Pohádky o mašinkách

Pamatuju si jak mě fascinoval díl o mašince která jela sklidit úrodu na pole na které nevedly koleje. Železničáři to vyřešili jednoduše, rozebrali trať za vlakem a znovu ji postavili před ním. Co na tom že se cesta protáhla až do zimy, hlavně že úkol splnili. Občas když sedím v rychlíku který neplánovaně zastavil někde uprostřed polí, tak si říkám, jestli se České Dráhy tou pohádkou nenechaly inspirovat. (12.02.2014)

Asi pro většinu kluků byl toto večerníček číslo jedna. Mašinky, tajemství vyhýbky na Smíchovském nádraží, černokněžník Zababa a malý Pepíček, který měl rád vláčky. Vladimír Ráž a jeho klidný a příjemný hlas dodal večerníčku působivou atmosféru pohádky s několika mravními ponaučeními. Jak já díky tomu chtěl dělat v dospělosti vyhýbkáře :)) (21.02.2007)

Je neuvěřitelné, jak stále krásně učínkuje v době pendolín na naše malé (a na mně!) tahle série příběhů o panu Blahošovi, nejvyšším panu železničáři a kouzelníku Zababy ze Zababova. Možná díky těmto pohádkám bude děti jednadvacátého století stále vědět jak vypadají parní mašinky (tedy ty, kterým je rodiče naživo ještě neukázaly). A přiznám se, že vznik seriálu bych v klidu posunul nějkam do šedesátých/sedmdesátých let a ne do roku 1987 !!! Ačkoliv se jedná o kreslené příběhy, na člověka až neskutečně dýchnou slova jako - výtopny, depa, staré Smíchovské nádraží... Samozřejmě nelze opomenout magický líbezný hlas pana Vladimíra Ráže, který nás pohádkami provází... Jakoby člověk cítil ten zvláštní pach z kouře po hořícím uhlí... Pohádky o mašinkách patří rozhodně mezi naše nejkrásnější pohádky a večerníčky. * * * * (24.04.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-) (06.03.2016)

Tato pohádka má jedinou nevýhodu, a to, že bez znalosti prvních dílů vám ty následující nebudou moc dávat smysl. Čímž jsem trpěl v dětství, protože jsem se k tomu opakovaně dostával nějak od prostředka. Ale i přesto jsem tento seriál miloval a i v dospělosti jsem se na něj s dětmi rád kouknul. Dodnes je pro mě představa výhybky, která se přehodí jenom o úplňku a vede někam na tajemné místo, jednou z nejvíc fascinujících, tajemných a mysteriózních. (27.09.2023)