Seven Years Bad Luck
Režie:
Max LinderScénář:
Max LinderKamera:
Charles Van EngerHrají:
Max Linder, Alta Allen, Ralph McCullough, Betty K. Peterson, F. B. Crayne, Chance Ward, Hugh Saxon, Thelma Percy, C. E. Anderson, Harry Mann, Lola Gonzales (více)Obsahy(2)
Hlavní hrdina Max má v plánu se brzy oženit, sluhové ale rozbijí zrcadlo a on sám, když se jim rozhodne dokázat, že ví, že na něj hrají jen hloupou hru, rozbije to nové. Jeho strach z let neštěstí, co ho mohou potkat, ho dovádí do mnohých absurdních situací, kdy se vše začíná hroutit. Jeho snoubenka náhle zruší zasnoubení a hrozí, že si bude chtít vzít Maxova nejlepšího přítele, a ani ostatní věci nevypadají líp. (Vodnářka)
(více)Recenze (18)
Švihák Max, typický svými podpadky, cylindrem a knírkem, je postavou, která přitahuje spoustu probémů, řeší je však s lehkým humorem a ironií, tolik typickými pro americkou grotesku. Filmu samotnému bych dala tak 4 a půl, na jasných pět hvězdiček se ale dostává s doprovodem triphopové skupiny Lealoo, která sice ze začátku působila hodně zvláštně, dodala ale filmu jakýsi nový rozměr. ()
Max má na tu bodu běžné lidské přání. Oženit se. V té době se tolik nerozebíraly vztahy mezi ženou a mužem, ženy byly poslušnější, věděly dobře k čemu mají muži sloužit, jak si jich vážít a podobně. jenomže natakovou ženu nemá MAX štěstí. Těžko odhadovat, proč si vybrala jeho snoubenka jeho kamaráda, a proč Max si nehledal jinou ženu, a trval na té, co ho už jednou zklamala! U soudu přiznává své hříchy, a jde klidně na sedm let do basy. Švihák Max je poněkud ve stínu svých slavnějších kolegů, ale přesto pobavit dovede. ()
Max má po prohýřené noci poněkud těžké ráno. Sluhové omylem rozbijí zrcadlo a tak musí jeden z nich předstírat Maxův zrcadlový odraz (gag později rozvinuli bratři Marxové v Kachní polévce nebo Jan Werich v Císařově pekaři). Když Max na vše přijde a chce podvodníka zesměšnit, rozbije mezitím už přinesené nové zrcadlo, což ho poněkud znejistí. A jak víme, rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí. A tak se Max snaží vyhýbat ošemetným situacím, přičemž se mu samozřejmě vždy stane přesně to, čemu se chytře vyhnul. Ztratí i přízeň své snoubenky a tak radši ujede z města. Záhy je okraden a musí cestovat vlakem na černo. Průvodčímu uteče převlečený za černocha a v jedné stanici se na chvíli dokonce stane výpravčím (z krátkého gagu později vznikl celovečerní film Přednosta stanice s Vlastou Burianem). V dalším městě už po něm ovšem jde policie a tak uprchne do zoo a schová se do bezpečí lví klece, přičemž přítomné lvici bez obav řekne: "Neboj, vždyť já tě neukousnu!" "Policisté" nakonec Maxe dostanou a vsadí do celkem neútulného vězení. Úplně všechno se nakonec vyřeší až u soudu a v závěrečné scéně uvidíte, že následujících sedm let nebylo pro Maxe až zas tak nešťastných. ()
Je zvláštní, že Chaplin, Marxové, Hulot, Frigo a další známé postavy grotesek dodnes běží v kinech a televizi a rozesmívají už několikátou generaci a na člověka, který stál prakticky na počátku toho všeho, se tak trochu zapomnělo. Přitom ten několikrát zde zmíněný gag se zrcadlem je vážně geniální. A konec krásně roztomilý. A vůbec - přišlo mi to lepší, než třeba takový Kid ze stejného roku a přitom Kid má místo mezi filmovou klasikou a o Sedmi letech neštěstí ví jen pár zasvěcených. ()
Max Linder má svoje kouzlo nejen jako průkopník grotesky, ale i jako trochu jiný typ než Chaplin, Lloyd nebo Keaton, kteří hodně gagů stavěli na akrobatických kouscích, zatímco Linder na jemnější komice, šarmantnosti a preciznosti provedení vtipu, viz. zrcadlo. Určitě budu muset zapátrat i po kratších groteskách, protože to bylo velmi dobré a přitom téměř zapomenuté. ()
Reklama