Spøgelsestoget

„Tuto teorii musím zavrhnout, protože zaměstnancům agentury je zakázáno pokračovat v práci po nástupu do důchodu a po smrti teprve!“  Tahle velmi zábavná smršť dialogů, gagů, svérázných postav a absurdních situací na pozadí napínavé mysteriózní zápletky mě dostala a úplně se mi trefila do noty. V nejedné scéně jsem měl díky celkovému stylu pocit, jakobych sledoval komedii Jeana-Pierra Mockyho (aniž bych ale měl dojem nějaké kopie), který pokud náhodou tento Vlak duchů uviděl, tak si říkám, že se jeho dánským tvůrcům musel snad i poklonit. :) Plakát a žánr rodinný trošku od pohledu klamou a IMDb (kde je film výstižně zařazen i do dalších dvou žánrů, pozor! :)) jsem předem nezkoumal, takže mě čekalo i nebývale žánrové překvapení s jedinečnou atmosférou, která krásně snoubila lehce strašidelné tajemno s groteskní hravostí. Hodně jsem si pochutnal na výtvarném provedení se stylovými retro kostýmy a vizuálem nočních scén, stejně tak na vtipných detailech a nápadech včetně jedinečných vedlejších postav, jakými je dvojice elegantně oděných němých sluhů v nádražní budově nebo třeba Passerův mini dvojník v podobě loutky, dojde také na zábavnou akci na kolejích a dokonce i noční zvířectvo v podobě drobných plazů a bodré sovy tu zasahuje (BTW, už jste viděli někdy regulérně opilou sovu?). Hlasitě jsem se bavil na grimasách Dircha Passera uprostřed nebezpečí, možná ještě více hltal daleko úspornější suchou komiku Prebena Kaase a celkový dojem dopadl nad očekávání. // Je to náhoda či oblíbený záměr, že se další retro komedie odehrává na přelomu 19. a 20. století, éry počátků kinematografie, a zároveň v prostředí železnice s vlastní verzí příchodu vlaku na začátku filmu? :-) [90%] (26.10.2023)