Sokuši cheat ga saikjó sugite, isekai no jacura ga marude aite ni naranaindesu ga.

Chcípni, chcípni, chcípni a ty taky chcípni! Kdybych si chtěl dát za každé hrdinovo „Šine“ tuhle sezónu panáka, tak by se moje játra jara nedočkaly. Co je však ještě smutnější, je fakt, že žádné z těch „umři“ nemá ani z poloviny takovou váhu a sílu, jako když Frieren poručila „Auro, zabij se!“. Ale to by mi nevadilo, ani fakt, že je hrdina tak nesmyslně OP, že o něj nemáte ani na vteřinu strach – jak nás přesvědčil Anos Voldigoad, nebo Cid Kagenó s tímhle se pořád dá pracovat. Stejně tak mě ani neštve, že je seriál neskutečný mišmaš všeho možného i nemožného a snažit se sledovat tu nějaký plynulý příběh díky všemu balastu kolem, není zrovna jednoduché, naštěstí však ten hlavní příběh není zrovna moc složitý. Tohle celé je totiž taková směska nejrůznějších nápadů a zápletek, taková splácanina, vedle které dort pejska s kočičkou vypadá relativně normálně. Na druhou stranu ono je to i svým způsobem vtipné, tady člověk opravdu neví, co v příštím díle, minutě i vteřině vlastně dostane – platí tu jen jediné pravidlo, pokud jen pomyslíš na to, že bys hrdinovi zkřivil jen jeden vlásek na hlavě, tak umřeš! A hrdina zabije kohokoli a cokoli, fantazii se meze nekladou. Originalitu mám rád, a tak bych i dokázal přivřít oči nad podprůměrnou animací, ale je tu něco, co mi z tohohle seriálu dělalo peklo na zemi. Není tu totiž jedna, ale hned dvě nejotravnější postavy, které jsem tuhle sezónu musel trpět! Je mi líto, ale předkyně hlavní hrdinky byla otřesná a stejně tak tlustý spolužák s hlasem Hira Šimono pro mě kazily jakýkoli pozitivní dojem a sráželi celý zážitek do vod podprůměru. Skoro všichni tu umírali, ale tyhle dva jsem musel snášet až do konce, celé tohle týrání bylo totiž asi zamýšleno jako komický element, který pro mě všechno zabil, dokonce i chuť na případnou další sezónu (kde by opět oba byli). Za mě 4/10 a chcípni Danouro Mokomoko a chcípni Daimone Hanakawo!    (21.03.2024)