poster

Čas žít a čas zemřít (festivalový název)

  • Tchaj-wan

    Tong nien wang shi

  • Tchaj-wan

    童年往事

  • anglický

    A Time to Live, a Time to Die

Drama

Tchaj-wan, 1985, 138 min

Scénář:

T'ien-wen Chu

Kamera:

Mark Lee

Zvuk:

Tu Duu-Chih
(další profese)
  • pm
    *****

    "Touhu, opatrnost" Lee Anga jsem už znala, kvůli vtipné programové změně jsem neviděla "Teroristy" Edwarda Yanga, na které jsem se pravda dost těšila, takže "Čas žít a čas zemřít" pro mne zůstává vrcholem veselské taiwanské přehlídky 2011. A vůbec bych filmy Hou Hsiao-hsiena v našich kinech uvítala mnohem spíš, než tu běžnou bídu, co nám distribuce pyšně nabízí.(28.12.2011)

  • Anderton
    ****

    Jeden z najmenej depresívnych filmov o umieraní a to bez akejkoľvek zbytočnej presladenej sentimentálnej vložky. Čas žiť a čas umierať je však, ako názov napovedá, aj o čase žitia, zároveň však z umiernenej réžie a ucelenosti diela vyplýva, že smrť je súčasťou života. Možno ma film uhranul aj vďaka tomu, že som v tomto smere, i keď o pár rokov neskôr, musel prežiť to, čo Ah Xiao a tak som sa do jeho kože, ale aj kože jeho rodiny, nemusel empaticky a tak trochu nasilu vžívať, ale skôr sa mi v pamäti otvárali znova rovnaké obrazy z minulosti. Je zásluhou tvorcov, že som pri tom necítil depresiu, ale skôr kľud a zmier.(19.8.2019)

  • Bluntman
    ****

    (KDV) (SEMINÁŘ TCHAJWANSKÉO FILMU VE VESELÍ NA MORAVOU) Z Hou Hsiao-hsienovy trilogie o dospívání jsem bohužel neviděl první (LÉTO U DĚDY, 1984) a poslední část (PRACH VE VĚTRU, 1986), ale nemyslím si, že by mě to nějak znevýhodňovalo jako diváka. Každý díl totiž vychází z autobiografických zážitků svého scenáristy, a tak zatímco u prvního dílu to byl Ču T´ien-Wen a u třetího Wu Nien-jen, kdo se nejvíce podepsali na scénáři, ČAS ŽÍT A ČAS ZEMŘÍT pojednává o Hou Hsiao-hsienově dospívání._____ Nepřekvapí tak, že je vyprávění podáváno optikou dospívajícího mužského hrdiny, který v závěru prostřednictvím svého komentáře mimo obraz shrnuje celé dění. Spíš než o autobiograficky laděné vzpomínky se sentimentální a nostalgickou hodnotou jde o vzpomínání na dobovou kinematografii, které se ČAS ŽÍT A ČAS ZEMŘÍT, jež se odehrává ve 40. letech, svou formou přizpůsobuje. Pomalu plynoucí vyprávění, statické kompozice s převažujícími velkými celky a generační tematika s problematikou úcty mladých ke starým a odchodu z města za lepším/dožití na daném místě… Hou Hsia-hsien svou inspiraci tvorbou Jasudžira Ozua nijak nezatajuje, a zde je nepřehlédnutelná. Naladit se ovšem na specifický temporytmus není zrovna nejsnažší, zvlášť v rámci Semináře tchajwanského filmu ve Veselí nad Moravou, kde bylo v jeden den promínuto sedm titulů a tento byl jako první v brzkých ranních hodinách.(31.3.2011)

  • kaylin
    ****

    Nějak jsem si nedovedl představit, že by mě tenhle snímek mohl bavit, což se také na začátku filmu stalo. Jenže postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem hlavní postavou vtahován do děje a že se chci dívat a chci vědět, jak bude osud pokračovat v tom, jak si bude s postavami zahrávat. Musím říct, že ta jeho hra se mi líbila. Těžké i dojemné a akorát vyvážené.(5.1.2016)

  • Bubble74
    *****

    V klamně obyčejném portrétu všedního života jedné čínské emigrantské rodiny v Tchaj-wanu se skrývá hluboké, osobní vyznání jejich syna a vnuka, ovlivněného nejen bolestnými ztrátami nejbližších, ale i politickou situací v zemi. Zvolna plynoucí listování režisérovým denníkem z dětství a dospívání je zprvu nenáročné a poetické, ale poté stupňovitě nabere na zdrcující síle výpovědi.(25.1.2012)