Šepoty ve tmě

Psychiatrička Anne Heckerová má v současné době dva neobvyklé pacienty. Evu Abergrayovou, pacientku s velmi nárůživým sexuálním životem, která jí popisuje své zážitky se svým brutálním milencem a Johna, který trpí násilnými představami a tyto zanáší na malířské plátno. Jednoho dne je Eva nalezena oběšená, se známkami násilí - a brzy vše ukazuje právě na Johna. Ale Anne tuší, že by John mohl být, i přes svoje představy, nevinný... Neoriginální a ničím nezajímavý thriller, s psychiatrického prostředí. Nějak se filmu nepodařilo mě zaujmout, i když se o to snažil velmi provokujícími záběry Anniných snů. Ale jinak byl film příliš roztahaný, a všechny "nečekané" momenty byly velmi předvídatelné. Ke konci se do toho Crowe začal trochu zamotávat, když se mu počet možných vrahů (i s motivem) začal rozrůstat, místo aby se vše začalo uzavírat. Ale nakonec byl vrahem opravdu ten, kterého jsem si tipl (a to hlavně proto, že byl podezřelý ze všech nejméně). Slabé.. (12.02.2009)

Začátek filmu hodně zajímavý, tajemný, s okamžikem vraždy typicky americký - příliš mnoho možných pachatelů, příliš mnoho náhod, komplikovaná zápletka a samozřejmě vrahem je ten, kdo je největší kamarád, co vraždí z lásky a svou milovanou v závěru nazve děvkou. Příběh z prostředí psychoterapeutické praxe ukazuje, že je asi in a zcela samozřejmé, že každý má svého psychiatra. I způsob zaznamenávání sezení na diktafon a domácká atmosféra na kanapi. I když je trochu nebezpečné ordinovat v x-tém patře mrakodrapu a pootevřít si okno. Pro sebevrahy dokonalá příležitost. Alan Alda hrál velmi dobře léčitele duší, co se taky občas neumí ovládat. (14.02.2009)

Už dlouho jsem nesledoval film s takovým zaujetím jako právě ŠEPOTY VE TMĚ. Odvážné titulkové intro navnadí, zápletka narůstá, napětí sílí, dějové zvraty a ten konec. Díky scénáři, ten nabízí spoustu krásných roliček, jsou herecké výkony ozdobou snímku. Scénárista a režisér Christopher Crowe (SAIGON) opět potvrdil svoje kvality a můžeme jen litovat, že těch opravdu "velkých filmů" natočil tak málo. (08.02.2006)

Pozvolný a špatně napsaný začátek filmu nedožene diváka k takovým reakcím, v jaké režisér a scénarista v jedné osobě pravděpodobně doufal. Vlnící se těla v titulcích jsou možná fajn, ale strojenost pohybů je stejně mechanická jako laciný psychiatrický balast první půlhodiny děje (nehledě k tomu, že celý film je potom až protivně cudný). Jakoby se režisér nedokázal zbavit tíhy potřeby ze smysluplného a hlavně zajímavého začátku, protože nepochybuji o tom, že zvraty měl promyšlené hodně dopředu (jen jim věnoval víc pozornosti něž zbytku filmu). Nakonec právě ty zvraty, falešné stopy a závěr vedli mou pozornost z říše snů a ochabujícího zájmu, ale předesílám, že i tak opravdu nejde o nic šokentního nebo převratného. Lec kdo si i určitě správně typne, v čem že je zakopaný pes (to že to tu někdo v komentářích bezskrupulí prozradí ale třeba nechápu ani trochu). Hudba: Thomas Newman. 50% (11.01.2010)

7 / 10 Tak tento film ma veľmi milo prekvapil. Čakal som nejakú klasickú televíznu kravinu, ale, našťastie, nedočkal som sa. Ťažko vám tu budem rozprávať o tom, či boli alebo neboli postavy dobre vykreslené a podobné 'maličkosti', predsa je to len nejaký ten rôčik čo som to videl. Viem len, že ten film mal sakramentský spád a ani chvíľu som sa nenudil a neuvažoval, či neprepnem na iný kanál (a to je čo povedať, na ČT práve šiel Lynchov Mullholand Drive). Scenáristovi treba uznať, že dokáže bravúrne žonglovať s vašimi vzťahmi a postojmi k postavám, aj keď samotný koniec vyznieva trochu nedotiahnuto. No, a čo si budeme navrávať, ani tá milostná časť nie je zlá. Sme len ľudia, nie? (27.01.2005)