poster

Depeche Mode: Devotional

Dokumentární / Hudební

USA, 1993

Režie:

Anton Corbijn

Kamera:

Steven Chivers
  • MM_Ramone
    ****

    Vždy som bol blázon do rockovej hudby. Preto novoromantická, popová scéna išla mimo mňa. Ale takú veličinu akou boli Depeche Mode sa prehliadnúť nedalo. Výnimočná kapela. Atmosferické, rytmické, syntetické melódie s charismatickým spevom Davida Gahama. Kto by to nepoznal? DVD "Depeche Mode: Devotion" je záznam ich koncertu z roku 1993. V čase, kedy boli na vrchole svojej dlhej kariery. Obrovské pódium, veľkoplošné obrazovky, super projekcia, dokonalé osvetlenie, čistý zvuk. Výborný koncert. Martin Gore * David Gahan * Andrew Fletcher * Alan Wilder * DM ****(3.1.2011)

  • Kass

    Mé nejoblíbenější dílo Antona Corbijna pro Depeche Mode. Turné "Devotional" mělo na kapelu, zmítanou vnitřními démony, sebezničující dopad. Tohle se díky sugestivně pojaté stage, tonoucí ve hře barev a obrazů, podařilo jaksi magicky zachytit a dalo tím vzniknout něčemu jedinečnému. Uhlazenost vystřídala špína. Můžete to milovat. Můžete to nenávidět. Ale těžko vás to ponechá netečným. Říká se tomu umění.(19.11.2011)

  • nevermore
    *****

    Devotional je moje nejoblíbenější živé vystoupení DM. Gahan ve vynikající hlasové formě, Antonyho koncertní projekce považuji rovněž za vrchol a mimo to mám prostě nejradši nejtemnější album Songs of Faith and Devotion, které dalo za vznik tomuto turné. Je to zkrátka vrchol a to koncertům dávám většinou jen 4 ****. VRCHOL: RUSH, IN YOU ROOM, NEVER LET ME DOWN AGAIN___________________ Teď ke komentu uživatelky Bebacek_________________ : 1) Ty hvězdičky tady museli naklikat zarytí depešáci, jinak to nevidím.... Ovšemže to naklikali, kteří k té hudbě mají nějak blízko, nebo se jim aspoň trochu někde líbila tak, že skupině věnovali zhlédnutí DVD, (zarytí hopeři nebo zarytí metaláci by tomu asi čas nevěnovali, cos čekala?!) 2) ..."3 šašci mačkají klávesy".... DM byla/je primárně synthpopová kapela, mají snad hrát na džambe bubínky, violoncella nebo sitaru? Je to stejně hloupý výkřik do tmy jako bych řekl: "po většinu koncertu tam Muse/Radiohead/Metallica/(dosaď si co chceš) jen brnkali na kytary"..., hrají styl, který je založený na syntetizátorech a kvůli kterému tam přišlo tolik lidí. Jak absurdní!! 3) ...Gahanův ... do sebe zahleděný projev..... nic tak do sebe zahleděného tady nepozoruju, i když by na to Gahan po tom výkonu mohl mít právo.4) Uniformy: že se ultras fanoušci oblékají dle jejich oblíbené kapely prosakuje napříč vším hudebním spektrem, to není PRÁVĚ pro DM tak typické, to jen ve snaze najít další argument proti, jsi to asi zapomněla. 5 atd.) ...rajcovně se natřásá... - přece tam nebude staticky stát :) a vytrvalé hlazení po nádobíčku v gatích? Jestli jednou a chvilkové považuješ za vytrvalé, musím trvat na tom co výše, že už prostě přes rudé vidění vidíš vše zaslepeně a nejseš schopná objektivně posoudit..... ________ Moc tady tomu nerozumím, máš právo na názor a nechci ti ho brát, ale prostě nemám rád nepřiměřenou kritiku, která není absolutně sine ira et studio, a hlavně vůbec nesouvisí s hudebními vizuálními či technickými kvalitami, ale vše je souzeno jen ze subjektivní pocitové stránky. A pak si tady hrajme na hudební publicisty. Za mě 95 % PS. Zkratka je DM a ne DP, hloupá ;)(16.8.2010)

  • dzira
    *****

    Velmi mne mrzí, že jsem tehdy nebyl osobně přítomen. Měl jsem přitom možnost, neboť DM hráli několik koncertů na jižním pobřeží Francie, kde jsem zrovna trávil ve stejné dny dovolenou.... SOFAD je nejlepší deska DM a tento koncertní záznam považuji za neljepší záznam koncertu, jaký jsem kdy viděl (a bylo jich dost...)(10.8.2010)

  • reky
    *****

    Jedno z nejlepších hudebních DVD vůbec a určitě nejlepší oficiálně vydaný koncert kapely, kterému by mohl konkurovat maximálně profesionální záznam z World Violation Tour, pokud by existoval. Kapela na vrcholu, přitom procházející nejhorším období za svoji působnost, zfetovaný Gahan jednou nohou v hrobě vydávající ze sebe naprosté maximum, že na jeho vokálním projevu není nic poznat. Úžasná scéna Antona Corbijna s velkými obrazovkami a nápaditými projekcemi, klávesový a studiový virtuóz Alan Wilder naposledy před svým odchodem ze skupiny. Jeho genialitu dokládá i to, jakým způsobem překopal v té době 10 let starou Everything Counts a udělal z ní úplně jiný, nicméně neméně vynikající song. Píseň má díky aranžím atmosféru, jak kdyby se mělo jednat o definitivní rozloučení kapely, čemuž přidává i to, že je zařazena na konec setu. Po tomto turné následovala dlouhá pauza a odchod Wildera, nad budoucností kapely se vznášel otazník. Naštěstí se Gahan dal do kupy a skupina jede dál, což je vzhledem ke kvalitám alb Ultra a Playing the Angel rozhodně dobře.(30.6.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace