Čas žít a čas zemřít

Hodně realistické, ani vás nenapadne, že se tohle skutečně neděje, ale že je to „jen“ film. Na druhou stranu ale taky hodně subjektivní, takže poměrně těžko přístupné a proniknutelné, což pro diváka ústí v jakousi nezajímavost. Někdy až poněkud do sebe zahleděné. Množství perfektně natočených a působivých záběrů bohužel nevyvažuje jinak celkově chladnou odtažitost filmu. (13.10.2009)

V klamně obyčejném portrétu všedního života jedné čínské emigrantské rodiny v Tchaj-wanu se skrývá hluboké, osobní vyznání jejich syna a vnuka, ovlivněného nejen bolestnými ztrátami nejbližších, ale i politickou situací v zemi. Zvolna plynoucí listování režisérovým denníkem z dětství a dospívání je zprvu nenáročné a poetické, ale poté stupňovitě nabere na zdrcující síle výpovědi. (25.01.2012)

Nějak jsem si nedovedl představit, že by mě tenhle snímek mohl bavit, což se také na začátku filmu stalo. Jenže postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem hlavní postavou vtahován do děje a že se chci dívat a chci vědět, jak bude osud pokračovat v tom, jak si bude s postavami zahrávat. Musím říct, že ta jeho hra se mi líbila. Těžké i dojemné a akorát vyvážené. (05.01.2016)

Životopisná dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Celkom príjemný film, čo je tak trochu paradox, keďže je z veľkej miery aj o umieraní a o smrti, ktorá tak akosi patrí k životu. Sleduje príbeh jednej početnej rodiny na Taiwane, ktorý pôsobí veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Miestami mi trochu prekážala nedejovosť a rozvláčnosť, ale v zápätí som sa vždy nechal strhnúť dlhými podmanivými obrazmi prostredia. Okrem spomínaného rodinného módu sa film občas prepne do módu "Taiwan West Side Story", v ktorom prebieha boj pouličných gangov. Film svojim štýlom silne pripomína filmy režiséra Jasudžira Ozua (pomalé plynutie, dlhé statické zábery, téma rodiny, medzigeneračná téma). (30.06.2022)

Jeden z najmenej depresívnych filmov o umieraní a to bez akejkoľvek zbytočnej presladenej sentimentálnej vložky. Čas žiť a čas umierať je však, ako názov napovedá, aj o čase žitia, zároveň však z umiernenej réžie a ucelenosti diela vyplýva, že smrť je súčasťou života. Možno ma film uhranul aj vďaka tomu, že som v tomto smere, i keď o pár rokov neskôr, musel prežiť to, čo Ah Xiao a tak som sa do jeho kože, ale aj kože jeho rodiny, nemusel empaticky a tak trochu nasilu vžívať, ale skôr sa mi v pamäti otvárali znova rovnaké obrazy z minulosti. Je zásluhou tvorcov, že som pri tom necítil depresiu, ale skôr kľud a zmier. (19.08.2019)