Zabij systém

Sun-Woo Jang se ve své zaměřenosti na dramatická témata asi nedokázal odpoutat od pout, jenž ho svazují. Zabij systém je jednoznačně nejhorší film, který jsem od něho viděl. Východní filmy mám docela rád, i když přednost dávám spíše Japonsku, než Korei, ale tohle bylo až moc. Nevím, co je to tam na v Korei učí, ale takhle zfilmovat tak zajímavý námět je až ostudné. Nepatřím mezi ty, co vyslovují drsné verdikty často, ale tohle... si klidně nechte ujít. Pokud jste příznivci videoher, radši si zapařte nějakou gamesku, pokud filmu, radši si vyberte nějaký jiný snímek. (16.04.2011)

Vpodstatě parodie, ale výsměšná spíš než vtipná. Jestliže v parodii jde o legraci na účet díla nebo žánru a jeho obliby u diváka, kdy není zvykem diváka ani parodovaný materiál urážet (je to sranda, ale divák by si neměl připadat jako blbec, když má zdrojový materiál rád, s čímž se počítá), pak tady je tomu naopak. Pro RoTLMG zvolil S.-W. Jang atraktivní a v současnosti oblíbenou stylizaci na pomezí filmu, počítačové hry, videoklipu a reklamy ne proto aby tyto styly v rámci obecně přijímaných konvencí mile zesměšnil, ale aby se jim vysmál jízlivě a diváka, který čeká asijský Matrix postavil do pozice idiota. Tím, že se na diváka neohlíží, nesnaží se ho bavit ani převést svůj záměr do filmu čitelně a jasně (jak je u parodie zvykem, formou přehnané citace, vyhrocení známého modelu), se v podstatě vzdal naděje na širší pochopení nebo komerční úspěch. Zobrazované se neděje pro potřebu příběhu, který je úmyslně víceméně nesmyslný, ale pro potřebu komentáře. Jednotlivé scény a motivy zesměšňují populární hudbu (bezproblémovou i sebelítostivou), filmy a hry a jejich oblibu, jenže ne přímo, ale formou, která by se dala brát vážně a drsněji než je zvykem. Humor je trochu v jiné rovině než by masový divák čekal. Např. komické postavy (gang) nejsou komické, a proto nejsou ani vtipné, ale jsou karikaturami komických postav v akčních filmech, těch postav, co v pravou chvíli tupou hláškou odlehčí hrdinův velevážný boj se zlem. Kromě vizuální nápadiitosti je tento film zvláštní svým nekompromisním přístupem k masové kultuře a k divákovi, který je vtažen do něčeho úplně jiného, než co mu napovídá děj nebo povrchně vnímaná forma. (22.11.2006)

Žánrová směs a ulítlost kombinující Matrix, filmy Mamoru Oshiho, akce je někdy značně přestřelená, ale efektní, občas zajímavé vizuální nápady a bojové sekvence. Celkově se mi líbí ten přístup, nápad použít estetiku pc her, akční scifi, kde pokud chcete se můžete vyžít v rámci nadstavby interpretací různých sociálních jevů typických pro korejskou společnost, jako role církve, pracovní náplň života a volného času atd. Ale i kdyby jste na tento přístup rezignovali pořád Vám garantuji, že se budete u této neobvykle zpracované akční jednohubky bavit, ačkoliv je zde příliš mnoh wire-fu a výpadků tempa, stejně to stojí za to. Pro studenty a příznivce asijské kinematografie jasná volba, komu se líbil Sucker Punch, mohl by si rochnit i tady. A příběh Vám vyzrazovat nebudu, však si ho dáte dohromady sami! :) (14.04.2014)

V Cinepure číslo 38 (marec/brezen - 2005) bol krátky článok venovaný následujúcemu fenoménu - počítačové hry čoraz viac preberajú filmové syžety a špecifickú výstavbu príbehu vlastnú filmovým rozprávaniam. Článok bol zakončený otázkou, či filmový priemysel zareaguje a do svojej štruktúry zakomponuje postupy používané počítačovými hrami. A práve Resurrection of the Little Match Girl je na túto otázku najlepšou odpoveďou. Film doslova stiera hranice medzi týmito dvoma médiami, čím zároveň dochádza k splývaniu aj toho, čo je simulácia a čo reailta. Tým sa zároveň natíska otázka, nakoľko vlastne hranica medzi týmito dvoma existenciami jestvuje. Navyše, ako to už pri juhokórejských filmoch posledného obdobia býva zvykom, film sa nezastavuje iba pri fúzii dvoch iluzórnych platforiem, ale ide ďalej - neuveriteľne atmosférické, videoklipové sekvencie zaangažujú naše city, pričom mysli sú postupne podsúvané aj otázky kriticky sociálno-spoločenského charaktkeru. Btw, do sveta tejto nereálnej reality nás vovádza už úvodná sekvencia, ktorá je nielen nádherne snovou upomienkou na spôsoby narácie nemých filmov, ale ako premisa príbehu odkazuje aj na rozprávku od H. Ch. Andersena "The Little Matchgirl" - o dievčati, ktoré si na živobytie zarába predajom zápaliek, ale kedže ich od nej nikto nechce kúpiť (kto by už dnes kupoval niečo - svetlo!!!, keď ho má takmer všade a zadarmo), tak zomiera na podchladenie a hlad počas zimnej noci. (17.05.2005)

V istom smere mi voľné vzkriesenie Andersenovho dievčatka so zápalkami cca. kilogramom cracku pripomína Kafku napumpovaného testosterónmi akčného kyberpunku. Podobnosť pramení najmä z platformy pozostávajúcej z boja jedinca s vyššou silou/mocou (systémom), čím film pripomína Proces alebo Zámok. Tento môj dojem je naviac podporovaný zašifrovanosťou, náročnou nepreniknuteľnosťou diela a zvláštnym zmyslom pre humor, čo sú taktiež vlastnosti rozhodne nie cudzie Kafkovej tvorbe. Odlišnosťou je nielen existencia konca, ale aj optimizmus vyvierajúci z jeho svetlých svetlých odtieňov . Existenciálna strieľačka. (10.08.2014)