Vlaky ve válce

1. Operace Barbarossa: Jakou roli při napadení Sovětského svazu nacistickým Německem sehrála železniční doprava? ... Nacistické Německo se od 30. let 20. století chlubilo svou železniční sítí, po níž se proháněly nejrychlejší parní lokomotivy světa. Německé říšské dráhy, vzniklé hned po první světové válce, byly ve své době špičkovou společností. Německá říše měla díky nim náskok před zbytkem Evropy náskok, včetně přepravy vojsk a techniky. Pro Třetí říši mohly být nesmírně užitečné i zkušenosti a jedinečné znalosti německého generálního štábu. Hitler však věnoval více pozornosti modernizaci automobilů a upřednostňoval výstavbu dálnic. Během plánování operace Barbarossa, která byla zjevným porušením smlouvy o neútočení se SSSR, však zjevně podcenil význam železnice. Největší země světa totiž disponovala neuvěřitelně špatnou silniční sítí a hlavním dopravním prostředkem tu byly vlaky. Říšské dráhy sice začaly velmi brzy bít na poplach, ale Hitler je neposlouchal. Nejenže neměl v době zahájení útoku dost vlastních vlaků, ale německé stroje navíc nebyly konstruovány na extrémní ruské zimy a trpěly vysokou poruchovostí. Sovětská síť byla sice během bolševické revoluce silně poničená a byla i špatně udržovaná, ale jezdily po ní robustní lokomotivy. A právě ty umožnily Stalinovi přesouvat celé ocelárny a zbrojovky na východ země, kde se k nim nepřítel nemohl dostat. Současně nechal odstranit část železničních tratí na západu země, čímž Němcům znemožnil využití sovětského železničního systému. Sovětské vlaky navíc převezly v letech 1941 až 1942 statisíce vojáků ze Sibiře k Moskvě, aby zachránili nejenom Moskvu, ale i Stalingrad. Výsledek bitvy o Stalingrad v letech 1942–1943 přímo ovlivnily německé technické a logistické problémy s železniční sítí. Německý Vůdce se tu dopustil zjevné taktické chyby. Tím, že nepověřil programováním tras a logistikou kvalifikované odborníky, sabotoval operaci Barbarossa a podepsal se na jejím neúspěchu. Nechápal, že vlak je v této válce důležitou zbraní.
2. Osvobození Francie: Francouzská železnice v letech 1944–1945 ožila a významným dílem přispěla ke spojeneckému vítězství... Sabotáže byly jednou ze zbraní francouzského hnutí odporu. A útoky na železniční zařízení patřila k výsadám sabotérů z řad železničních zaměstnanců. A díky jejich příspěvku se nakonec podařilo Francii osvobodit. Spojenci s v rámci plánování Dne D rozhodli rozbombardováním francouzské železniční sítě ztížit pohyb německých jednotek. Tato strategie však byla smrtelně nebezpečná i pro civilní obyvatelstvo, a z tohoto důvodu proti ní protestovali i příslušníci francouzského hnutí odporu. Ti prosazovali sabotáže, které nebyly pro obyvatelstvo tak riskantní. Nakonec však byly realizovány obě strategie. Francouzský odboj se zapojil do boje hned po vylodění Spojenců v rámci tzv. „Zeleného plánu“. Odbojové skupiny přerušovaly železniční komunikace, čímž znemožňovaly přepravu německých vojsk a munice. Hlavním úkolem „Zeleného plánu“ bylo zpomalení přesunů nepřátelských posil na normandskou frontu. Po úspěšné invazi bylo nezbytné obnovit co nejrychleji provoz na poničených tratích, a umožnit tím postup spojeneckých jednotek dále do vnitrozemí. Vojákům přišla pomáhat řada francouzských dobrovolníků a železničářů. I díky nim se během několika týdnů podařilo obnovit provoz po francouzských železnicích! Klíčovou roli hrál v prvních dnech invaze i odboj. Zejména železničáři, kteří pomáhali při vykládce železniční techniky na invazních plážích. I díky jejich pomoci se Cherbourg změnil na vyloďovací přístav vybavený kolejemi, které musely být položeny v rekordním čase. Cherbourg sloužil několik měsíců jako přechodná stanice, z níž odjížděly tisíce tažných i posunovacích lokomotiv, nákladních i osobních vagonů, náhradních dílů a traťového vybavení, pocházejících převážně ze Spojených států. S rozmístěním tohoto těžkého materiálu na francouzském území pomáhali i příslušníci Vojenské železniční služby, kteří postupovali v patách bojových jednotek mířících k německým hranicím.
3. Bitva o Británii: Jakou roli v obraně Velké Británie před nacistickými útoky hrála Churchillova oblíbená železnice? ... Winston Churchill slíbil, že před svým úhlavním nepřítelem Adolfem Hitlerem nikdy nekapituluje. Německé bombardéry proto zahájily v roce 1940 noční nálety na Londýn, Coventry, Birmingham nebo Canterbury. Začala bitva o Británii. Britský předseda vlády spoléhal na výdrž britské infrastruktury. Na rozdíl od svých generálů také věděl, že jedna její část předčí svou důležitostí ty ostatní: železnice. Britská kolejiště, tunely, přepravní kapacita, hlavní i vedlejší tratě. Churchill vdechl život staré a zanedbané železniční síti, která se svou okázalostí a vznešeností nemohla rovnat upřednostňované námořní pěchotě a RAF. Churchill měl s válečnými vlaky bohaté zkušenosti. V roce 1899 byl jako mladý absolvent proslulé vojenské školy v Sandhurstu vyslán do Jižní Afriky. Winston se na palubě obrněného vlaku ocitl v přestřelce, kterou však posádka vlaku vyhrála. A toto vítězství se mu nesmazatelně vrylo do paměti. V té chvíli zároveň pochopil užitečnost vlaku. Po vypuknutí 2. sv. války zestátnil železnice, které do té doby patřily čtyřem mocným soukromým společnostem. Zároveň položil základy „Železničního výkonného výboru“, který se ujal řízení titánské sítě britských vlaků, odlišných tratí a jízdních řádů. Churchill stál také u zrodu rozsáhlého výzkumného projektu na vývoj nového typu parní lokomotivy, vhodného pro přepravu vojsk a těžkých nákladů. Právě on se stal duchovním otcem lokomotivy Austerity 2–8–0, která sice nevynikala rychlostí, ale zato se jednalo o robustní a spolehlivý stroj. První z nich vyjel do válečné služby v roce 1943 a během několika měsíců jich bylo vyrobeno 935 kusů. Počáteční nacistické nálety se v červnu 1940 zaměřovaly pouze na továrny a strategické budovy. Jenže v září náhle změnily taktiku a začaly se zaměřovat na civilisty, kteří se ukrývali v tunelech metra. V květnu 1941 byly zničeny železniční stanice St Pancras a Kings Cross. Vlaky však i navzdory tomu nepřestaly jezdit, ve dne ani v noci.
4. Operace Overlord: Železnice byla klíčovým prvkem strategie Dne D i následného osvobozování Evropy... Spojenečtí stratégové se v rámci příprav vylodění v Normandii zabývali nutností zpomalit příjezd případných německé posily k normandským plážím. Plán přepravy neboli „Transportation Plan“ měl paralyzovat celý francouzský železniční systém prostřednictvím silné flotily strategických bombardérů, operujících už tři měsíce před začátkem června 1944, tedy plánovaným datem Dne D. Bez masivních náletů na vlaky, nádraží a tratě by operace Overlord nemohla uskutečnit. Eisenhowerův plán spočíval v co nejrychlejším opanování oblohy nad Francií a následném využití spojeneckých leteckých sil k narušení pozemní dopravy. Nálety se soustředily na železniční síť, aby znemožnily přísun nacistických posil. Spojenci se snažili zmenšit německým jednotkám manévrovací prostor a zamezit jejich přesunu k vyloďovacím plážím. Tím vším chtěli Spojenci získat drahocenný čas. Znemožněním údržby lokomotiv a vozového parku chtěli Němce postavit před nedostatek potřebného vybavení. V rámci náletů i záškodnických akcí byly zničeny tisíce lokomotivních dep a železničních opraven. Pumy ničily železniční centra, tratě, signalizační zařízení, jeřáby pro zásobování lokomotiv vodou, elektrárny, kolejová vozidla, tunely, kabely, točny atd. Spojenci sestavili seznam téměř 80 železničních center, nacházejících se především severně od Loiry, která měla být bombardována přednostně. Další cíle se nacházely v Belgii a v Německu v blízkosti Rýna. Vždy, když se Němci pokusili tratě opravit, přiletěli spojenečtí piloti, kteří dělníky zahnali a na kolejiště shodili další pumy. Noční bombardéry zase během velmi přesných nočních útoků zničily za jedinou noc několik železničních center. Všechny tyto nálety byly velmi úspěšné: od konce května 1944 už po těchto tratích neprojel jediný vlak. Bombardování železnic v Normandii však zároveň varovalo Rommela, který chápal strategický význam železnic. Po 19. květnu 1944 poklesla železniční doprava ve Francii na 38 % únorového stavu. Rommel proto převelel do Normandie sedm jednotek, většinou praporů. Jedním z těchto útvarů byla i 352. pěší divize, jejíž přítomnost v Normandii nebyla spojeneckými zpravodajskými službami odhalena, a právě ona kladla invazním jednotkám v den D tuhý odpor, čímž téměř znemožnila vylodění na pláži Omaha. Rommel tak svou správnou analýzou útoků na železnici téměř narušil Eisenhowerovy plány. V červnu 1944 svážely vlaky z celé Británie v přísném utajení statisíce amerických, britských a kanadských vojáků do přístavů. V prvních válečných letech byla po bitvě o Británii obnovena všechna britská nádraží, včetně těch vesnických. Winston Churchill se pak v předvečer Dne D vydal do Southamptonu, aby tu osobně sledoval naloďování invazních sil. Americké a britské bombardéry pak v září 1944 zahájily útoky na německou železniční síť, v jejichž průběhu ničily mosty, viadukty, seřaďovací nádraží, a i opravárenská depa. Němcům tím postupně brali možnosti ústupu a nacistické jednotky se zanedlouho ocitly v obklíčení sovětských vojsk přicházejících od východu. (Česká televize)