The Immigrant
Obsahy(1)
Obraz ze života chudých evropských přistěhovalců vstupujících na americkou půdu. (formelin)
Recenze (30)
Upraveno v říjnu 2019. Přistěhovalec je satiricky rozvernou hříčkou cirkusového klauna. Příjezd do země Svobody má slibně ironickou příchuť, zaujímá srozumitelné stanovisko a v klaunském pozdvižení se řádí. Bída je výchozím bodem klaunského způsobu k expresivnímu vyjádření a k nalézání vynalézavých forem vyproštění se z tíživých životních situací. Otevřenost si občas melancholicky povzdychne, častěji ovšem skotačí a žádostivě plane. Charlie Chaplin má vícero podob, je hazardním hráčem, dobrodincem, nuzákem, hostitelem i kavalírem. Kromě Charlieho v roli nového přistěhovalce do Spokojených států amerických zde upoutá pozornost také mladá a naivní přistěhovalkyně a Charlieho romantické okouzlení (Edna Purviance), nesmlouvavě hrubiánský číšník (Eric Campbell), Charlieho důstojnost zachraňující umělec (Henry Bergman), dívčina vážně nemocná matka (Kitty Bradbury), vzteklý zloděj, obraný při hazardní hře (Frank J. Coleman, též v roli majitele restaurace), při deseti chybějících centech krutě potrestaný zákazník restaurace (John Rand), či další hazardní hráč z lodě (Tom Wilson). Přistěhovalec aneb Chaplin vystěhovalcem je satirizující rošťárnou cirkusového klauna a to filmu sluší. ()
Scénář: Charles Chaplin .. The arrival in the land of liberty. Krátká vzpomínka na útrapy evropských přistěhovalců, při cestě lodí po oceánu a prvních krůčcích ve svobodné Americe. Dá se říct, že na dvacetiminutovou stopáž nemá filmeček slabých míst, ale pravda to tak úplně není. Skečů je sice několik, některé jsou promyšlené a jiné tuctové, jenže smích u mne vyvolaly jen zřídka. ()
Nejlepší groteska ročník 1917. O to ale až tak nejde. Zajímavější je, jak emocionálně bohatý tenhle půlhodinový kraťas je. A vůbec nejlepší na něm je ta dokonalá symbióza a balanc mezi do puntíku přesně sehranými gagy a barvitou paletou emocí. "The Immigrant" určitě není lepší haha groteskou než "The Rink", "The Cure", nebo "Behind the Screen". Je jiný a tím je mimořádný. Poprve se zde Chaplinovi podařilo komplexně prolnou sentiment s komickou zkratkou. Tenhle film je milníkem na Charlieho pozvolné cestě k sociálně laděným velkoprodukcím let budoucích. ()
Chaplin zde naplno rozjíždí své pohybové nadání a schopnosti, kdy dokáže rozesmát jen pouhým pohybem svého těla nebo jeho částí - "bruslení" po palubě lodi houpající se na vlnách, hra v kostky, míchání karet (u toho jsem řval smíchy) nebo boxerská rozcvička v restauraci kdy je přesvědčen o tom, že dostane přes hubu, jsou opravdu povedená čísla. A to již nemluvím o silném sociálním podtextu celého snímku. ()
Zaujme druhá část v hostinci, která je propracovaná do nejmenších podrobností a ilustruje Chaplinův přechod od rychlého vrstvení jednotlivých situačních gagů za sebou k subtilnější komice vycházející z příběhu a prokládáné sentimentem a dojetím. Expozice příběhu na lodi sice nijak nepřekvapí (až na první záběr) a rozvíjí se tradičně v klasických výstupech (Charlie a cudná dívka, naklánění lodi a nedostatek prostoru), ale už je cítit snaha o vyjádření, snaha o přesah. ()
Reklama