Obsahy(1)
Místodržící jedné provincie středověké Koreje krutě panuje tamějšímu lidu. Když lidem zabaví všechny nástroje a rozkáže z nich ukovat zbraně pro svou gardu, starý kovář ho odmítne uposlechnout. Stařík je tedy vsazen do vězení, kde před svou smrtí vytvoří figurku z rýže. Jeho dcera pak figurku oživí a vzniká tak Pulgasari - monstrum požírající všechno železo. Pulgasari se pak postaví do čela lidové revolty za svržení samotného krále. (Ertai)
(více)Recenze (28)
Je to film pomalý, těžkopádný a nepříliš dobrý. Přesto některé scény zanechaly dojem, ale jestli pozitivní či negativní není snadné rozhodnout. Mám slabost pro neohrabané speciální efekty. Mláďátko godzzilky je roztomilé a třeba u scény, kdy vykousne kus meče, jsem vyprskla smíchy. Po 27. minutě se film ale vleče a jen těžko se v něm hledá jakákoliv umělecká nebo informační hodnota. Další zajímavá scéna přichází až v 52. minutě, když ještěra zavřou do klece a zapálí. Kovové monstrum se rozžhaví a uvaří přes jezero prchající vojáky zaživa. V 62. minutě nás čeká pro KLDR příznačný raketový útok. Ano, je to středověk, snad 11. století, ale Korea je prostě Korea a ty rakety tam doletěj, vám povídám... Moderní technologie nezaberou, nevadí. Na řadu přichází šamanismus (66. minuta). Korejský šamanismus bývá ve filmech vizuálně velice poutavý, ale toto je bohužel výjimka (Jako kompenzaci doporučuji jihokorejské Kvílení (The Wailing, 2016), šamanistické scény stojí za to, snad pomohou zlepšit mínění o této prastaré tradici.) Rakety sice neuspěly, zato špatná parodie na šamanistický rituál ano. Pulgasari je pohřben, oživí ho krev nevinné panny (paradoxně převlečené za nevěstku). Vyleze zase ven a zničí monarchii. Ale ouha, co s ještěrkou dělat, když není proti čemu bojovat :o Nevinná dívka se nechá sežrat, Pulgasariho to zničí a máme tady bitter-sweet happyend. Jakékoliv pokusy o hledání propagandistické metafory se zde většinou hroutí, možné interpretace probírá například tento anglický článek a kvantum dalších. Pozoruhodný je samozřejmě osud režiséra snímku Sin Sang-oka. Paul Fischer o něm napsal báječnou knihu Kim Čong-il uvádí, která má dokonce skvělý český překlad. Krom příběhu uneseného režiséra poskytuje úvod do severokorejské kinematografie, je úžasně čtivá a velmi transparentní, co se zdrojů týče. Dále je zábavné zjistit, že Pulgasariho hrál Kenpachirô Satsuma, který ztvárňoval i sedmdesátkovou Godžiru a kterého i s japonským týmem na speciální efekty nechal Kim Čong-il unést právě za účelem natáčení Pulgasariho. A na závěr jen poznamená, že film je také inspirován mýtickým zvířetem Bulgasarim, jehož pověstí se zabývá tento anglický článek. ()
Pokud se do Pulgasari pustite s tim, ze cekate campy ptakovinu, radsi si najdete par scen na youtube a od samotneho fimu ruce pryc. Jedna se totiz predevsim o znacne ubijejici historickou tragedii, kterou zdobi predevsim logicke kopance, prepjate herecke vykony a pochopitelne cela rada proletariatnich motivu. Z filmarskeho hlediska se rozhodne nejedna o pohromu, ale o divacky vdecny fsnimek se rozhodne nejedna. ()
Severokorejská godzilla. Je to bžunda. 50% ()
Od přečtení knížky Kim Čong - il uvádí jsem se dlouho marně snažil film Pulgasari někde najít. To se mi teď nakonec povedlo a byl to rozhodně bizarní zážitek. Takový mix nedělní pohádky na ČT, vojenského cvičení armády KLDR a snahy o novou Godzillu. Souboj hrdinných vesničanů proti zlému vládci tak sice vypadá jako to horší od Shaw Brothers z počátku šedesátých let a všechny věty zní zaníceně jako když mluví moderátorka severokorejské televize, ale o to víc bych film paradoxně doporučil. Možná se budete bavit, možná naopak nudit, ale kolik filmových fanoušků může říct že kdy vidělo skutečný korejský lidově-demokratický film. ()
Tak další film ze Severní Koreje, který se blýskl v mém hledáčku, mám úspěšně za sebou...co říci??? Ponejprve se k filmu pojí vcelku kuriozní historka, či spíše těžko uvěřitelný drb, podobného rázu, jakými nás zahlcuje jistý bulvární plátek: Režisér Sang-ok Shin pochází z Jižní Koreje, film je ale ze Severní části poloostrova...ne on neprohlédl nespravedlnost režimu drtící veškerý proletariát těžkými otuhami, nedal se na tu správnou cestu společného vlastnictví. Potom ale vyplouvá na povrch otázka, jak režisér mohl točit de facto u svých nepřátel na severu? A je to tu - BYL UNESEN! Severokorejský vůdce Jong-il Kim (ano, je to syn božského) byl totiž prý tak velký jeho fanoušek, že ho nechal zaujmout, unést a hlavně nutit k točení filmů (samozřejmě vhodných režimu). Kdo čekal na jednu stranu propagandu par excellance, se ale vcelku zmýlil. Samozřejmě zde nechybí boj proti panské vrchnosti rolníky, když už onen pomyslný pohár vykořisťování přetekl, či jsou zde zastoupené některé výroky, které jsou velmi vhodné pro uši všech rudých bratrů, ale přímo o propagandistický film se nejedná (kdo by chtěl ochutnat opravdu honosný kus tohoto filmařského umění, nechť sáhne po čínském filmu Taihang Shan Shang z roku 2005). Jedná se o monster movie s bájnou tematikou, kdy uvězněný umírající kovář z rýže uhněte drobnou figurku Pulgasariho (jsou potřeba i jiné ingredience, třeba kapka krve jeho dcery), mýtického netvora, živícího se jen výlučně železem, který povstal bránit lid a hlavně kovářovu dceru proti zhýralému a vykořisťujícímu králi. Linearita fabule dává jasný obraz, kam se vše bude ubírat, směřování děje je cítit od prvních minut. Nevykreslenost a černobílé vidění charakterů, naivita dialogů, nehorázný hudební doprovod (v podobě jednoho syntezátoru nevalné značky), umocňují touhu okamžitě film vypnout. Byla by to chyba, film se totiž odmění každému, kdo vydrží déle, opravdu monstrózními efekty, v podobě obrovského Pulgasariho útočícího na královský palác. Vím, že se píše rok 1985, ale za tento hnus by se musel stydět Karel Zeman v roce 1955! Doby plátna na pozadí na kterém běží stopa obrovské příšery a do toho normálně hrané popředí jsou přeci ty tam! Na druhou stranu byl film záživnější než například Kameňák ()
No to trdlování s tumpachovou gumovou Pulgasari jednoho opravdu pobaví. No, upřímně, po řemeslné stránce bída, bída a zase bída. Pulgasari je vysloveně trapná, zlatá stará Cesta do pravěku. Hudba připomíná nahrávání her na páskovém kazeťáku archaických počítačů ATARI. Obecně je to však označované jako jedno z nejlepších děl severokorejské kinematografie, jednou na to budou tamní děti vzpomínat. Jinak počítám, že to tamní televize smaží asi každý rok, jak u nás Pyšnou princeznu. Suma sumárum, rarita, ale šílenost. PS: nenechte si ujít, jak monstrózní Pulgasari na konci sní hromadu kos, motyček a cepíků, které jí obětují vesničané. Ten střih je kouzelný, pořád jsem čekal, jak to svou topornou prackou sebere ze země a dá si to do nepohyblivých úst a rejža to vyřešil jako starý mazák :) ()
Boha, co to je??? Příšerka je strašně směšná, Korejci správně praštěný. Scény ničení a boření k popukání a okolo hromada keců. Za tyhle efekty by se asi styděli i tvůrci v padesátých letech :-) Ale jedna hvězdička za exotiku. ()