Přežili jsme Ardeny

První minuty byly naprosto unikátní a konec byl pro mne nezapomenutelný zážitek.Jinak se tam toho moc neudálo za těch necelých 90 minut.Ta paní z tou malou holčičkou zahrály perfektně. Jinak američtí uprchlíci s britem byli herecky docela rozdílní. Jsem rád, že mě ten film nezklamal a že si ho někdy zase rád pustím. Je to ale ten typ filmu, kterému pět hvězd nedám. (21.12.2009)

Dobre realisticky natočený vojnový film, ktorý sa vyhol našim kinám, to je asi dôvod prečo som ho prehliadol.Tiež jeden z filmov ktorého ovplivnil"Ryanovský" look,ale to je len dobre. Dojímavý záver, film natočený podľa skutočnej udalosti, ktorému sa dá veriť a hlavne myšlienka, že aj Nemci sú ľudia "len nosia inú uniformu".70%. (11.02.2009)

Kdo tvrdí, že si během hodiny a půl vytvořil vztah alespoň k jedné z postav, lže. Film produkovala nejlepší počítačová hra, která vytváří příběhy z války. Ty jsou plné akce a kulek, jenže tady se člověk první hodinu skoro žádné nedočkal. Už úvodní masakr byl trapně odbytý. Asi nezbyly prachy na kompars, ale vidět jak padá k zemi 5 chlápků, kteří mají vytvořit pocit zoufalství, není moc dobré. Musel jsem se hodně držet, abych neusl. Závěrečná půl hodinka mě sice probrala, ale sakra, vždyť člověku bylo uplně jedno, jestli tam všichni chcípnou, nebo se zachrání. (28.09.2008)

A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být, řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? Přežili jsme Ardeny je na své téma velmi špatně zpracovaný snímek. Měl jsem pocit, že natáčení probíhalo tímto způsobem: Nějakou dobu se putovalo lesem, natáčelo se, vojáci se trochu bavili, pak si režisér řekl, že to začíná být nudné a rozhodl se přidat na pár minut nový prvek (první skrýš, druhá skrýš, nová osoba...) a opět se šlo. Faktu, že se jedná o vojáky jsem nevěřil a nezačal jsem mu věřit ani na konci, spíše jsem měl pocit, že se jedná o skupinku znuděných a zbloudilých myslivců, kteří prožívají jeden "žůžový" den. Celou hodinu se film plazí - div neumře - od ničeho nikam. Vůbec nic se neděje, ba dokonce pokud se něco stane, buď jsme to již viděli nebo nám to tvůrci za okamžik ještě zopakují. Jedná-li se o zajímavou myšlenku, tak nejspíš jen proto, že něco tak dementního jste nečekali. Občasné repete kostelové akce je nadmíru nepochopitelné. Vidiny pana "nikdy nestřílím vedle" působily směšným dojmem, jako by celý ten nápad vznikl omylem (strašidelný přechod před kamerou - že by se někdo spletl a omylem tam prošel?; rodinka - diváci se přišli podívat jak se natáčí film?), ale což, režisérovi to přišlo dobré, tak to tam zanechal. Na psychologický film tomu totiž chybí nějaké téma, které by bylo zpracováno. Je tu sice několik náznaků, ale ani jeden nikam nevedou. No což, po hodině konečně přijde něco jako náznak akce a film se konečně pohne a začne alespoň trochu utíkat. Konflikt není nijak dokonalý, ale rozhodně se jedná o osvobození z předchozího odpadového utrpení. A vlastně ano, docela mě bavil. Příjemná lokace (zídka, sníh...) mi totiž velmi připomněla radostná léta, kdy jsem hrál Medal of Honor. Nakonec tahle vyblitá podívaná přeci jen něco málo ukáže, přesto se však jedná o zoufale mdlý snímek, který nikomu nemohu doporučit. (01.12.2007)

Tohle spíše povídání než válčení je celkem snesitelné, i když právě akční scény mohou některým divákům asi docela chybět. Ale snímek se alespoň snaží něco říct. A i když to tak úplně nevyjde, tak se na to dá dívat bez toho, abyste se nějak moc nudili. Docela se ale divím, že jsou ještě další dva filmy. (17.03.2015)