Vynález

Ultralacný (oficiálne zdroje uvádzajú production budget iba neuveiteľných 7,500$), takmer "amatérsky" sci-film bez jedinej FX trikovej sekvencie, za to s dostatočne inteligentným príbehom o kamarádoch, ktorý sa po víkendoch a vo voľných chvíľach snažia v "pivnici" zostrojiť zariadenie na korekciu a kontrolu omylov (v origináli "error-checking" device). Zariadenie má však ale po zostrojení aj vedľajší efekt, ktorý je v konečnom dôsledku oveľa zaujímavejší ako pôvodne plánovný účel zariadenia... . Prvá polovica filmu je takmer hraný dokument, ktorý sa realisticky snaží zachytiť jednotlivé úskalia vzniku a následných prvých skúšok nového zariadenia. Miestami je táto dokumentárna štylizácia hnaná až do polohy, kedy to začína byť hlavne pre "netechnického človeka" máličko nudné. Takmer absencia hudobného podmazu, podrobné rozoberanie aspektov prístroja v dialógoch, komorné nasnímanie scén - v postprodukcii navyše vytónovaných do zeleného, odcudzujúceho a chladného zafarbenia - to všetko prispieva k pocitu "toto sa môže stať v skutočnosti". V druhej polovici, s výskytom prvých peripetií sa film potom stáča čoraz viac do polohy hraného, naratívneho filmu. Táto poloha je postupne stupňovaná až do úmyselne otvoreného záveru, ktorý tak v divákovi zanecháva minimálne rovnaké množstvo otázok ako aj tvorcami predložených odpovedí. Primer je tak vo výsledku skvelým príkladom porekadla "za málo peňazí, veľa muziky". Síce sa v ňom nedočkáte žiadných špeciálnych efektov ani akcie, ale na druhej strane vám bude ponúknutý inteligentný a zaujímavý príbeh, o ktorom budete rozmýšľať ešte dlho po skončení záverečných titulkov. V tomto smere mi veľmi pripomenul rovnako skvelý, Aronofského low-budget Pi. (02.01.2005)

Slušná časovka za málo peněz. Carruth nabízí neodolatelnou myšlenku - co kdyby se vám omylem podařilo v garáži sestrojit stroj času - v paradokumentálním stylu. Technické vysvětlovací pasáže, debaty o rozpočtu, první experiment, snaha o sebeobohacení. Všechno vypadá realisticky a drží se detailů. Žádné trikové záběry, stará škola. Konec je pak velmi zevrubný až zkratkovitý, ovšem o to znepokojivěji působí. (20.10.2019)

Tohle byla šílenost. Amatérský výmysl, který se snad ani nedá definovat, protože jeho podstatou je podivná hra s časem, kterou možná nechápou ani sami tvůrci. Celý film je naprosto chaotický, když dává chvíli smysl hned si to uvědomí a rychle přetočí na vyšší obrátky, aby divák neměl šanci dokonce filmu uvědomit si nic co on sám nechce. A nebo tomu tak není a autoři chtěli jen, aby divák sledoval chaotický děj, chaotické postavy a šílené dialogy připomínající hru z Harryho Pottera v které se nesmí říkat jméno toho kom se mluví. Přesně takhle to vypadá i ve Vynálezu, všichni tu budou mluvit a vy se jen dívat a na konci si snad řeknete, co vlastně byl ten tajuplný stroj, který je filmem neskutečně utajován. Až ho uvidíte budete zklamání, ale postavy vám to ihned vrátí ve smyslu "nezáleží jak to vypadá, ale musíš zjistit co to umí". Vše je tak krásně promyšlené a úžasně natočené, že mi ani po konci filmu nezbývá říct, že jde o amatérský film, který přerostl myšlenkově i technicky přes hlavu jeho autorů. Srovnávání s Aronofskoho Pí mi přijde spíše úsměvné doufání autorů než realita. (12.06.2007)

Tolik nerdtalku, koncentrovaného do tak malého prostoru, jsem snad ještě neviděl. Na druhou stranu se lze k tomuto způsobu vyprávění/předkládání informací postavit pouze a jenom s pochopením; vzhledem k tomu, jaký jazyk postavy používají, by bylo nemyslitelné, aby dialogy odsýpaly pomalejším tempem; film by to neunesl. Proto rozhodně nejde o záležitost na jedno zhlédnutí; i když má divák jakési ponětí o tom, co ho čeká, stejně je takřka nemožné pořádně rozklíčovat časové pořadí jednotlivých scén, a především některé podstatné informace jsou tak jako tak utajovány až téměř do samého konce. Ačkoli momentálně nedokážu jednoznačně říct, zda tu všechno dává perfektní smysl, je to už ze svojí podstaty jedno z nedoceněných sci-fi, na které řada lidí zkrátka nemůže mít trpělivost a žaludek. (29.12.2009)

Neviem, či na vnáranie sa do tajov a zaujímavostí technicko fyzikálnych zaujímavostí i podivuhodností je vhodná práve táto cestovateľská fantázia. Cestuje sa naprieč časom a je to jazda pre oko filmovo/vizuálneho nadšenca (filmárika/-ušky) "ako stvorená". Oko filmušky i filmárika teda neustále zvedavo obkukuje ústrednú chlapskú dvojicu a miestami sprievodný hlas z audio záznamu. Triky žiadne, čo je, spoločne s deklarovanými ultra low-budgetovými informáciami tvorcov, vlastne úplne logické. V tomto zmysle paradokumentu nakrútenému akoby v dogma štýle filmovo neupravovanej reality niet čo vytknúť. Ukázalo sa, že ak je scenár, čo má nejakú výpovedno/baviacu hodnotu, dá sa i bez načančaných kulís a xD trikov. Ostáva len čakať, čo na to diváci. Nuž teda ja Vám to poviem: čumel som jak puk, pičoval na buzerantskú show s dvomi chlapmi, kde bol ženský element riedky jak 42 hovno vysraté počas jednej noci. To bolo úvodných cca 40 minút. No potom sa čosi zlomilo - nie že by to prasklo, ale tak jakoby trochu luplo. Výhrady k minimálnemu vizuálnemu ženstvu ostali, ale ten prvok tam bol napokon prítomný zásadne, neviem, či som vôbec niečomu technickému porozumel, ale spomínali sa tam huby, tak tam som zase doma ja, taký dotyk známeho prostredia v babylonskom bludisku matfyzáckej mysle. Francúzsky záver ma dostal. Tagže zrátané, podčiarknuté - je to solídnych 60%. (06.09.2022)