Obsahy(1)
Japonský válečný film, v němž se vysokoškolský student ze současnosti ocitne mezi mladíky odvedenými na vojnu během 2. světové války. Přes tento fantaskní prvek jde o realistický popis hrůz válečné mašinérie. Snímek je remakem černobílého filmu z roku 1950, který vznikl na motivy knihy sestavené z dopisů a deníků padlých japonských frontových vojáků. Paralelní příběhy kamarádů, kteří bojují na souši i ve vzduchu, se proplétají s osudy hlavního hrdiny, jenž uniká před armádou. Jde přitom o jeden z mála japonských filmů, kde je zobrazeno násilí fašistických dobyvatelů na okupovaných územích. Jeho protiválečné poselství ho řadí k nejvýznamnějším válečným filmům japonské kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Válečný film odrážející prožívání mladých účastníků na probíhající vedení bojů. Kromě časového skoku úvodem a občasnou reflexi a reakci mladých nic nového ani významného. ()
Tento snímek je dost zvláštní. Jednak je to jeho doba vzniku rok 1995 (k výročí 50 let od ukončení druhé světové války) a jednak je to forma jeho příběhu a fakt, že je barevný. Viděl jsem původní černobílý originál a tohle bylo přeci jen záživnější. Student rugbyového týmu se při tréningu hry na stadionu náhle octne mezi stejně starými hráči a studenty v době císařského Japonska. Je rok 1943 a studenti (nedostudovaní vysokoškoláci) jsou povoláni na frontu. Sledujeme tak 3 linie příběhu. Jeden student zběhne, dva jdou k letectvu a jeden je u pěchoty. Válka zavane každého jinam. Dezertér se skrývá blízko domova, pátrá po něm vojenská policie a sousedi mají pro rodinu jen slova pohrdání. Hoši u letectva se dobrovolně přihlásí do formujících se jednotek kamikadze (zprvu dobrovolných). Pěšákův transport je torpédován a on se s hrstkou zraněných (sám postřelený) nachází na jednom z ostrovů v tichomoří, kde je naštěstí japonská vojenská nemocnice. Na rozdíl od japonských snímků podobného zaměření z šedesátých a sedmdesátých let je zde vidět určitý posun k sebereflexi. Studenti-vojáci si kladou při sledování a zažívání válečných krutostí otázky proč vlastně Japonsko zahájilo válku a má -li smysl. Tyto úvahy jsou často konfrontovány s brutálním chováním japonských důstojníků a veteránů, kteří pro studenty mají jen slova pohrdání. To je věc celkem nevídaná. Přesto si ale film drží klasickou japonskou linii, která znázorňuje nesmírné útrapy vojáků - zejména pěšáka. Ačkoliv všichni 3 vojáci s válkou nesouhlasí, všichni svorně padnou za vlast jako hrdinové... Film zmiňuje i zvěrstva okupační armády na civilním obyvatelstvu a kanibalismus u prchajících jednotek - to je skutečně značný posun vpřed. Ohledně bojových scén toho k vidění včak moc není. Z amerických jednotek uvidíme všeho všudy 6 vojáků a věž tanku Sherman (aspoň že tak :-) ) . U japonské nemocnice jezdí americký náklaďák, který sloužil Amíkům až Vietnamu... Spojenci se tak spíše projevují formou různých blízkých či vzdálených výbuchů, z nichž některé působí dosti lacině. Z letadel uvidíme dvě nádherná Zera a Hellcat. Jinak si tvůrci pomáhali klasickými dobovými záznamy bojů. Japonci si vždy berou velké sousto, když se snaží natočit film o svých jednotkách, točí o celé válce... To je samozřejmě velmi složité, náročné a nákladné. Omezené rozpočty však takovéto filmy spolehlivě znehodnocují. Závěr snímku byl velice zvláštní a znovu mne jen utvrzuje v tom, že pro Japonce jsou jejich vojáci stále ti mladí a krásní hrdinové....Je to ale stějně divné, jako kdyby Německo neustále točilo filmy o svých mladých a statečných chlapcích z wermachtu a jednotek SS... ()
Dalsi z japonskych filmov, ktory mi nic nepovedal. Jednoducho neviem prist na chut takymto vojnovym filmov od malych Japoncikov. Film je takou podivnou splataninou, ktora filmu moc nepomohla v napredovani pribehu. Nieco zaujimave by sa aj naslo vo filme, ale je toho fakt poskrovnu, z coho len vysla na povrch dost casta nuda a k tomu este dost dlha minutaz ma uz naozaj dorazila. ()