Samaritánka

Samaritánku jsem poprvé viděl na podzim 2006 v rámci pražského Febiofestu, kdy mnou tento film hluboce otřásl. (To se ještě psaly časy, kdy pro mě jméno Kim Ki-duk bylo zcela neznámé a kdy jsem nebyl připraven na neobyčejnou krutost jeho filmů - to až později, kdy jsem nakoukal hromadu mnohem drsnějších filmů a kdy jsem se rovněž seznámil s Kim Ki-Dukovou další režijní tvorbou, jsem seznal, že Samaritánka se v tomto ohledu ještě drží relativně při zemi). Při novém zhlédnutí jsem si film vyloženě užíval, zbaven své dřívější, řekněme, divácké nezkušenosti - a naplno si vychutnal ten krásně vystavěný příběh o několika postavách, kterým se navždy změní život kvůli prostituci. V tomto ohledu je pro mě Samaritánka dost možná jediným mně známým filmem, který viní v první řadě muže - a to zcela nekompromisním způsobem. To oni vytváří poptávku po sexu za peníze a udržují v chodu celý ten špinavý obchod, který ničí lidské osudy, čímž mj. uvedou v chod i řetězec nešťastných událostí v tomto filmu. Samaritánka může vzdáleně připomenout film Děvčátko, Kim Ki-duk pro mě ale ve filmové tematizaci prostituce zašel umělecky mnohem dál a přiblížil se vrcholu. Jeho film evokuje přehršel emocí a závěrečný záběr nejde dostat z hlavy - jaká filmová krása, jaká výjimečná katarze! Skvostný asijský film, který bych mohl vidět znovu a znovu. (17.03.2015)

Po filmu „Drsňák“ další zvláštně zpracované téma prostituce. Dvě školačky, ta jedna vydělává a dokonce jí to baví. A druhá sjednává schůzky, drží kasu a dává pozor na policejní kontroly. Po té, co „ta v terénu“ vyskočí před policií z okna a následně umírá, vydává se její přítelkyně po stopách klientů s jedním zásadním rozdílem, za sexuální službu si nejenom nic neúčtuje, ale naopak vrací již dříve vydělané peníze. Holčička, která doma spí s plyšovým medvědem a přes den dělá muže „šťastné“.. a její bezradný otec, který potřebuje vybít to své zoufalství, které před dcerou skrývá. Ki-duk Kim mě často svým pohledem na svět děsí, vždy překvapuje, ale i podivně přitahuje. P.S. Nádherný záběr na posezení v parku vedle šesti modrých sedících soch. (11.12.2005)

První polovina je čiré utrpení ve kterém se dvě ochotnické herečky snaží popasovat se svými rolemi v příběhu jehož naivita by byla roztomilá a osvěžující kdyby šlo opravdu o nadsázku a ne znouzictnost.. Jakš takš to vybalancovává humor a druhá polovina která alespoň sklouzne do poetického, melancholic-dramatu á la kitanův Hana-bi (akorát, že Hana-bi byl asi o 12levelů ve všech směrech působivější).... Fakt nevím kde je jaká drsnost a co mělo jako vyvolat nějaké emoce? Dětská prostituce tady vyznívá jako čistě vykonstruovaný problém moralistů, protože holky naráží na poměrně slušné týpky, sex si podle všeho docela užívají a jediný problém je jen v té věkové hranici stanovené zákonem. Jestli byl Kimův záměr být právě v tomhle kontroverzní (že tuhle problematiku nastřelí takhle ambivalentně), tak si domyslete možná jednu hvězdu navíc, ale osobně mám spíš pocit, že chtěl být varovný ale nedokázal to správně podat... Tentokrát prostě v kim Ki dukovi nedokážu najít cokoliv co by mě zásadněji oslovilo... (24.08.2019)

Z filmů od KIM Ki-duka, které jsem viděl, se mi Samaritánka líbila nejméně. Není ani obrazově poetická jako Ostrov nebo Jaro, léto, podzim, zima, a jaro, ani tak krutá a syrová jako Pobřežní hlídka. Chybělo zde něco, co by mě chytlo natolik, abych ten film více prožil, nebo ho chtěl vidět znovu. Alespoň, že téma "vykoupení" je originální. 65% (11.07.2004)

Scénář: Ki-duk Kim .. IV. Můj čtvrtý Ki-duk Kim a první čtyřhvězdičkové hodnocení. Konečně, film je uvěřitelný, postavy spolu mluví, nejednají nereálně či jinak nelogicky. Příběh vypráví o dvou školních kamarádkách, které si vydělávají na vysněný let do Evropy prostitucí. Yeo-jin se stará o tu administrativní část věci, Jae-young o samotné styky s muži. Vše funguje víceméně bez problému, až do dne, kdy po nehodě jedna z dívek zemře. Následně na to se Yeo-jin rozhodne všechny vydělané peníze vrátit, jelikož společný sen se rozplynul. Vše jde podle jejího plánu, bohužel na její aktivitu přijde její otec. V tuto chvíli film získává další rozměr a ke konci, zejména prostředím, mírně připomene Sympathy for Mr. Vengeance. Myšlenek lze ve filmu najít několik, stejně tak protikladů jako je štěstí, porozumění, beznaděj, zoufalství či morálních poselství. Po formální stránce snímek nezaostává za předešlou tvorbou. Kamera je špičková, kompozice obrazů propracovaná a hudba líbivá. Jako celek podmanivé a hluboké. Poprvé co mi Ki-duk Kim něco svým filmem dal. (13.03.2006)