Timur i jego komanda
Timur a jeho družina
Režie:
Alexandr RazumnyjScénář:
Arkadij GajdarObsahy(1)
Timur a jeho parta je snímek, který pobaví a rozveselí i největšího mrzouta. Děj filmu, natočeného dle povídky Arkadije Gajdara, se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj o prvenství. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhy krade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevužijí, dojde k boji a samozřejmě Timurova parta vyhraje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Propaganda až na půdu.Pro člověka který má silný odpor ke komunismu stejně jako já je tady tento snímek nedívatelný. ()
Film, na jehož shlédnutí jsem čekal třicet let a nedoufal, že ho uvidím. Proto jsem byl velice potěšen, když se roku 2009 objevil na DVD. Čas nic neubral na kvalitách snímku, který jsem s dychtivostí shlédl a nebyl jsem věru zklamán. Přinesl všechno, co jsem od něj očekával - přátelství, solidaritu, humor, akčnost i obraz doby na počátku druhé světové války v Sovětském svazu. Livij Ščipačev, čtrnáctiletý syn básníka Stěpana Ščipačeva, autora známých "Slok lásky", ztvárnil roli Timura s velkou opravdovostí a lidskostí, entusiasmem a v pravdě ji přijal za svoji i v pozdějším svém životě, kdy se stal nadšeným propagátorem timurovského hnutí, mimoto byl i dobrým malířem, jehož díla by jste nalezli v několika galeriích v Rusku. Gajdarův vklad do sovětské dětské literatury je nesporný, ale jen film mohl umocnit atmosféru dílka, které nikoho, kdo má srdce na pravém místě nemohlo nechat lhostejným. Z nadšení, které projevovaly děti těch let v SSSR bychom si mohli dnes vzít příklad, protože nesobeckost a obětavost pro společnou práci se dnes už moc nenosí. Já jako skaut to o to více oceňuji, takový film dovedl zušlectit duši dítěte a zájmy obrátit správným směrem. A jako příznivce sovětského filmu pro děti a mládež jsem se snímkem více než spokojen a dávám mu proto 5 hvězdiček. ()
Celá Timurova parta mi byla sympatičtější v knize. Ale i mně teď došlo, z jakého je to roku a snažím se vydolovat z paměti, kde že vlastně ti odvedenci do Rudé armády v tu dobu páchali svá hrdinství, protože proti Němcům to ještě rozhodně nebylo. Tak doufám, že ten letopočet brzy zapomenu a nebudu si kazit vzpomínky. ()
Vzhledem k tomu, že film byl natočen roku 1940 - tedy rok před začátkem války Ruska s Německem, musí zobrazené vojsko a vojenké manévry probíhající během léta odkazovat na obranou válku s Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Obranná byla proto, že Sovětský Svaz tyto státy napadl v rámci exportu revoluce a ti hajzlové se ještě bránili! Také je možné, že jde o přípravu na napadení Německa, se kterým měl Sovětský Svaz dlouhodobou dohodu o spolupráci a vzájemném neútočení... Z tohoto pohledu se aktivity Timurovy bandy již nezdají tak pozitivní a člověk má pomalu chuť fandit Kvakinovi. Ovšem jenom do chvíle, než si uvědomí, že tito chlapci mají ideální věk na to, aby ještě stačili aktivně zapojit do končící druhé světové války a hrdinně padnout za vlast. V případě jejich přežití pak mládence vzhledem k jejich aktivnímu postoji k životu čeká GULAG (Glavnoje Upravlenije Ispravitelno-trudovych Lagerej), kde opět má Kvakin a jeho squadra daleko vyšší šanci na přežití, než zapálený, leč poněkud pomýlený Timur. V každém případě jsem rád, že jsem tuto dobu nezažil a můžu akorát kafrat do této sovětské socialistické agitky. ()
Tak jsem to zkoukl znovu, protože ze školy si to už nepamatuji. Ploché herecké kreace, statický děj, prostě nuda bez akce a výrazu. Prostě snímek k ničemu. ()
Překvapivě velmi bídné a sterilní herecké výkony... ()
Ludia toto je klasika..:)))) Ukazuje absurdnost sovietskej diktatury..:) ()
Dnes již nudí. ()
Film je bezesporu propaganda a já pamatuji, že se mi tehdy v tom roce 56 velice líbil. Jako propagandu ho sice beru i teď, přesto nechápu komentáře typu, vznikl za Finské války a podporoval agresora. Ti hoši (alespoň podle scénáře podporovali rodiny vojáků, kteří bojovali za jejich vlast a za jejich Stalina. I my přece máme své hrdiny v Afganistánu, kde nechtěni zabíjejí a jsou zabíjeni, po boku okupační armády USA. V čem je to jiné? Že ten náš současný režim není až tolik krutý a dokonce snad nikoho nezabíjí, neožebračuje a prý je demokratický? Těm hochům, co je krmí propagandou dnes a ti pod ní píší své komentáře, bych připomněl dvě věci. Byla to jiná doba s jinou propagandou než dnes. A ke Stalinově rakvi chodili oplakávat i vězni propuštění z gulagů. Ona ta ruská duše je trochu jiná, než ta naše. Ta naše, také slovanská a naštěstí nevstřebala od Rusů, ani od Němců, tu fanatickou chuť, obětovat se pro vůdce a vlast, byť někteří jedinci potvrzují pravidlo. ()