Režie:
Wisit SasanatiengScénář:
Wisit SasanatiengKamera:
Nattawut KittikhunHudba:
Amornbhong MethakunavudhVidea (1)
Recenze (11)
Stylový pseudowestern, jenž klame překvapeného diváka svým značně výstředním tělem. Režisérův rukopis, použitý v neodolatelném Citizen Dog, je znatelný již tady. Řeč je o výrazném barevném podání, kterou tu už přede mnou zmínila May. Ano, Tears of the Black Tiger nehýří tolik pestrými barvami jako Citizen Dog. Stejně některé scény svou výtvarnou hravostí vzbuzují úžas. Dalo by se říct, že režisér trpí obsesí, co se týče růžové barvy :-) V kontrastu s tímto estetickým prvkem vyniká neobvyklá a místy až absurdní krvavost filmu (však má DVD na obalu číslovku "18"). "Exotický" feeling filmu ještě umocňují šansonové písničky a již řečené herecké přehrávání, přesně v duchu starých kovbojek, plných hrdinských proslovů, čestných chlapů, zavilých padouchů a krásných guvernérských dcerek. Thajská obdoba Limonádového Joa, klasického westernu, kapky Peckinpaha a melodramatu dohromady. Wisit Sasanatieng mě opět velmi mile překvapil. Do jeho nejnovějšího filmu, horroru The Unseeable, vkládám velké naděje. ()
Uzasne, krasne, vtipne, infantilni a pateticke tak jak to snad Rudovous ma nejradeji. Barvy, barvy a zase barvy+skvela retro hudba (mimo jine, Antonin Dvorak a jeho Novostetska) . Na platne naroubovany divoky zapad mezi thajska ryzova pole s vodnim buvolem na ruzovo-fialovo-smaragdovem pozadi je proste genialni. Doug Badman a Hogo Fogo se nad tvou rozpustilosti a stylem Cerny Tygre, dmou otcovskou pychou. ()
Ta vizuální stránka filmu byla neskutečně úchvatná. Místy jsem měl vážně pocit, že sleduju něco, co je mnohem starší než těch ušmudlaných 15 let. Díky tomu jsem se i vcelku ponořil do příběhu, který sice měl některé momenty až moc přehnaně šílené, ale v celku mu to vlastně ani tolik nevadilo. Konec mile překvapil. (Režiséra si dávám do kolonky "k sledování") ()
Takto by vypadal Limonádový Joe, kdyby nebyl pojat jako komedie, ale jako lehce krvavé romantické drama. Velice barevné, velice patetické, ale to není důvod, proč tomu dávám tři hvězdičky. On ten patos, přehrávání, romantika, stříkající krev a kýčovitá barevnost ve skutečnosti docela slušně funguje, zejména v něčem tak nestandardním, jako je thajský western. Plus zajímavé (maličko nechronologické) zpracování retrospekce a Largo z dvořákovy Novosvětské - které ve filmu několikrát zazní. Jen mi to prostě nesedlo. Není to můj šálek kávy. ()
Od Sasanatienga jsem už viděl celkem povedené Citizen Dog, ale Fah talai jone se mi přece jenom líbilo o něco málo víc, byť vtipnější je podle mě Citizen Dog. Každopádně ani tady mě Thajsko - jako skoro ve všech případech - nezklamalo. Všechny ty křiklavé barvy a vůbec celý vizuál dokáží zaujmout a pobavit (sice jsem z toho neměl záchvaty smíchu, ale k pousmání zde je dost scén), stejně jako ten parodický příběh záměrně plný klišé. Místy se to sice táhne, ale jinak tenhle thajský western podle mě dopadl docela dobře. Za mě spokojenost. 4* ()
Galerie (16)
Photo © Five Star Production Co. Ltd.
Zajímavosti (4)
- Úvodní scéna filmu odkazuje svým ztvárněním na tradiční thajskou formu opery Likhai. (Raztubyl)
- V roce 2001 Společnost Miramax zakoupila práva pro promítání v USA, sestříhala jej na 101 minut a změnila konec z tragického na šťastný, což zdůvodňovali tím, že po 11. záři 2001 nechce nikdo vidět smutné filmy. I přesto se však film nedočkal uvedení a skončil v archivu. Až v roce 2007 odkoupila práva společnost Magnolia a film byl konečně uveden do amerických kin. (Raztubyl)
- Aby se dosáhlo plánované barevnosti filmu, byly všechny zdi natřeny na zeleno nebo růžovo a bylo použito zvláštní osvětlení. Natočený materiál se poté pro lepší efekt převedl na pásku Betacamu a poté zpět na 35mm film. Režisér Oxide Pang, který stál za barevným ztvárněním filmu, dostal za tuto práci ocenění za zvláštní efekty. (Raztubyl)
Reklama