Metallica: Some kind of monster

První půlka stála za houby. Dívat se na bandu lidí, kterým peníze a sláva očividně hodně narušily psychiku, jak sedí v jedné místnosti s psychoterapeutem a hádají se na mém fanouškovství moc nepřidalo. Druhá půlka už je na tom lepší. Možná proto, že se Hetfield vrátil z léčení, inu s alkoholiky je těžké pořízení. A konečně se přestali hádat a začali tvořit to oč tu běží METAL! (03.07.2011)

I rockeři mají své dny. A někteří, třebas takový Lars Ulrich, mají JENOM své dny. Mít v kapele tuhle ukňouranou vztahovačnou primadonu je vážně za odměnu. Na druhou stranu, bez něj by byla Metallica poloviční a ‘Some Kind Of Monster‘ výrazně méně zábavnější. Stupidní hádky, k posrání klidnej cvokař, odvykačky, boj s Napsterem, výchova potomstva, tvůrčí krizovka i krkolomné hledání náhrady na věčně problematický post basáka – zkrátka je vidět, že album ‘St. Anger‘ se rodilo v hodně těžkých bolestech a fakt, že jste rocková hvězda, Vám na Vaší cestě životem nemusí být vždycky nutně ku prospěchu. Ačkoliv uznávám, že celej ten nablejskanej kolotoč slávy, peněz a chlastu je dost pádnej argument pro to založit v garáži vlastní kapelu a poohlédnout se v telefonním seznamu po čísle na nějakýho hodně dobrýho psychoterapeuta… :-) (12.09.2012)

Metallicu miluju z celého srdce, ale jsem zároveň nohama pevně na zemi a vím, co takové hraní v kapele obnáší...Určitě se neřadím mezi fanatiky, čili velké plus za poskytnutí prostoru bývalým členům Metly a jejich názor na odchod z ní (hlavně u Davea jsem při dialogu s Larsem skoro nedýchal). Dalším plusem je určitě poodkrytí soukromí jednotlivých členů a nesmí chybět ani solidní dávka materiálu ze samotného nahrávání alba. Klíčovým bodem byla určitě doba, ve které byl dokument pořízen. Nejtemnější období celé kapely, která je rozhádaná, odchází jim basák, najímá si terapeuta a frontman se vydává na léčení. Některé rozhovory mají opravdu hloubku a špičkování mezi Larsem a Jamesem je někdy dost ostré. Celou dobu jsem stál za Larsem. Za jeho názory...na hudbu, přátelství, fungování v kapele. Není to bůhvíjaký master na bicí, ale to on je srdcem kapely. Výborný dokument, který nejen, že je atraktivní svým obsahem, ale také dokáže zaujmout filmovou řečí. [Přesná stopáž: 140 min] (02.02.2011)

Pripadalo mi to ako trochu zvláštny druh reality šou a mám z toho celého trochu zmiešané pocity. Nový album od Metallicy som vnímal, no ako štrnásťročný fagan som ju ani moc nepočúval, ani mi príliš neprirástol tento nový zvuk k srdcu. Teraz s odstupom času si vravím, že to nie je až také zlé. Nezhody v kapele mi trochu pripomínali moju vlastnú bandu, hoci si neviem celkom živo predstaviť, že by sme sa o dvadsať rokov dokázali takto hašteriť a vlastne sa navzájom vôbec nepoznať. Príde mi to fakt trochu pritiahnuté za vlasy, hoci peniaze, drogy a alkohol určite vedia spraviť svoje. Celkové hodnotenie z filmu je ale pozitívne. Opäť som o niečo múdrejší. (18.07.2012)

Dokument je skutečně na velmi slušné úrovni. Problém je, ale v tom, že Metallica se v rámci svého "umění" klasicky zaprodala komercionalizaci. A proslovy jako, že se jedná o nejlepší metalovou kapelu všech dob mě dohání k šílenství. Vždyť se jedná jen o laciný poprock. Z toho se už nikdy nevyhrabou (i když chtějí). Je to škoda. Když si třeba vzpomenu na kultovní album Master of Puppets. (24.05.2007)