rozjedou cukrkandly a vztahy jak ze Stmívání a původně zajímavý hudební námět slyšíte už po sté v další z mnoha přecitlivělých scén, musí Vás to zákonitě začít pekelně srát. Každopádně dobře, svoje diváky to asi mít může. Hlavně teda dnešní citlivou generaci. Jinak nechápu, na koho jiného tu tvůrci cílí. Slzotvůrce je totiž hrozná sračka. Dlouho mi u filmu nebylo tak trapně. (22.04.2024)

Na první pohled typická červená knihovna a sonda do hlubin dívčí duše. Příjemná dívka a "zlý" mladík s muskulaturou, které by se ráda dotkla každá žena (a brutálně mužně širokou dolní čelistí). Proč dávám 4 hvězdy? Takovýto příběh se dal natočit tuctově, Slzotvůrce však tuctový není. Oba hlavní hrdinové pochází z dětského domova, zažili tyranii, chtějí žít jinak a neví, zda je to možné (příběh má v sobě cosi z Olivera Twista). Mají touhu osvobodit svoji duši. Velmi příjemná klavírní hudba a pár dobře vybraných popových songů. Osobně mě také zaujala určitá časová nedefinovatelnost - sirotčinec vypadá jako z první poloviny 20. století, svět (automobily, interiéry) by mohl být kdykoli z posledních 40 let, je to celé v sépiovém odstínu, jako z šedesátých let, ale přitom tam lidé telefonují smartfony. Kdybych nevygooglil, že je kniha zcela nová (2021), myslel bych si, že je to úprava nějaké 60 let staré předlohy. Dost dobře se mi na to dívalo. (09.04.2024)