Ženy v zrcadle

Je možné udržet kontinuitu rodinné paměti roztříštěné výbuchem atomové bomby? Sledovat sami sebe v zrcadle bez nenávisti a zoufalství...? Jošida nabízí pohled do mentality generací tří žen hluboce zasažených hirošimskou tragédií. Všechny tři jsou poznamenány jinak a přitom tak stejně: Aby přežily, musí sevřít něčí dlaň - matky, dcery nebo milence, a doufat, že stín dítěte promítaný ostrým slunečním světlem na šódži není jen pouhým stínem. - - - HUDBA: Keiko Harada & Majumi Mijata - - - EIGA-SAI 2008 (15.01.2008)

Komplikované dílo, které tvůrce v sobě nosil snad celý život. Pomalé, hypnoticky působící vyprávění o třech ženách, které k sobě hledají cestu, tedy hledají vlastní pokračování (matka) a původ (vnučka), přitom až do konce se nedovíme, zda je pojí tato vazba, protože ta žena  uprostřed trpí amnézií. Velmi silné, neprávem opomíjené dílo, které se váže k Hirošimě a atomové bombě, kde se uskutečnila klíčová událost děje a kam se všechny tři vydávají.....(IMDb-ojedinělá kvalitní analýza a recenze: Yerbamate's movieblog) (15.11.2021)

No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.) (15.01.2008)

Příběh nás provází protnutím osudů tří žen. Každá zažila hlubokou ztrátu a každá si osvojila jiný způsob jak s ní bojovat, nahradit ji a vytěsnit ze života. Přichází ale doba, kdy se pevně budované hráze protrhnou a všechna touha, lítost a hořkost se vyplaví na povrch, aby pomohly najít ztracenou identu, "ženu v sobě".. Děj do sebe ochotně přijímá téma svržení atomové bomby na Hirošimu a dává tak filmu další rozměry. Přibližuje divákovi něco z té doby. Jedna hláška za všechny: "Atomová bomba nezná přítele nabo nepřítele...Zabije všechny." (17.01.2008)

Mám v oblibě filmy, které k přesnému vyjádření niterných pocitů nespotřebují mnoho slov, což se zejména některým asijským tvůrcům výborně daří. Při sledování Žen v zrcadle mi ovšem na mysli vytanulo jedno jméno: Jára Cimrman. Polopatické, a vždy pro jistotu několikrát opakované, momentální poselství bez špetky nadhledu, evokující některé pasáže z jeho her, ve mně bohužel vyvolávaly pouze touhu, aby to už všechno skončilo. Když k tomu přidám monotónní basetí výraz jedné z hlavních postav (ano vnučky – její práce s obočím dosahovala kvalit Nicolase Cage), nemohu hodnotit jinak, přestože téma to bylo jistě zajímavé. (16.01.2008)