Bus 174
Obsahy(1)
Dokumentární snímek Bus 174 je napínavou rekonstrukcí událostí předcházejících tragickému únosu v roce 2000, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Dvaadvacátého června přepadl Sandro do Nascimiento se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a čtyři hodiny držel cestující jako rukojmí. Policie okamžitě obklíčila vozidlo a snažila se s pachatelem vyjednávat. Průběh jednání byl vysílán v přímém přenosu řadou televizních stanic, což přitáhlo k obrazovkám miliony lidí po celé zemi. Režisér založil dokument na záběrech z televizních archivů (řada z nich dosud nikdy nebyla zveřejněna), které se střídají s rozhovory s policisty, kteří byli na místě činu, s rukojmími, sociology, politology, vychovateli a Sandrovými přáteli. Před námi vyvstává Sandrův barvitě vylíčený příběh, v němž se z dítěte ulice stal zločincem. Zároveň je tu vykreslena sociálně-kulturní realita Brazílie posledních dvaceti let. Film úspěšně přenáší napětí na diváka, zdůrazňuje nepřiměřené reakce hlavního protagonisty (chce být zatčen v přímém přenosu), ale také zmatečné jednání policie. José Padilha navazuje na tradici latinskoamerického investigativního dokumentu snažícího se odhalovat viníky tragédie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Pred štyrmi rokmi som mal mierny problém s usporiadaním olympijských hier v Číne kvôli porušovaniu ľudských práv. Olympiádu v Riu ale asi po tomto intenzívnom zážitku budem musieť bojkotovať. Jedine, že by som sa tam išiel tesne pred tým pozrieť a pýtal sa miestnych (navštívil by som aj väzenia), čo sa za 14 rokov zmenilo. Predpokladám, že by ma reakcie sklamali. Režiséri okrem silnej témy ukazujú talent aj pre gradáciu deja a za celých 150 minút som sa ani chvíľku nenudil. Veľmi obsiahly dokument, ktorý na základnú kostru, únosu jedného autobusu, nabaluje na seba mnoho sociálnych témat obrovskej megapoly. ()
Slabou strankou tohto dokumentu je jeho dlzka. Kludne sa to dalo skratit aj o polovicu, mozno by to miestami neschadzalo do nudy a nestratilo by to tu spravnu davku napatia. Dozvedela som sa mnozstvo zaujimavych faktov o brazilskej policii, vazeniach ci detoch zijucich na ulici. Je to velmi zaujimava mozaika osudov, ktora sa toci okolo krvavej unosu autobusu 174. ()
Drsný dokumentární snímek, ukazující nám že v prostředí favel v Riu de Janeiru jsou hrůzné činy na denním pořádku, policie je brutální či zkorumpovaná a mnoho lidí, kteří skončí na druhé straně zákona nemá vlastně až tak moc na výběr. Snímek nám představuje událost, kdy brazilský mladík Sandro přepadl se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a několik hodin v něm držel rukojmí. Avšak nabízí několik různých pohledů, od zasahujících policistů, přes některé z rukojmích až po členy Sandrovi rodiny. Názory a pohledy jsou prezentovány všechny, avšak žádný není nějak vyzdvihován, nebo naopak zatracován, každý ať si vytvoří vlastní názor. Chvílemi opravdu strhující a dechberoucí, celkově tomu však prostě na pět hvězdiček něco chybí. Dokument je chvílemi možná až příliš zdlouhavý a některé rozhovory by se dali určitě zkrátit, či úplně vypustit. Avšak bezpochyby věc, kterou by měl každý vidět. ()
Opravdu skvěle podaný dokument, který nic zásadně nepříkrášluje a dívá se na osud násilníka hned z několika pohledů (policie, příbuzní, oběti) a zcela maximální průhlednost díky neskutečnému množství video materiálu z únosu onoho autobusu se dá zcela věřit celé této kritice brazilského chaosu a neprofesionální policii. Solidní dokument, který přibližně v půlce začne diváka nahlodávat a cynik může i začít zoufalost Sandra chápat a budit dojem, že to rozhodně neni úplně špatný člověk vzhledem k okolnostem a podmínkám. Silné kafe na vystřízlivění z Evropského ráje, na který si stěžujeme. Jako dokument je to na čtyři, jako sonda do lidskosti současného člověka a osudů vyplývajících z jednoho extrémního odpoledne je to nenahraditelná studie, kterou sledovat v retrospektivě může být fascinující a zároveň maximálně depresivní. ()
"He said that I'd see him on TV, that he'd be famous. I told him, "Son, I really hope so. I want to see you as a big success."" Dokumentárna rekonštrukcia jedného kriminálneho činu, ktorá sa z nejakého dôvodu dostala aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ťažko povedať, prečo, keďže poväčšine to pôsobí ako bežné kriminálne spravodajstvo so značným bulvárnym podtónom (také rozšírené krimi noviny). Chlapec proste chcel mať za každú cenu pozornosť "celého sveta" (rozumej médií) a aj sa mu jej napodiv dostalo. Je dosť choré, že takéto "celebrity" vôbec dostávajú nejaký priestor v médiách, dokonca sa o nich nakrúcajú aj celovečerné filmy. Ak by totiž tá spoločnosť nebola takto nezmyselne nastavená (myslené v bulvárnom smere), ani pes by po ňom neštekol a namiesto pozornosti by sa mu dostalo maximálne tak jednej guľky od ostreľovača (a neboli by žiadne nevinné obete). Ale aby som nebol až taký hnusný, nejaké tie pozitíva predsa len tento film má (napr. to úvodné predstavenie Rio de Janeira z nadhľadu). Na pozadí toho kriminálneho činu totiž prináša celkom zaujímavý náhľad do práce bezpečnostných zložiek v Rio de Janeiru (ukázaná je hlavne neschopnosť policajtov, keďže v policajnom zbore končia tí, ktorí si nevedia nájsť inú prácu) a v podstate aj náhľad do celej brazílskej spoločnosti (vo forme akejsi sociálnej štúdie), predovšetkým skupiny ľudí z jej okraja (deti ulice, postupne formované do kriminálnej hrozby pre spoločnosť). Brazílska spoločnosť tu je ukázaná v dosť mizernom svetle a je tiež zaujímavé, že takýto pohľad potvrdzujú viaceré filmy, ktoré sa do našich končín dostali v posledných dekádach. "Ônibus 174" mohol byť napínavým a znepokojivým svedectvom o stave brazílskej spoločnosti, keby to vlastne celé nebola taká trápna fraška, nechutný teáter, na ktorom sa odmietam zúčastniť. ()
Zajímavosti (2)
- Dokument Bus 174 sa na základe hlasovania dostal do Top 10 najlepších filmov roka 2002 v The New York Times. Okrem toho vyhral celosvetovo viacero ocenení, vrátane Amnesty Award v Holandsku. (LordCell)
Reklama