Samaritánka
-
Samaria
-
사마리아
-
Samaritan Girl
-
Samaritánka
Drama / Poetický
Jižní Korea, 2004, 95 min
Drama / Poetický
Jižní Korea, 2004, 95 min
V kinech
od:
Matty
Chování postav v Samaritánce není příliš logické. Dívka opovrhující prostitucí se sama stane prostitutkou? Dosud v klidu a míru žijící otec brutálně zabije muže, který využil „dobročinnosti“ jeho dcery? To už je i reálný svět takhle deformovaný? Nevěřím. Formálně všední, nebýt pár scén přímo šedivý snímek je neveselým podobenstvím. Dokážeme ještě oddělit dobré od zlého? Osobní od cizího? Důležité od nedůležitého? Jak uniknou ze života ve lži? Další lží? Největším problémem Samaritánky je důsledné obcházení čehokoliv konkrétního, soustředěnost výhradně na věci víceznačné a svou víceznačností provokující. Z devadesátiminutových úvah během koukání na bílou zeď byste byli podobně moudří. Jenom by tomu chyběl prvotní impuls, který vás nasměruje patřičným směrem, naladí na správnou vlnu. S podobným trendem do budoucna bych příště volil raději procházku lesem než nový film Kim Ki-duka. 70% Zajímavé komentáře: Radko, Tommy987, wipeout, Potrublo(21.12.2007)
Lynn
Prvních 30 minut jsem se bála, že mě tentokrát Kim zklame, ale jakmile se na scéně objevil otec hlavní hrdinky a příběh dostal dramatický spád, opět jsem byla vtažena do brutálního a přitom poetického Kimova světa a z kina odešla v podivné směsici pocitů a nálad, čili přesně v tom rozpoložení, kvůli kterému Kimovy filmy miluju. Snad nikdy nepochopím, jak to Mistr dělá, ale jeho dlouhé záběry bez jediného dialogu (ačkoli v tomto filmu jich bylo méně než například v hodně meditativním "Jaro, léto, podzim, zima...a jaro") nejsou ani na chvilku nudné, že by člověka uspávaly jako tomu je v mnoha evropských filmech, kde tříminutová scéna bez jediného střihu funguje jako uspávadlo dokonale. Další věc hodna obdivu - každý čin postav je vlastně jakýmsi malým rituálem (například v "Samaritánce" vztah k deníku) - co by ostatní režiséři natočili jako obyčejný detail, který ve filmu nemá žádné dějotvorné místo a je tu jaksi mimochodem, to Kim natočí tak vytříbeně, precizně,...dokonale. Jeho vizuální styl je dechberoucí, každý sebemenší detail má ve filmu místo a pomáhá složit jemnou skládanku vztahů jednotlivých postav, a kdyby chyběl byť jediný dílek, celá ta skládanka by se rozsypala. U "Samaritánky" se mi též zdá, že si je Kim Ki-duk ve vztahu ke své hlavní hrdince poměrně dost podobný s Larsem von Trierem. I u něj se setkáváme s tím, že je hrdinka jakousi samaritánkou, často různým způsobem zneužívána, jediný rozdíl vidím v tom, že zatímco u Larse končí hrdinky většinou definitivně odchodem (ať už smrtí či jakkoli jinak se dá odchod chápat), u Kima vždy nacházíme naději a volnější konec.(27.8.2006)
swamp
Vždy, když mám vidět další z Kim Ki-dukových filmů, říkám si, že už mě nemůže nic překvapit. Vždy se mýlím..a jsem tomu rád. :) Tentokrát jsem ovšem tak překvapen nebyl. Ano, pár surových záběrů, které režisér v žádném případě nevyužívá samoúčelně, vás dostane, ale ve srovnání s jinými jeho filmy není Samaria tolik šokující a překvapivá. I přesto ovšem značným způsobem vyčnívá nad běžnou americkou produkci.(15.9.2006)
Damiel
Kim Ki-duk prostě netočí podprůměrné filmy. Opět tady máme naprosto netuctový příběh, kde zvraty nejsou tak, jak je divák navyklý je tušit. Dostala mě emocionální stránka, ta scéna, jak zničený otec vezme k uchu mobil a ozve se hlas... ta je pro mě vrcholem. Vynikající herecké výkony umocňuje skvělá pointa.(10.8.2006)
stilgar1
Rešisér Kim je zdá se uvězněn v neustálém zobrazování bolestné rozdílnosti v myšlení žen a mužů. Téměř v každém jeho filmu jde jen o poukázání na pluralitu v myšlení lidí. Ano, poprvé je to výborné, v dalších případech je to ještě stravitelné (vzhledem k rozmanitosti příběhů), ovšem později už to začne nudit, protože zjistíte, že už to přestává být originální. Kim je dobrý režisér, ale potřeboval by nějaký nový nápad.(14.2.2009)