Pohádky o mašinkách

Nepřekonatelný Večerníček o mašinkách, panu Blahošovi, Pepíčkovi, nejvyšším panu železničáři a černokněžníku Zababovi v nezapomenutelném podání vypravěče Vladimíra Ráže. Jediné, co mě vždycky jako kluka mrzelo, byl konec dílu vždy jakoby uprostřed rozvyprávěného příběhu. Pro pokračování jsem pak skoro nemohl dospat. :-) Pokaždé, když si na tento Večerníček vzpomenu, si říkám, jaké jsme vlastně měli velké štěstí, že jsme mohli vyrůst na takových laskavých pohádkách a ne na podobných nestvůrnostech jako třeba Teleblbís. (26.02.2012)

Asi pro většinu kluků byl toto večerníček číslo jedna. Mašinky, tajemství vyhýbky na Smíchovském nádraží, černokněžník Zababa a malý Pepíček, který měl rád vláčky. Vladimír Ráž a jeho klidný a příjemný hlas dodal večerníčku působivou atmosféru pohádky s několika mravními ponaučeními. Jak já díky tomu chtěl dělat v dospělosti vyhýbkáře :)) (21.02.2007)

Rodiče mi pořád říkali, že z těch vláčků vyrostu, ale postupem času zjišťují, že je to čím dál horší. Parní lokomotivy z depa na Smíchově, moudrý pan Blahoš, nejdelší parostroj s hromadou náprav od černokněžníka Zababy a v neposlední řadě jeho futuristické náčtrky hnacích vozidel. Hlas pana Ráže mi imponuje dodnes, srovnat se dá možná s Radovanem Lukavským. A kdoví, jestli mě "railmánie" nechytla z tohoto úžasného večerníčku. (16.12.2006)

Tato pohádka má jedinou nevýhodu, a to, že bez znalosti prvních dílů vám ty následující nebudou moc dávat smysl. Čímž jsem trpěl v dětství, protože jsem se k tomu opakovaně dostával nějak od prostředka. Ale i přesto jsem tento seriál miloval a i v dospělosti jsem se na něj s dětmi rád kouknul. Dodnes je pro mě představa výhybky, která se přehodí jenom o úplňku a vede někam na tajemné místo, jednou z nejvíc fascinujících, tajemných a mysteriózních. (27.09.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-) (06.03.2016)