Dreams That Money Can Buy

Staré dobré dada. Přestože rámcový příběh za mnoho nestojí, jsou skoro všechny "příběhy" či "hudební klipy" zpracované výtečně. Vedle Cageovy hudby na Duchampovy knetické instalace (včetně Duchampova "Aktu sestupujícího se schodů") se mi nejvíc líbila zvizualizovaná písnčka Fernanda Légea "The Girl With the Prefabricated Heart". (25.09.2020)

Ono by to samo o sobě bylo asi spíše za 4, ale s naprosto klidným svědomím hodnotím plnou palbou verzi které elektroswingová formace The Real Tuesday Weld ušila na míru novou zvukovo-hudební stopu.. Původní audiostpa je totiž dnes už tak rozladěná, že vlastně kazí dojem.. Navíc surrealisté se svým dost rozpačitým postojem k hudbě (jako prostředku vyjádření svých ideí) zde, v kontrastu k vizuální stránce, uchopili hudební složku dost jalově (nic proti Cageovi a spol, ale předvedli víceméně dobový standard) a jsem skoro přesvědčený, že Richter a spol. by ocenili a rádi přijali tuhle novou audiostopu, která dodává jejich práci novou, živou dynamiku ve které nechybí napětí ani humor(hravost). Tahle nová souhra zvuku a obrazu navíc jasně demonstruje jak nadčasový film to je... Komu to i přesto trhá žíly, ten by si měl uvědomit, že surrealisté se svými kolážemi, nalezenými předměty, atd mají z podstaty dost specifický pohled na nedotknutelnost uměleckého artefaktu.. (17.03.2020)

Prostému divákovi bez filmového vzdělání, který se pohybuje zejména v mainstreamových vodách filmového průmyslu a živí se převážně brakem, pojem "zábavná surrealistická podívaná" říká asi tolik, co Stanislavskyho metoda Čaku Norrisovi. "Dreams That Money Can Buy" je ale snímek, který nejen že je zábavný (relativně), navíc se narozdíl od temných surrealistických snímků typu "Un Chien Andalou" nese v takovém lehce optimistickém až bezstarostném duchu. Každá ze sedmi snových sekvencí je odlišná a z každé na diváka dýchne úplně jiná atmosféra. Mě nejvíc rozesmála poslední o modrém muži, která završovala bizarní příběh nešťastníka, co chtěl vydělat na nájem prodejem snů. (03.09.2007)

Obsahom i formou ide skutočne o geniálne dielo. Autorský film Hansa Richtera nie je pre každého diváka a vyžaduje maximálnu sústredenosť. Dialógov je poskromne, autor využíva silu vnútornych monológov a robí to excelentným sposobom. Taktiež má zjavnú fascináciu v animovaných či trikových kruhoch, kolies či iných zaoblených tvaroch. Áno, to už hovorím o snových kreáciach, kde sa nápaditým zároveň absúrdnym sposobom zobrazujú všetky možné ľudské pocity. Najviac sa mi páčili vizualizácie snových scén pomocou výkladných figurín a postavičkami z drotov. Samotný dej je jednoduchý, muž polemizuje nad svojim nehodným životom a skrsne mu nápad založiť si firmu, kde bude predávať sny. O klientelu nemá núdzu, navštevujú ho rozne postavičky, následne je divák konfrontovaný s pohnútkami, dovodmi či obavami klientov, aby sme napokon prežili ich sen. Technicky je film tiež na úrovni, mnoho scén je realizovaných v amerických detailoch a úplne fascinujúca je rytmická hudba s nádychom jazzu. (14.12.2015)

Čirá filmařská radost. Divím se, že až teprve nedávno jsem tenhle celovečerní Richterův film objevil, i když už pár let znám jeho avantgardní experimenty z 20. let. Tenhle film je nejen jeho, ale výrazně se na něm podílela spousta abstraktních umělců působících ve 20.-40. letech jako třeba Marcel Duchamp, Man Ray nebo John Cage. A ačkoli mi surrealismus a dadaismus v celovečerní podobě sedí jen svátečně, tady mi to sedlo dokonale, jelikož je to svým způsobem povídkový film propojený lehkou celistvou zápletkou, která překvapivě má začátek, konec, pointu i hlubší myšlenku ohledně toho, proč jiné než své sny neznáme či o tom, proč bychom měli být sami sebou. Jednotlivé části jsou pak různorodých kvalit, ale každá je nesmírně hravá, odlišné experimentální, jiné surrealistické, jiné dadaistické a jiné experimentují s animací či loutkovým filmem. Je to tak různorodé, že si zde nejspíš každý tomuto typu filmů najde své; od čirých abstrakcí po parodii s figurínami na červené knihovny. Lze se tím jen unášet, nebo taky v každé části hledat podvědomé charakteristiky jednotlivých klientů "prodejny snů". A taky je zde spousta zajímavých filmařských nápadů, včetně působivé hry se světly a stíny. Je to vlastně velkofilm avantgardy Německa, Francie a USA posledních 25-30 let, ukazující ve zkratce, co světu přinesla a čím víc osob se na tom podílejících znáte, tím víc zde vnímáte veškeré odkazy a poznáváte jednotlivé segmenty. Potěšila mě taky hudba vždy přesně sedící do každé scény, ve které zněla, jelikož ji vhodně doprovázela a to včetně Johna Cage, u kterého jsem nečekal, že by jeho skladba mohla znít tak zvučně a "vypointovaně". Líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo. Slabých 5* (12.01.2024)