Das kalte Paradies
Obsahy(1)
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí, v němž je konfrontován obraz blahobytné švýcarské demokracie s otřásající zkušeností přistěhovalců, vystavených neúprosné azylové politice. Utečenec z východní Evropy Jan a Jihoameričanka Elba se sblíží ve švýcarském uprchlickém domě. Jejich snaha o založení důstojné společné existence je však nemilosrdně drcena mašinérií azylového řízení. Snímek vyvolal po svém uvedení ve Švýcarsku živou diskusi v tisku i v parlamentu. Sám režisér byl terčem mnoha politických útoků a zkoumalo se, zda neporušil zákon, zejména ve věci nabádání ke skrývání uprchlíků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Ne, že by filmu nebylo co vytknout, ale pohled na uprchlíky jiným způsobem umožňuje klást si otázky a jsem přesvědčen, že to je hlavní význam filmu. To může vést i k tomu, zda existuje všeobecné právo na azyl, které není odvislé od politického pronásledování. Mimoto, odpvědnost ústřední dvojice je také velmi sporná. Zcela určitě je to film, který za zhlédnutí stojí a čistě v porovnání s Psími dostihy je o mnoho hlubší. ()
Problematika emigrantů konkrétně ve Švýcarsků se objevuje např. V nesnesitelné lehkosti bytí, kde se však dočkáme minima svévole ze strany úřadů. Tenhle snímek se na tuto určitě opomíjenou stránku i současné švýcarské politiky zcela zaměřil a v dnešní době vyznívá minimálně neaktuálně a trochu propagandisticky. Mě osobně nepřesvědčil a stále si myslím, že i v osmdesátých letech velkou část "uprchlíků" tvořili nejen ve Švýcarsku ti, kteří mizeli z ekonomických a nikoliv politických důvodů. Obsah zcela vítězí nad formou, o jejíž kvalitě by se dalo s úspěchem pochybovat, ale o to tady rozhodně jít nemělo. ()
Vítězství obsahu nad formou. A to je to podstatné. Ač natočeno hodně amatérsky a většina hereckých výkonů je prkenná, tohle zvláštní dílko má skutečně co říct. A daří se mu to velmi citlivou a neokázalou formou. Osloví jemné, empatické duše. Především pak ty, které vědí, jak silná je touha po svobodě a co znamená nesvoboda, protože měli tu smůlu ji zažít. Má co říct lidem, kteří už něco procestovali, poznali kus Evropy a mentalitu třeba zrovna těch Švýcarů. Takže, kromě melancholie a smutku, vnímají i tu porci humoru, která je pod povrchem filmu nenápadně skryta. BTW: Celé to téma je navíc velmi aktuální i dnes, po 30 letech. A právě tady u nás, kde většina lidí se bojí jinakosti, jiné kultury, uprchlíků - jak čert kříže. A pohrdá jimi. Ovšem takoví by se na "Chladný ráj" zcela jistě nekoukali. Raději si pustí "Babovřesky". Těm porozumí. ()
Vkĺznutie do sveta imigrantov v západnej krajine je síce zaujímavé, súcitvyvolávajúce a vcelku realisticky podané, ale spracovanie filmu bolo žalostné - od slabo vykreslených postáv cez kameru, ktorá vyzerá horšie ako naše inscenácie, až po toporné herecké výkony. Inak, vykreslenie švajčiarského (západného) sveta vyzeralo dosť fádne a šedo. ()
Nelichotivé obrazy, které vyrůstají ze skutečnosti a s úspěchem bourají mýty, to nemají nikdy lehké. Autoři filmu volili jakoby obrácený postup: aniž zanedbali emigranty-exulanty, spíše usilovali o pohled z druhé strany - těch, kteří rozhodují o imigrantech často s minimem disponibilních údajů a ručí přitom za bezpečnost ve společnosti, kterou pomáhají chránit. Jakkoliv se v postupu švýcarských úřadů vyskytují místa, ze kterých mrazí, bez kazu není ani druhá strana počínaje mužskou postavou, která se do Švýcarska doslova pročůrá, a to ještě nedopatřením. Podstatně věrohodněji z tohoto hlediska působí mladá Bolívijka, i když klášterní výchova není pro tuto zemi příliš reprezentativní součástí života. Drsnost skutečnosti však má ve filmu i svůj občanský protipól (Bolívijčina švýcarská přítelkyně) a tím i důkaz, že švýcarská krev nemusí vždy jen rybí. CHLADNÝ RÁJ je v každém případě příjemným diváckým překvapením. Nekonvenčním, skoro dokumentárně pojatým příběhem, který upoutá a utkví v paměti. ()
Reklama