Obsahy(1)
Uzavřený Grímur je muž okolo čtyřicítky, který se dobrovolně izoluje mezi čtyřmi stěnami svého bytu a jen těžko navazuje nová přátelství. Má však zjevný talent a zdá se, že malování je pro něho nejen potěšením, ale také jistou terapií. Pronásledují ho totiž traumatizující vzpomínky a díky kresbám se vrací do dětství, jež prožil v malebném islandském městečku na pobřeží. Otec vyjížděl na moře jako rybář, maminka se láskyplně starala o celou rodinu a mladší sestra Gottina byla jeho nejbližší kamarádkou. Talentovaný Grímur zachycoval okolní svět tužkou na papír a jeho obrázky jako by předjímaly budoucí události. Tragické události. Kvůli tomu, co prožil jako chlapec, si dospělý Grímur neví rady s vlastním životem a musí se vydat proti proudu času, aby konečně uzavřel bolestnou kapitolu svého dětství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Podivné, jak si osud dovede pohrávat s našimi životy. Vše, co Grímur prožil během svého dětství, a co si archivoval na svých lehce surrealistických kresbách, se projikovalo do jeho příštího života a determinovalo jeho chování. Na filmu je jasně vidět, jak se v našich životních postojích zračí dílem genetická predisposice, dílem pak vnější vlivy. Tragické peripetie, kterým byl vystaven v mladém věku, způsobily jeho poněkud bázlivé vystupování ve věku pozdějším. Svému osudu se však vzepřel a dveře za svou minulostí nakonec zavřel. ()
Kdybych měla shrnout pocity z filmu, tak byly roztříštěné jak vlny o skály v islandském fjordu. A to přitom miluju severské filmy, jen s tím Islandem vedu neustále urputný boj. Celý příběh byl předložen formou prolínáním dvou časových rovin, což mně normálně vůbec nevadí, ale tady mně to nějak nesedlo a navíc byly některé momenty až moc absurdní. SPOILER: scéna kdy jde Grímur se sestrou na návštěvu k Álmúr, silně připomínala Jeníčka a Mařenku v perníkové chaloupce. To jsem nepřekousla - KONEC SPOILERU. Nepřirozenost některých hereckých projevů tomu také moc nepřidala a tak sice se smutkem, ale víc než trojka to nebude. ()
Plakát k filmu by možná spíše napovídal, že jde o jakýsi kriminální thriller. Ve skutečnosti se jedná o severské drama v pomalém tempu, pojednávající o muži středního věku, který si moc dobře neví rady se svým současným životem a zejména s momentální životní situací. ve které se ocitl. Ve vzpomínkách se vrací do dětství, které prožil se svými rodiči a sestrou na venkově. Není zde přímá dějová linka, naopak vše se dozvídáme pomalu a pomocí fragmentů vzpomínek a náznaků si dáváme postupně dohromady to nejdůležitější, co pomáhalo utvářet osobní rysy a motivy jednání hlavní postavy, včetně uvědomění si svých neobyčejných schopností a prožití jedné tragédie. Východisko snad lze nalézt v umění... Velmi citlivě podáno. ()
Zaujal mě Ingvar Eggert Sigurrðsson na plakátě. Zaujal mě příběh a zaujalo mě především to, že tenhle film má na svědomí především islandská produkce. Zaujalo mě to ale zřejmě proto, aby mě výsledný dojem maximálně zklamal. Aby mě zklamal Ingvar, ale i příběh a jeho průběh. Jediné, co tak na filmu zbylo, je samotná krajina, která je prostě a jednoduše nezaměnitelná. ()
Severské drama jako řemen, příběh introvertního Grímura mě vtáhnul na první dobrou, postaral se o to výborný Ingvar Sigurðsson a jedním dechem dodávám, že se mi líbila i jeho dětská verze ve ztvárnění Áslákura Ingvarssona.. Prolínání dvou časových rovin mě vůbec nerušilo, byla jsem totiž zvědavá i napnutá, jak se to vysvětlí a hlavně jak to celé dopadne.. Zajímavé kresby, nádherný klavír, podmanivá atmosféra.. ()
Galerie (39)
Photo © Icelandic Film
Zajímavosti (1)
- Ve vzpomínkách na své dětství je malý Grímur neuvěřitelně podobný tomu velkému. Je to tím, že jej i jeho sestru hrají děti hlavního představitele Ingvara Eggerta Sigurðssona. (Zmiu)
Reklama