Režie:
Jakov ProtazanovObsahy(1)
V severských reáliích se tady pohybuje trojice hrdinů - manželský pár a spolu s nimi žijící pastor, jejichž vztahy s příchodem tajemného neznámého nabývají nové podoby. Pro ilustraci připomeňme vypjatou scénu, v níž rozpolcený pastor překryje obraz Madony s dítětem portrétem Satana a padne do náruče bratrovy ženy. Tato kombinace Fausta, Šarlatového písmene a ibsenovského dramatu stojí na počátku Mozžuchinova démonického období. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Během Plesajícího satana mé hororové srdce nezaplesalo ani jednou, jelikož místo slibovaného hororu vidělo tuze nezáživnou podívanou, z které mi utkvěl v paměti pouze křečí mimického svalstva postižený Satan. ()
Milé překvapení i ve srovnání s ostatní soudobou tvorbou. Jedná se o dva příběhy, kdy do života přísného pastora vstoupí satan, který ovlivní jeho život i život jeho syna. Zprvu se jedná o oživení jejich konání, jednají více jako lidé, ale nakonec skončí špatně. Určitě tomu pomohl i hudební doprovod, který v druhé části vytvářel dobré napětí. ()
Po Pikové dámě další povedený démonický epos vynikajícího tvůrce Protazanova. Opět pracuje se svou tradiční družinou: skvělým Ivanem Mozžuchinem a neméně skvělou (i když pohříchu ošklivou) Věrou Orlovou. Tvůrci skvěle pracují s kamerou (i v exteriéru, což na rok 1917 není samozřejmostí ani náhodou), film proto obsahuje nesmírně silné výjevy a skutečně démonické scény. Extra se povedla samotná titulní postava Satana, jeho namaskování budí odpor i po skoro sto letech. Zbytek ansámblu ale hraje dost teatrálně, v Rusku holt v té době ještě neměli dostatek kvalitních herců, proto přehrávané divadelní kreace ostatních dost ruší a film celkem kazí. Navíc jsou pořádně rusky oškliví. Závěr naštěstí vynahrazuje i atmosféru, která se někam vytratila, a dojem tak zůstává velmi zvláštní. V tom pozitivním smyslu. ()
Príchodom pocestného film začal mať takú démonickú chuť. Parádne je tu znázornené diabolské pokušenie, či si kňaz alebo normálny človek, diablovi sa dá ťažko odolať, a to zistili aj postavy z tohoto filmu a aj keď tu nieje až tak veľa slov, o všetkom vypovedajú výrazy tváre hlavných postáv. Hudba bola stále ta istá, monotónna a po čase ma začala značne otravovať, keby tam bol normálny zvuk a začala by znieť ,,hymna víťazstva˝, ako ju hral samotný diabol, to by už bolo iné, ale takto mi to pokazilo celkový dojem. Stvárnenie diabla bolo démonické a kamera bola tiež na urovni. Filmu by pomohlo keby nebol nemí, bol by záživnejší, zobrazených dialogov bolo veľmi málo, nebudem to už naťahovať, za 3*. ()
Film tvoří dva ucelené díly, kdy každý z nich má svůj uzavřený dějový oblouk. Druhá část na první jen velmi volně navazuje, přestože obsahuje krátkou dějovou reminiscenci dílu prvního. Příběh o pokušení mě příliš nebavil. Užíval jsem si ovšem výtečné formální zpracování, kdy si hlavně působivé svícení a hloubka obrazu zaslouží absolutorium. Děj filmu je zpracován suverénně a velmi přehledně. Lehké přehrávání a výrazné líčení do pochmurné atmosféry filmu sedělo výborně. Dvojrole Ivana Mozžuchina, s řadou hereckých poloh, vskutku pamětihodná. ()
Reklama