Ônibus 174

Filmaři, diváci i kritika si docela oblíbili drsné snímky z Brazílie jak ji znají jen její obyvatelé. Temné špinavé ulice, krádeže a vraždy na denním pořádku. Město bohů, Vzpoura ve věznici Carandiru, Tropa de Elite všechny tyto filmy ukazovaly odvrácenou tvář Brázilie a režisér posledně jmenovaného nám přináší námětem strhující a neotřelý dokument zachycující únos autobusu, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Je zajímavé "naživo" sledovat jak taková událost vypadá v reálu a režisér do toho přidává i všemožné rozhovory se všemi možnými zúčastněnými od policistů po rukojmí a ukazuje sociální problematiku v zemi. Škoda, že je film docela dlouhý a některé části a rozhovory nejsou tak zajímavé. Rozhodně však tento dokument stojí za vidění. (22.07.2009)

Bus 174, jak již název napovídá, rozebírá událost kolem únosu Brazilského autobusu, avšak popis této mocné historky není cílem dokumentu, nýbrž mnohem více slouží jako prostředek pro vykreslení nefungující situace v ulicích Ria, potažmo celé Brazílie. Miliony (sedm) dětí nemají domov, rabují ulice, žebrají, okrádají - otravují společnost. Jsou jako neviditelný toxin, který je třeba neutralizovat, ale nikdo neví jak. Policie občas někoho zmlátí, v krajních případech i zastřelí, ale to není řešení. Občas se dokonce najde "dítě", které ve svých drobných přepadovkách zajde tak daleko, že unese autobus a způsobí smrt nevinného člověka, i když vlastně neví proč, jen fakt, že "nemá co ztratit" mu stačí... Absurdní je, že policie si je vědoma nejlepšího řešení, tedy okamžitého odstřelení terorizujícího únosce, ale to si před televizními obrazovkami nikdo nedovolí a to pak situace často skončí i více než jedním úmrtím... Bus 174 je sice dokument, který zůstává nestranný a nepodstrkuje diváku svůj názor, ale nezapomíná na filmové aspekty, jako je gradace a silný emocionální dopad. Přesto všechno cítím u režiséra až příliš velkou potřebu všechno sáhodlouze rozpitvat - 2 hodiny se dost táhnou, dokonce až natolik, že sahám po slabších 4*... 7/10 (12.08.2011)

Opravdu skvěle podaný dokument, který nic zásadně nepříkrášluje a dívá se na osud násilníka hned z několika pohledů (policie, příbuzní, oběti) a zcela maximální průhlednost díky neskutečnému množství video materiálu z únosu onoho autobusu se dá zcela věřit celé této kritice brazilského chaosu a neprofesionální policii. Solidní dokument, který přibližně v půlce začne diváka nahlodávat a cynik může i začít zoufalost Sandra chápat a budit dojem, že to rozhodně neni úplně špatný člověk vzhledem k okolnostem a podmínkám. Silné kafe na vystřízlivění z Evropského ráje, na který si stěžujeme. Jako dokument je to na čtyři, jako sonda do lidskosti současného člověka a osudů vyplývajících z jednoho extrémního odpoledne je to nenahraditelná studie, kterou sledovat v retrospektivě může být fascinující a zároveň maximálně depresivní. (17.02.2010)

Pred štyrmi rokmi som mal mierny problém s usporiadaním olympijských hier v Číne kvôli porušovaniu ľudských práv. Olympiádu v Riu ale asi po tomto intenzívnom zážitku budem musieť bojkotovať. Jedine, že by som sa tam išiel tesne pred tým pozrieť a pýtal sa miestnych (navštívil by som aj väzenia), čo sa za 14 rokov zmenilo. Predpokladám, že by ma reakcie sklamali. Režiséri okrem silnej témy ukazujú talent aj pre gradáciu deja a za celých 150 minút som sa ani chvíľku nenudil. Veľmi obsiahly dokument, ktorý na základnú kostru, únosu jedného autobusu, nabaluje na seba mnoho sociálnych témat obrovskej megapoly. (28.05.2012)

7/10 Zpočátku to na mě působilo jako jiné "dokumentární" filmy, kde si režisér dovolí díky své bujné fantasii dotočit hromadu scén, které se mu do pořadu hodí a vydává je za ověřenou verzi - Jak to tenkrát bylo. S přibývající stopáží se můj pocit jistoty a bezpečí začal rychle měnit v drsné vystřízlivění, že nejspíš veškeré záběry od autobusu nebo černobílé VHS od komunitního kostela jsou opravdu ale opravdu reálné. Trošku zmatečně a uměle sice působily ty, které měly dokumentovat stávající podmínky v nápravných zařízeních i jejich "umělecké" inverzní mi přišlo jako pěst na oko. Mluvící hlavy podávající zpětně na kameru svědectví byly pečlivě vybrány a jejich vyprávění díky dobře formulovaným otázkám mimo kameru dotvářelo absurdnost celé situace. Prostor dostali všichni jak ze stany unesených, policie, sociální pracovnice, maskovaného příslušníka SWAT, tak ze strany únosce - teta, kamarád, napravený kamarád, náhradní matka, maskovaný gangster. Těžko říct proč dostal přednost zrovna tento příběh před (domnívám se) tisícem jiných, které se běžně odehrávají na ulicích brazilských megapolis - zřejmě právě dostatek dokumentárního materiálu a pohnutý příběh hlavního hrdiny na kokainu. Myslím, že Pixote se spokojeně převrací v hrobě a Babenco je rád, že našel pokračovatele. (08.12.2008)