Metallica: Some kind of monster

Tak přesně takhle si představuju dokument o hudební kapele... ne jen sérii rozhovorů, ale sondu do jejich soukromí, psychiky... prostě odhalit hudebníky se vším všudy. Zprvu jsem se bála dlouhé stopáže, ale pak jsem si přála, aby film nikdy neskončil. Přestože jsem doposud Metallicu poslouchala jen okrajově, tenhle dokument mě naprosto dostal a já si ty chlapíky, i s jejich egoismem zamilovala. Teď tu poslouchám jejich poslední album (o jehož nahrávání dokument je) a chystám se na pražský koncert. Ještě včera mě ani ve snu nenapadlo, že bych si mohla jen z dokumentu nějakou skupinu tolik zamilovat. Úžasné a naprosto dokonalé, možná nejpoutavější dokument, jaký byl natočen, alespoň pro mne. Lars Ulrich rulez:-) (07.06.2004)

V druhé polovině osmdesátých let duněla první tři alba Metallicy takřka denně v mých uších, avšak později se zvuk kapely s mými potřebami poněkud rozešel. Ani jinak docela slušné album St. Anger ze mne již fanatického fanouška kapely neučinilo. Sledovat problémy jeho vzniku bylo vcelku zajímavé, ale trio milionářů mne tak nějak nepřesvědčilo o tom, že "upřímnost před kamerou" není trochu přehrávaná. Abych jen nehaněl, tak každý záblesk živého hraní má své kouzlo, Larsův otec je parádně upřímný týpek a hledání nového basáka mělo tu správnou šťávu. (27.12.2011)

Ale picu uzenu dobre... pozeral som sa na chlapikov, ktorych som mal v oblube a teraz vidim, ze Hetfield je prijebany curak, ktory len hovori o svojich pocitoch a clovek caka kym sa rozplace, Ulrich je nenazrany chuj, ktory sere na posolstvo Metallici a najradsej by hral posrany POP. Hammett len sedi a pozera a prosi boha pana, aby sa uz rodicia Lars a Jimmy nehadali a on si mohol hrat svoje sola. Jediny normalny je tam Newsted, ktory urobil dobre ze odisiel. Z legendy sa stala banda uplakanych kokotkov, ktorych rozmaznali prachy... (18.08.2015)

Výtečný dokument o hlubokém pohledu na nefungující kapelu. Sociální analýza a vzájemné navazování pošramocených vztahů! Netušil jsem, že i člověku samotnému může něco dokument předat a to nemusíte ani poslouchat Metallicu, protože je samo o sobě zajímavý jen pozorovat. Vše je tak sugestivní a přirozené, jakoby jste se sami cítili součástí. Před shlédnutím jsem vlastně ani takový fanda Metallicy nebyl, natož aby jsem znal jejich alba a měl je naposlouchané. Ovšem poté jsem všechno napravil a nejvíc si cením hlavně prvních čtyř záseků v diskografii. Na tu dobu to muselo být opravdu nadčasové a tu sílu jsem si uvědomil nejvíc na Sonisphere festivalu. (16.08.2013)

V podobných filmech je vždy klíčová otázka autenticity, zahrát, a třeba špatně, lze leccos. Myslím si, že ani tady nemají autoři úplně čisté svědomí, některé dialogy vyznívají dost zrekonstruovaně (dotočeně). Převážná většina však autenticky působí a dohromady skládá unikátní portrét hudební skupiny žijící a tvořící pod obrovským tlakem vlastní výjimečnosti i vnějších okolností. Dokument skvěle dokládá rozpor mezi požadavkem na sílu individualit a smutnou skutečností, že hudební skupina hrající první ligu s jednou individualitou nevystačí a s každou další individualitou si přináší rozsáhlou třecí plochu pro všechny budoucí konflikty. Pro někoho je film trochu dlouhý, ale osobně nevím, co vynechat, aby mi nepřišel nekompletní..... (29.07.2006)