Screamplay

Velký náběh na plný počet. Screamplay se z tromácké produkce vymyká už tím, že nevypadá vůbec lacině, což je velmi dobře zakryto především zvolenou vizuální formou. Neskutečně stylová pocta všem starým flákům a ukázka, že v této produkční společnosti dokáže vzniknout film s dobrým scénářem a povedenou satirou na Hollywood. Škoda těch pár hluchých momentů. (06.10.2007)

Vrah není zahradník, ale H…! Těžko uvěřit, že je pod tímhle mnohovrstvým černobílým snímkem s úžasnou atmosférou a scénářem produkčně podepsaná Troma. Vizuálně se filmu snad ani nedá nic vytknout a celkové vyznění umocňuje černobílá kamera. Na konci mě naprosto uzemnila excelentní pointa a já pak s blaženým úsměvem dokoukal na závěrečné titulky. Pocta expresionizmu a exploatačním filmům jak vyšitá. (13.03.2008)

Na Screamplay je nejhodnotnější produkční a scénáristický nápad využít starých expresionistických snímků německé výroby pro moderní parodii. Genialita nápadu spočívá v tom, že ve stylizaci se ztratí vlastní chyby a o jakémkoli kiksu se dá říct, že je to součást hry s divákem. Problém je v tom, že jak režie, tak herecké obsazení není první ani druhá liga, ale spíš krajský přebor. Herci přehrávají až běda, takže se jejich nezkušenost a neumětelství vcelku ztrácí a totéž se dá říct i o režii. Nicméně Seder by měl vědět, že němečtí expresionisté byli velcí puntičkáři a těžko by strpěli pomrkávající mrtvolu, odflinknuté kostýmy a ležérní herectví. Místy to připomíná spíš klasickou americkou grotesku, ale přesto všechno je to film sympatický a pokud člověk nemá velké očekávání, tak se může pobavit. Extrémně levný snímeček, vyrobený v těch nejjednodušších kulisách, na kterém se prakticky nedalo prodělat. Celkový dojem: 50 %. (12.01.2008)

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye. (04.11.2007)

V rámci produkce spol. TROMA dost neobvyklý úkaz. Nejedná se ani tak o parodii jako spíš o pastiche. Hravě napsaný scénář k filmu Screamplay, který se jak svou formou tak obsahem hodí do programu filmových klubů, obsahuje zdařile a vtipně zpracovaný příběh o tom, jak mladý scénárista píše scénář pro "krvák", jehož náplň se začne uskutečňovat v realitě - lze brát jako svéráznou variaci na téma umělecké sebereflexe (metarovina filmu); parafrázi exploatačních filmů, expresionistických hororů atd.; nebo zábavnou podívanou s příjemným hereckým výrazivem hlavního hrdiny Allana Edgara (představuje ho Rufus Butler Seder) s řadou vtipných momentů a drobných skečů a chytře vymyšlenou narativní strukturou. Nemyslím si, že by Screamplay obsahoval nějaká slabší, nudná místa. Film svou strukturou a koncepcí tématu zločinu, který se "přelévá" z meta-roviny fikce (scénář psaný hlavním hrdinou) do vlastní roviny vyprávění připomíná Trierův filmový debut Prvek zločinu (Forbrydelsens element) - toto srovnání ovšem nutno brát s velkou rezervou. (17.02.2009)