Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Nevím, co vedlo televizi ke zpracování Tylovy hry. Ještě jsem pochopil, že natočit Pouť králů od Vrchlického byla v ´82 na bolševické poměry celkem zajímavá zakázka. Ale v roce ´95 použít na stejný námět tuhle hru, která je ještě slabší a národovecky vyhrocenější, to je mimo moje chápání... Z hlediska historie je to snad už proboha poslední záchvat české obrozenecké interpretace desátého století, uměle implementující koncept národa, východoslovanská božstva a jiné ahistorické konstrukce. Potěšilo snad jen to, že Ludmila byla uškrcená a ne zapíchnutá (jako v Pouti králů), ale asi bylo málo herců, protože ji škrtil jen jeden chlap. Jinak je to klišé na klišé a herectví z rádobyvelké scény v mrňavých studiových kulisách. ()