Astenicheskiy sindrom
The Asthenic Syndrome
Režie:
Kira MuratovaKamera:
Vladimir PankovObsahy(2)
Snížená psychická výkonnost, zemdlenost, únava, prázdnota v hlavě, nesoustředěnost a neschopnost vyvíjet jakoukoliv aktivitu – takhle nějak popisují odborníci astenický syndrom, čili psychickou poruchu jednotlivce. Kira Muratova si klade otázku, zda tímto syndromem neonemocněla celá společnost. Předkládá divákovi dva příběhy, dvě společenské morality. Hlavní hrdinkou prvního příběhu je lékařka Nataša (Olga Antonovna), která není schopna se vyrovnat se smrtí milovaného manžela. Druhá část se zajímá o středoškolského učitele Nikolaje (Sergej Popov), který trpí astenickým syndromem i zásluhou svých netečných studentů. (Snorlax)
(více)Recenze (28)
Několik příběhů různých lidí z Ruska, poskládáno je to velice odtažitě a neforemně. Chce to velkou trpělivost vydržet až do konce, i když film jistě má svou vypovídají a uměleckou hodnotu, jenže mě to absolutně neoslovilo a tohle je přesně to co nemám rád. ()
Film, který reflektuje stav, ve kterém se nacházela ruská společnost na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Myslím, že autorka, chtěla akcentovat hlavně všudypřítomnou lhostejnost, shon, spěch, mechaničnost a rozklad tradičních hodnot. Co je na tomto filmu ve skutečnosti zarážející je všudypřítomná špína, chudoba a existenciální krize ne jako etapa v životě jedince ale permanentní stav ve kterém se nachází celá ruská společnost. ()
Vůbec nevím, o čem to bylo (resp. po přečtení komentářů trochu jo, ale během sledování mě takřka nenapadlo hledat tam příběh nebo význam toho, co se děje). Nicméně místy jsem brečel smíchy. Kdyby to bylo o něco kratší (je tam dost trochu otravných scén), tak je to podle mě legenda i mezi mainstreamovějšími fandy absurdních děl. [KVIFF 2015, Šest blízkých setkání] ()
Úplně mě to minulo - proto nemůžu hodnotit výš. Možná kdybych ho viděl v době vzniku cenil bych si filmu jinak. ()
ASTENICKÝ SYNDROM, film ukrajinské reřisérky Kiry Muratové, se nám snaží nastínit soudobou situaci postkomunistického Sovětského Svazu. Film tvoří příběhy dvou lidí. Černobílý začátek filmu, jehož hlavní hrdinkou je lékařka Nataša, která se zrovna v té době vyrovnává se smrtí svého manžela a postupně propadá jistým depresem, je vlastně jen jakýmsi filmem ve filmu, který nám obrací pozornost na dalšího hlavního hrdinu- a to učitele Nikolaje (Sergej Popov). Ten trpí určítou nemožností realizovat své ambice. Film je na první shlédnutí těžko pochopitelý a složitý, ale 153 minut uběhne poměrně rychle a svižně. Pokud se někdo zajímá o ruskou kinematografii je tento film zcela zásadní. ()
Dokonalé v naléhavosti a nesnesitelnosti... místy velmi málo příčetné. ()
Pokud Kira Muratova chtěla, aby se na film lidi dívali až do konce, měla mít soudnost a udělat ho kratší. Alespoň o 50 minut. Tedy jestli ho točila pro diváky a ne pro sebe. Přitom to bylo docela zábavné, ale strašně utahané. Kvůli téměř nesnesitelné délce dávám 3, jinak bych dal i 4. ()
Bez obav můžeme říct, že je geniální. S obavami přiznávám, že jsem okamžitě usnul. Na konci jsem byl nadšený. V průběhu zraje jako víno. ()