Zlaté opojení

Milovníkem grotesek opravdu nejsem, ale Zlaté opojení mě kupodivu celkem bavilo. Nesmála jsem se, to ne, ale občasné pousmání se objevilo a hlavně jsem se nenudila (i když mi na takový typ filmu 96 minut přijde jako hodně dlouhá stopáž.) Dost mi vadil divně uspěchaný konec. Zatímco gagům je věnováno někdy až příliš času (jenže o tom ten film je, takže je to pochopitelné), závěr romance je předčasně ukousnutý, prostě jen konstatování: teď jsem boháč a budem spolu... Těch 5 minut navíc, kdy by se aspoň objali, bych klidně přežila! (10.02.2007)

Jedná se o jeden z nejslavnějších Chaplinových filmů a v podstatě všechno funguje jak má. Všiml jsem si však, že některé jeho filmy, včetně ZO trpí určitým neduhem, a to je rozpad na jakési dvě část, z nichž jedna je třeskutě vtipná a spíš v duchu raných grotesek, přičemž ta druhá je ve stylu emotivnější Chaplinovi tvorby. Je sice taky dobrá, ale po divokém rozjezdu plném přerostlých kuřat a vychytralých padouchů působí o dost rozvláčněji. Charlie sice i v tomto případě dokáže dojmout, ale k dokonalé vyváženosti dojemné a legrační složky takového Diktátora má Zlaté opojení ještě daleko. Přijde mi že Chaplinův komentář z roku 1941 je trochu zbytečný. Doslovnost je v kontrastu se sympatickým tulákovým obličejem, který sám dokáže vykouzlit všechny emoce, spíš na škodu. Přesto se mistrovi daří i do komentáře zařadit pár hezkých vtípků, takže stejně nezbývá než smeknout buřinku. (10.11.2004)

Vedle Kida a mladšího Diktátora je Zlaté opojení nejlepší chaplinovka, kterou jsem zatím viděl. S doprovodem vypravěče (titulkami) je snímek hned zase o něco bližší dnešnímu divákovi a mnohdy zcela eliminuje pocit z němoty filmu, neboť vyprávěčův hlas je skvěle napasován na pohyby úst a gesta herců. Charlie Chaplin v tomto svém počinu skvěle dokázal skloubit komediální a dramatické prvky, čímž patřičně okořenil svůj příběh, který není prostý ani určitým emocionálnějším situacím. K správné atmosféře scén dopomáhá nejen perfektní prostředí, ale také pěkná hudba. Příběh sám o sobě nemá chybu, romantická linie je právě oním emocionálnějším činitelem. Během pasáže silvestrovské večeře mi bylo hlavního hrdiny docela i líto. Nezapomenutelnou scénou pak je tanec s houskami napíchnutými na vidličkách, vaření a konzumování boty nebo finální napětí v podobě naklánějící se chatrče. (04.02.2015)

Konečne som videl Chaplina na Aljaške. Čakal som trošku viac, ale celkovo som spokojný. Nie je to vtipné za každú cenu, dokonca sa tu riešia i vážne veci, ale vždy to končí pointou a srandou. Vyzdvihnúť musím hlavne fakt, že ide o ucelený film, ktorý má úvod, pokračovanie i záver a nejde len o nejaký zlepenec vtipných scén na tému "ryžovanie zlata na Aljaške". Očakával som scénu, kde bude Chaplin v nejakej rieke premývať kamene v tanieri, ale nestalo sa. Inak skvelé. 80%. (10.01.2016)

Zlatá horečka na Aljašce aneb jak se stal tulák Charlie milionářem. První z řady dlouhých filmů, se kterým Chaplin prorazil. Ve své době poměrně nákladný film, který si vyžádal řadu triků a velké množství komparzu. Viděl jsem delší verzi 95 minutovou. To byla asi chyba, protože film byl až příliš rozvleklý. Některé scénky si zasloužily zkrácení. Známá konzumace boty mě nedostala, stejně jako horská chatka v labilní rovnováze na kraji útesu. Šmrnc mají romantické pasáže lásky beznadějného losera k bohyni Georgie. A co mě dostalo nejvíc, byl tanec s houskami. Mistrná pantomima spojená s loutkovým divadlem v dokonalý celek. Chaplin byl vskutku mimořádný a originální komik. 64% (29.01.2012)