The Jester and the Queen
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHudba:
Jiří BulisHrají:
Bolek Polívka, Chantal Poullain, Jiří Kodet, Vlastimil Brodský, Jiří Pecha, Vladimír Leraus, Marie Rosůlková, Gustav Nezval, Jiřina Steimarová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (104)
Před filmem jsem viděl záznam divadelní inscenace a ta byla o řád lepší. Provedené změny byly z mého pohledu negativní. ()
Možná nejlepší výkon Bolka Polívky a jeden z nejlepších filmů Věry Chytilové. Originální komorní etuda pro Chantal a Bolka. ()
Slabá komedie? Nepodařená adaptace? How dare you?... Film jsem viděl dvakrát - v roce 1988 a více než třicet let poté - a dvakrát mě silně zasáhl. Poprvé mě šokovala jeho svoboda - roztančená kamera, záměrná světelná nevyváženost, příběh narušující logická pravidla vyprávění, prolínání žánrů, množství (zdánlivých?) politických narážek, to vše působilo v letech zahnívající normalizace a její unylé filmové tvorby jako zjevení. To je rovina, kterou dnešní divák o generaci mladší může jen sotva docenit. Film má ale hlubší rovinu, díky které působivost rozhodně neztratil. Dvojitý sen kastelána Slacha, v němž se stává šaškem, pokoušejícím se bavit okouzlující, ale bezcitnou královnu/slečnu Reginu, se mění v krutou hru bez pravidel a nakonec se prolne do skutečnosti šokující pointou... Vítězství šaška nad brutální mocí zůstává precizně vystavěným, nadčasovým podobenstvím. Kromě autorského a hereckého mistrovství B. Polívky a Ch. Poullain a vynikající režisérské reinterpretace V. Chytilové bych chtěl zdůraznit hudbu J. Bulise, která mi připadá kongeniální. ()
Cha cha směji se když jsem film viděl v TV někdy roku 1989 a jak mi připadal zvláštně o ničem a přitom o sadomasochistickém vztahu překrásné Chantal mocné královny a současné hysterické Francouzky a submisivním kastelánem a šaškem z 14 stol. Prostě jen muž a žena osudové setkání, láska, závislost, posedlost prostě Freudovsky vztah. V 1989 všichni si na něj naimplementovali politiku, všichni rozumovali jak je dílo geniální politickou satirou, jedna studentka tvrdila že film se musí pochopit apod. Nic nemohlo být vzdálenější pravdě. I podle překvapeného Bolka Polívky který pravil že politika se na něj prostě nalepila, nic z toho neměli tvůrci v úmyslu, proto se film líbil svoji dvojsmyslnosti, když se zjistilo že nic z toho není pravda film je spíše v zapomění moc se nereprízuje. Přitom ten sadomasochismus vztahu muže ženy je skvělý a geniálně natočený aby v závěru ukázal že vše je jinak a sadomaso královna je v současnosti Pokorná žena která je upoutání na invalidní vozík. ()