Zlaté opojení

Díky Chaplinovi jsem začal mít rád němé filmy a pochopil, že v nich můžu objevit něco nového, podobně opojného jako v pozdější produkci. Konkrétně tenhle film mě naučil mít rád trhaný obraz, nezastavitelnou hudbu v pozadí, naivní triky a přehnané herectví. Těžko říct, jestli bych bez Zlatého opojení vůbec našel odvahu vidět ty desítky úžasných filmů beze slov, které plní vitríny nenažraných intelektuálů... Tím nechci říct, že pouze a jedině tenhle Chaplin otevře "bránu k poznání". Na každého asi čeká jiný film, pokud vůbec - ale stojí za to hledat. (22.08.2005)

Svižné, vtipné. Takový klasický Chaplin. Kvalitkou bych ho zařadil někam pod Diktátora a mírně nad Kidda. Přesto se moje divácké nároky značně zvýšily, takže filmu udělím pouze pěkné 3*. A to přesto, že scénky s Big Jimem nemají chybu. Příliš neurazí ani, později přidaný, komentář k filmu a hudba je rovněž opět vydařená. Charles Chaplin prostě uměl. (10.01.2013)

║Rozpočet $923,000║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo €124,798║ Na tento film som nedočkavo čakal odkedy som sa dozvedel, že bude uvedení na filmovom festivale Art Film Fest 2009 a dočkal som sa, a dostal som koniec koncov aj Zlaté "filmové" Opojenie, jednoducho Charlie Chaplin je klenot rannej kinematografie a aj v tomto filme to dokazuje. Svoje kvality predviedol v tom ako dokáže namixovať vyvážene drámu, akciu s jemu spätým klasickým humorom. Okrem skvelého príbehového vykreslenia je perfektne zvládnutá aj technická stránka, Charlie bol génius v tom čo robil. /videl v kine: 100%/ (videl na festivale Art Film Fest 2009) ...najstarší film čo som mal možnosť vidieť v kine (19.04.2009)

Sledovat postupnou žánrovou proměnu někdejší jednoduché grotesky do nákladnějšího celovečerního filmu s příběhem, který nese už jasné poselství, je vždy povzbuzujícím i oblažujícím svátkem duše. Němý film byl svým způsobem tragickým; doslova raketový nástup zvukového období na přelomu dvacátých až třicátých let byl pro mnoho tehdejších tvůrců, ale i kinohudebníků doslova uměleckou i existenční tragédií. Jedno je jisté: i v zralejších a technicky i umělecky náročnějších tvarech nebyl němý film, adoptivní sourozenec pantomimy, bez šancí. Nikoliv náhodou se Chaplin spřátelil s Ejzenštejnem. Vzájemná úcta velikánů naznačuje i dnes smysl a vývojovou křivku hraného filmu. A to opojení k tomu prostě patří. (01.03.2008)

Některé scény a gagy jsou nezapomenutelné (jedení boty, tanec housek, chata nad propastí, halucinace se slepicí...), přesto se mi ZLATÉ OPOJENÍ nelíbilo tolik jako jiné Chaplinovy filmy. Je zde sice opět přítomno mistrné spojení humoru s humanitou a Chaplinovým silným sociálním cítěním, které pro jeho filmy bylo tolik typické, ale občas se mi do sledování vkradla nuda. Ale to je spíše můj problém než nějaká objektivní chyba tohoto filmu, při jehož sledování jsem opět - jako u tolika jiných Chaplinových filmů - užasl, jak může být 88 let starý film tak nadčasový a stále živý. Pro mě osobně je právě toto nejlepším dokladem toho, jak byl Chaplin geniální. Nu, kdo ví, jaké filmy obstojí v další zkoušce času a které z nich budou lidi bavit za takových dvě stě let, ale skoro bych si tipnul, že tenhle mezi nimi bude. Pro mě osobně už své kvality v čase nezpochybnitelně prokázal a seznámit se s tou filmovou klasikou byla čistá radost. (08.12.2013)